Jak právně ošetřit bydlení mladé dvojice?

Já si myslím, že byste to měla nechat na mladých. Mají občanku, tedy jsou dospělí, studovaní. Ví, možná lépe než my, co všecko se může stát, ale chtějí to tak, mají to tak. Až to budou chtít udělat jinak, udělají to. Netrapte se jejich životem, užívejte si svého života. To, že ještě můžete jíst, pít, chodit atd. atd. Udělejte si radost pro sebe. Vůbec se jim do jejich rozhodnutí nemontujte, je to jejich radost, jejich problém. Oni vesele žijí, vidí svůj život krásně a vy nespíte a po nocích řešíte. Smiřte se s tím, že jste syna vychovala, a jistě dobře, když vystudoval a postavil se na svoje vlasní nohy. Dala jste mu to nejlepší a teď je na něm, aby se životu a problémům postavil sám čelem. Neraďte, nepoučujte pakliže se mladí sami nezeptají.Udělejte si život pro sebe. Zní to všechno tvrdě? Jestli ano, promiňte mi to, nemyslím to tak, ale spousta lidí zapomněla, že mají svůj život. Přeji vám hodně štěstí a zdraví a mladým takový život, jaký si vysnili.

Dobrý den, moc Vás zdravím a ráda bych připojila svůj názor z pohledu partnerky, která si se svým partnerem také pořídila byt - takže názor z první ruky Pravda, rodiče nám nevypomáhali, ale vyřešili jsme koupi podílovou smlouvou - já 24 procent, partner 86, při případném rozchodu mi vyplatí 24 procent odhadní ceny bytu v dané chvíli či ze zisku z prodeje bytu. Je pravda, že pokud by to neudělal, musela bych ho poslat k soudu - ale takto nechci přemýšlet, jde o to, že mám doklad (ošetřený právníky, to doporučuji) a byť se máme rádi, nikdy člověk neví, co se může stát. Možná to zní hrozně, ale kolikrát člověk zažil, jak se lidé, do nichž by to neřekl, hrozně změní, a já si nemyslím, že je tak hrozné myslet na zadní vrátka, obzvláště dnes.

Co se společného soužití týká, děláme to takto: běžný provoz půl napůl, popř. vzhledem k tomu, že partner poslední dobou vydělává o dost víc než já, platí třeba výlety, benzín apod. Kdyby to bylo naopak (oba jsme na volné noze, výdělky se mění), zaplatím více já. Poplatky atd. také napůl.

Byt zatím nijak zásadně nerekonstruujeme, ale opět - co chceme oba, je napůl (např. malíři a běžné opravy), ale např. nová podlaha se bude řešit podle procentuálního podílu (partner dá 86), protože ta v tom bytě zůstane. Já např. chci nový pracovní stůl a křeslo, to si zaplatím, neb to bude hlavně mé pracovní místo a případně si to můžu odnést. Prostě - co je nedílná, neměnná a předpokládaně trvalá součást bytu, to platíme podle procent. Co se dá případně odnést platí ten, který tu danou věc chce. Zatím jediné, co pořizujeme namíru a platíme napůl, je patro na spaní - tady uschováme samozřejmě doklad a já sepsala papír, který oba podepíšeme, že oba dáváme XY. Kdyby náhodou pak nastala situace, kdy má člověk rudo před očima a jenom vyčítá, budeme to mít černé na bílém.

Nevím, jestli jsem Vám či synovi pomohla, ale jenom dodávám - samozřejmě souhlasím, abyste to možná moc neřešila za ně (mně by to nebylo příjemné, naštěstí rodiče nám do tohoto nemluví), na stranu druhou chápu, že dáváte tvrdě ušetřené úspory, jak píšete, a nerada byste, aby o ně syn přišel. Určitě do toho nezasahujte osobně, smím-li radit, ale syna můžete poprosit, či mu naznačit, on pochopí - není nic špatného na tom chtít od partnerky, aby spolu sedli a sepsali, kolik kdo dal do rekonstrukce, uschovat doklady atd. Myslím, že dnes to takto řeší většina párů a navíc pořád platí - clara pacta, boní amicí Pak si navíc oba dají pozor, kdyby někdy chtěli jeden druhému vyčítat "Nebýt mě, neměl bys kde být" apod.

Držím pěsti a mějte se krásně

Pardon, poměr je samozřejmě 24 ku 76, a to jsem kdesi jinde prohlásila, že mě baví matika :D

Podle mého názoru by bylo nejlepší, kdyby byt koupili oba dva. Netvrdím, že podílové spoluvlastnictví je nejlepší řešení, ale v tomto případě se mi to tak jeví. S rodiči by uzavřeli smlouvu o půjčce - každý na svou polovinu a postupně ji oba dva spláceli. Kdyby jim soužití nevyšlo, nebyl by problém vlastnictví i s půjčkou vypořádat. Ale nevím, jestli se to tak bude líbit rodičům přítelkyně. V případě, že by trvali na tom, že byt bude pouze ve vlastnictví dcery, chtělo by to právníka, který by smluvně ošetřil vložené finance Vašeho syna. Ale já bych se potom asi nepodílela na splátkách, ale pouze na provozu domácnosti a bytu a své finance vynaložila třeba na nákup jiné hodnotné věci - například do svého podnikání.

Doplňuji ka vaší otázce ohledně později uzavřeného manželství, že tím nevznikne vašemu synovi žádný nárok na byt, pokud ho jeho partnerka koupí před manželstvím. Takže souhlasím s Lidkou, do rekonstrukcí bych nic nevkládala, podílela bych se na inkasu a provozu domácnosti, jinak bych určitě na všechny vklady uzavírala smlouvu, nejlépe s právníkem, nebo si aspoň opatřovala doklady o tom, že to jsou moje peníze vložené do cizího majetku.