Mám jednoho známého a s ním jsme řešili jeho vztahy. On to vidí jinak než já. zrovna mu ztroskotal vztah a on si myslí ,že chyba není na jeho straně. Prý lidi se schází protože se chtějí scházet a protože jejím spolu dobře a to stačí, nic víc není do vztahu potřeba. Řešil ve vztahu s partnerkou, že to že ona chtěla po něm nějaké pozornosti ve formě dárků a že ani k narozeninám jí nedal nic jen vypili láhev vína. jí to trápilo a tak mu to řekla o on že na tom vůbec nezáleží přece lidi jsou spolu ,protože spolu chtějí být. A ne kvůli pozornostem. Já souhlasím s jeho bývalou ,protože nějaké pozornosti jsou třeba prostě tvoří vztah jako celek. Prý pokud se to začně kazit tak je lepší to ukončit tak tím mě dorazil úplně. Že prý když to někdo cítí jinak tak to nemá smysl. Že prý ho má partnerka chtít jen kvůli němu samému a ne kvůli tomu aby z toho něco měla. No a by mě zajímal váš na názor na toto co si o tom myslíte? A jestli by vám takový vztah vyhovoval? A důvod? Asi je to otázka spíše pro ženy , ale i muži ať klidně odpoví. díky .
3x
Mně by to rozhodně nestačilo, pokud by to měl být dlouhodobý vztah. Pokud bychom byli jen kamarádi, je to něco jiného.Ale pokud by to měl být partner, tak by mě to ranilo, kdyby mi k narozeninám nepopřál a nedal mi alespoň květiny. Samozřejmě nejsem ve vztahu kvůli dárkům, ale na druhé straně pokud partner toto ignoruje, je to podle mého názoru hulvátství.
2x
doplněno 26.10.15 12:26:
*s kterou
Asi tak nějak.
Ta úvodní slova, že vztah je jen a jen o tom, že spolu ti dva chtějí být, jsou určitě pravdivá. Ale když jeden z nějakého důvodu začne nechtít, druhý má na výběr: buď se přizpůsobí tomu, co ten druhý potřebuje, nebo ne, a pak musí počítat s tím, že ten druhý odejde. A to pak už jen záleží na tom, co pro něj ten druhý znamená, jaké požadavky ten druhý má (zda jsou vůbec oprávněné a nezasahují do svobody druhého příliš) a jak je partner přizpůsobivý.
Když Váš kamarád nechá odejít ženu jen proto, že jsou ohledně nějaké záležitosti rozdílně nastaveni, tak mu na ní asi moc nezáleželo a je tedy naprosto v pořádku, že jdou od sebe. A nebo jinak: Když pro ni je natolik zásadní nějaká pozornost, dárek, že je schopná odejít, tak mu na něm samotném možná také nezáleželo dostatečně a zase je v pořádku, že "půjde jinam". Ale věřím, že lidé, kteří vyslyší potřeby druhého to mají v životě a partnerství daleko snazší. Když já vyslyším potřeby druhého a on moje, tak přece není vůbec co řešit a oba se máme dobře, ne?
2x
já toho vašeho známého trochu i chápu - i pro mě jsou dárky druhořadé, důležitější je, jak si rozumíme a vyhovujeme v každodenním vztahu... my si s přítelem si taky dárky k narozeninám a vánocům nedáváme a nevadí to - ale na 2.stranu, když při společných nákupech uvidíme něco, co by jednomu z nás udělalo radost, tak to koupíme, i když ten obdarovaný třeba namítá, že je to drahé... - je hezčí dělat si radost kdykoli, příležitostně, ne zrovna na narozeniny a vánoce 
2x
No víte - s lakomcem se žije velice těžko. A ten váš kamarád je skoupý - možná i na city, když je skoupý i na dárky. Malé pozornosti - dárečky jsou zpestřením vztahu, jsou částečně i dokladem toho, že ten váš/vaše na vás myslí. A zbavit se lakomce, když s ním máte vybudovanou rodinu, jde velice těžko. Pak je samozřejmě těžký život s takovým člověkem.
Chyba je samozřejmě na straně vašeho přítele, měl si najít ženu podobného založení a byli by oba spokojení. Dva skrblíci si náramně rozumějí. Škudlí si ty korunky ke korunce a přepočítávají je pak ve strožoku. K narozeninám si pak jen vzájemně potřesou rukou a je jim fajn.
Takže za mě - by takový vztah postupně bral veškerou radost ze života.
1x
Ono záleží i na věku. Jinak to člověk posuzuje když je mu kolem 20ti, pak bych si o tom druhém mohla utvořit názor, že je třeba lakomý a to by mi vadilo. Když je člověku kolem 40ti, mohla bych si myslet, že si nechce dotyčný dárkama třeba moji přízeň kupovat. A pokud by vztah jinak fungoval a dotyčný by se mnou trávil ten volný čas, respektovala bych to. Nebyl by to pro mne rozhodně důvod k rozchodu. A od určitého věku už bych si vážila spíše každého dne stráveného společně a společných zážitků, než jakýchkoliv dárků..
Tím nechci říci, že by mne dárek nepotěšil, ale v každém věku na toto člověk klade asi jiný důraz. Jiné priority má člověk ve 20ti a jiné v 60ti. Pokud Váš známý razí určitou zásadu, je to jen jeho věc. Neznamená to, že nemůže najít partnerku, které to nebude vadit a pro kterou je to přijatelné. Věřím, že i takové jsou..
1x
Já si myslím, že když má někdo někoho rád, tak mu chce dělat radost. Já když jdu po obchodě, tak si často všimnu něčeho, co by udělalo radost mamce, kamarádce, příteli, ... a když to stojí za to, tak to občas koupím, prostě jen proto, abych jim to dala a oni z toho měli radost.
Takže mi nepřijde moc normální, že ignoruje kupování dárků, ačkoli ví, že z toho přítelkyně bude smutná. To mu asi ve vztahu víc záleží na tom, aby on byl spokojený, než aby partnerka byla spokojená. Možná to bude takový ten typ, který potřebuje nějakou slípku, která k němu bude bezmezně vzhlížet a obdivovat ho a bojí se pro ni cokoli udělat nebo se jí omluvit a přizpůsobit, protože to bere jako projev svojí slabosti, který je u pána tvorstva nepřípustný.
1x
Ja s nim plne souhlasim. To sakra zenske potrebuji "praivdelnou platbu" (to jsem myslel, ze plati jen pro urcitou skupinu profesionalek)? Notabene kdyz ti dva spolu ziji, maji spolecnou kasu, tak to je o cem?
Na jedne strane stoji nazor: dulezite je byt spolu a mit se radi a materialno je druhorade. Oproti tomu zde prezentovany nazor na me pusobi: na druhem nam toliko nesejde, dulezite je, ze se mame dobre, a kupujeme si veci...
0x
Mě manželka k narozkám, svátkům taky vždycky něco dá a to jí stokrát říkám, že nic nechci, že mi stačí když mi potřese rukou. Mě by teda osobně bylo úplně šumák jestli něco hmotného dostanu a nebo ne. Abych se rozcházel kvůli tomu, že jsem nedostal dárek mi přijde uhozený, ale každý to má nastavené jinak.
Já třeba nejsem žádnej škrt a rozhodně nejsem kolenovrt, co by škudlil každou kačku, ale třeba mě nenapadne koupit manželece něco jen tak, abych jí udělal radost. Né, že bych jí to nedopřál, ale prostě mě to v tu chvíli nenapadne.
zdravím, samurraji, vy jste přesně jako můj mužskej 
...jak už tu někdo psal, s věkem a délkou spol.života přichází období, kdy už vlastně nic nepotřebujete a nechcete, stačí vám, že si ten druhý vzpomene a popřeje - my když při společných nákupech objevíme něco hezkého, co by jeden z nás chtěl, koupíme to se slovy: to budeš mít k narozeninám nebo svátku - co je blíž...
samuraj: To je jako kdybych tu odpověď psal sám. Přesně tak to mám já. To můžu manželce 100x říkat, že nic nechci...A bác, přijdou narozky a dárek je tady. Dárek třeba nepraktický, který nevyužiju, ale když už je, poděkuju, projevím jakousi radost a jde se dál. A co za slovo nesnáším, to je slovo DÁREK, obzvlášť v čase kolem vánoc. Vánoc, které jsou tak zprofanované a zneužité k zisku obchodních společností a ty dokážou s lidmi takové divy, až z toho jde hlava kolem. Ano, když vidím, že květina udělá ženě radost, proč jí nekoupit a nevěnovat, nebo nezajít jednou za čas do dobrého podniku...zdůrazňuji DOBRÉHO na večeři, ale být ve vztahu s někým, kdo jen čeká, co ze mně kápne...To asi ne.
Ještě k těm dárkům...brrr: upřednostňuji když už to musí být dárky praktické, které obdarovaný využije, tedy manželce parfém, ale ten parfém si musí sama vybrat, jinak se z dárku stane nepraktický dárek. Když nevím, raději dám peníze, ať s nimi dotyčný naloží jak uzná za vhodné. Lepší, než koupit něco, co skončí bez využití v popelnici. Jsme dospělí lidé, tedy si nehrajeme na překvapení, i když i to překvapení jsem jí taky dokážu udělat.
0x
Já mám kolem sebe pár přátel, u kterých vůbec netuším, proč spolu jsou, asi jen aby s někým byli.. pořád se ošklivě hádají, posílají někam, nemají děti, závazky, ale asi než být sami, raději se budou navzájem ponižovat.. Je to ubohý. S tím dávat si dárky - taky nevím proč.. Lidi by spolu opravdu měli být jen když spolu chtějí být a ne kvůli nějakým výhodám..
0x
Mně by asi vyhovoval (vztah skoro bez dárků). Vždyť tyhle dárky k narozeninám apod., to bývají akorát blbosti "aby se něco koupilo". Časem to stejně přejde do fáze, že se dávají dárky pořád stejné (třeba bonbóny, třeba flaška, třeba ... jánevímco), takové, o kterých se ví, že se opravdu spotřebují. Takže překvapení = 0. Když je tím dárkem něco k jídlu, budiž. Ale něco jiného? Kam by to člověk pořád dával, jen by to asi časem vyhodil, takže to je blbost dávat. Myslím, že to víno (zmíněné v otázce) je tak akorát: jeden (jedna) dostane víno, spolu ho vycucnou a tak proběhne příjemný večer. Co víc si, proboha, přát?
Pokud jsou pro někoho základem vztahu kupované a navzájem darované ničemné hlouposti, nic proti tomu, ale ať se tedy sejdou dva takoví. Když jeden po takových zbytečnostech maličkostech touží a druhý je nesnáší, i tak mohou být spolu, ale ani jeden nebude mít ze svátků a narozenin radost.
0x
Dárky k životu patří a ať nikdo neříká,že rád občas nějaký ten dárek nedostane.Dárek né jen k narozeninám,svátku Vánocům,výročí a nebo jen tak,pro nic,za nic! Je to o tom,že mám toho druhého ráda a že na něj myslím a chci mu prostě udělat radost.Ráda dárky dostávám a ještě raději je sama dávám.Může jít jen o maličkosti: květina,vonná svíčka,dobrá čokoláda nebo vínko,zajímavá kniha,bonbóny z dovolené,magnetky,kvalitní šampón,dětem sousedů jen tak bublifuky,prostě bez malých radostí by ten život byl mnohem obyčejnější a smutnější. Kdyby mi manžel sem ,tam nedal nějaký dáreček nebo květinu pro potěšení,dost by mně to mrzelo.
0x
Nedostat nic, jen vypít spolu flašku vína? Mně by to bylo líto, ať je mi 20 nebo 60. Prostě nějakou vtipnou maličkost, že na mne myslel, že ví, co mne potěší. Tenhle myslí jen na sebe, asi nemá potřebu se vžívat do druhého. Chápu, že někde to bez dárků funguje, ale mně to připadá takové až moc chladně praktické.
0x
Záleží asi hodně na tom, v jakém prostředí a zvycích člověk vyrůstá. Ten, kdo je na dárky zvyklý od malička, tak je bude vyžadovat stále. Ten, kdo ne, tak je mu to jedno. Já dárek nikdy nečekám, ani nevyžaduji, ani dokonce nějaké oslavy svátků a narozenin mě nic neříkají. Jedině si popřát a tím to skončí. Kolikrát ani nevím, že mám něco takového. A jsem také spokojený. Někdo slaví každou pitomost. Manželku pochopitelně mám a je stejného ražení. Snad potom až výročí 50, 60 let a dále, to už stojí za to, pokud se dožijeme.
doplněno 29.10.15 05:25:
Také záleží na vašem věku - jiné jsou nároky v 18, jiné ve 40 a tak dále.
0x
Já jsem na straně té jeho přítelkyně...dokážu si představit, že potom měla pocit, že mu na ní nezáleží. Ne proto, že by jí nedával nějaké hodnotné dárky- ale že se ani nesnažil jí udělat radost. A to je jedna z hlavních věcí, co udržuje vztah, ne- dokazování, že jednomu na druhým záleží. Jak už psal někdo výše, on si plete partnerský vztah s kamarádstvím.
0x
Připadala bych si jako holka co mu občas podrží, ale ze by mě mel rad to asi ne..
Je to smutne,protože normální slečnu potěší blbost, žádný dárek za tisíce není nutný. Mohl se premoct, a místo vina nebo s nim dat své byvale neco,co by ji zůstalo na památku a věděla by ze od něj dostala dárek a ze na ni myslel...
Takhle si mohla sloupnout etiketu z flašky a založit do deníčku ze
Vas kámoš je lakomec nebo se za ni chodil jen venčit.
ale takhle je to vážně všechno jenom o penězích.. Dokazovat si lásku tím, jak drahý bude dárek? To jsme to tedy dospěli do pěkného stádia..
Normální ženě stačí kravina která jí zůstane, třeba růžičku si usuší, rámeček s fotkou postaví na stolek, a já nevím co všechno, já jsem bláznivka a mám přesně takové ,,nic,, ráda. Z hezkých večeří na výročí, filmů v kinech, poutí nebo výjimečných výletů,prvního moře, si schovám účet, lístek, sedmikrasku kterou utrhl, kámen apod.
Možná to je uplne silene,ale to jsou takové malinké střípky, kterou jsou dohromady tou krásnou části vztahu.. nechtěla bych se zamyslet a říct si, že nemám nic hloupého a dětského co by mi připomnělo, že mi dokázal i zadarmo a jen tak udělat radost. Nehodí se chtít dárek, protože mám narozky, ani čekat krabici s mašlí. Ale stejne tak se nehodí říct protějšku, že dárky nebudou - vždyť si se mnou kvůli mě,ne kvůli dárkům ne?
To je jako manželce říct,měl jsem výplatu, ale jídlo si kup ze svého, jsi se mnou kvůli mě přece
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.