Když se dítě vzteká

Jelikož je každé dítě jiné a je vystaveno jiné výchově, není možné poradit nějakou univerzální radou. Jen Nabídnu naši zkušenost. Každé dítě co znám prostě si projde tím obdobím kolem dvou let kdy vzdoruje a vydupává si svoje... s tím nikdo nic neudělá to je prostě příroda. Ale lze toho využít pro další jeho vývoj a výchovu.. s dcerama (dnes těžká puberta) jsme to měli v tomto stejné jak s Vojtíkem který má právě kousek před třetím rokem... Když se začne vztekat a vzdorovat nebo se k tomu schyluje, přidřepnu si kněmu tak, abychom měli oči ve stejné rovině a říkám " Vojto podívaj se mi do očí, jsme chlapy a ted si něco řekneme" tuto větu opakuju tak dlouho dokud se mi nedívá do očí, větši mi to stačí říct dvakrát.. když už se na mě dívá, tak mu říkám jako kamarádovi jako sobě rovnému, že to co právě chce ted právě nejde udělat protože ...nemáme peníze na čokoládu, protože jsme je už dnes utratili za zmrzlinu a musíme počkat do zítra, ... nemůžeme proběhnout louží, protože jsme si nevzali správné boty, ale zítra si je vezmem a půjdem se cachtat do lepší louže... a podobně...

Ze začátku to byl boj s trpělivostí, ale už to nese své ovoce... vyplácí se nám také dodržet všechny slibi které mu dáme. Děti mají na slibi neuvěřitelnou pamět a myslím, že dokud nám může Vojta věřit, že když dnes to nejde, ale zítra to půjde, tak je všechno snažší...Snažíme se mu ukázat že je plnohodnotným členem naší rodiny a že má právo na svá rozhodnutí, i když je to za cenu, velkého umývání a ukízení, ale zase líp chápe, že i my jako rodiče máme také svoje práva. Nejsme ideální rodiče a jistě děláme spoustu chyb, ale už ted máme s Vojtíkem opravdu velký pokrok se zvládnutím vzdoru...

Je to jen naše vlastní zkušenost s touto metodou která se velmi osvědčila... snad vás to přivede na nějaká nápad jak na Martínka

PS: Když má dítě důvěru v rodiče, je snadné jej přesvědčit o svém záměru...dodržet každý slib je důležité

No, já jsem si opravdu poctivě pročetl všechny dosavadní příspěvky. Děti zatím nemám, ale domnívám se, že řešení tohoto stavu dítka přichází jaksi pozdě. Mám pocit, že tento stav je vypěstován stálými ústupky, které ve finále opravdu vedou k výše popsané hysterii. Nějak bych to přirovnal k psisku (o tom již něco opravdu vím) - dovolí si jen tolik, kolik mu umožní jeho majitel (rodina). Všimněte si, že prakticky stejné otázky pokládají majitelé nezvládnutých psíků...
Moje rada? Nenechat se buzerovat, přehlížet, přehlížet, přehlížet! Víte o tom, že se děti bojí šustících novin stejně jako psíci (pokud už neokusily tvrdší výchovu)?
Možná to vidím jednoduše, kdo ví, co si počnu nakonec sám. Ale účast v této diskuzi je pro mně přínosná již nyní!

Technikjirik poposuje to co já. Jen trošku jiný způsob. Dítě v afektu vůbec nezajímá proč něco nemůže. Má však hlas rodiče, který ho konejší. Kdybyste na něho mluvili anglicky nebo mu tichým hlasem zpívali Travička zelená, dopadlo by to stejně. Dítě nemá obecenstvo pro svou hru, protože vy jste začali hrát novou hru. Ono má čas na to, aby se afekt uklidnil a ono začalo mít jiný zájem, než ten původní. Ta voda, to je opravdu surovost. Veliká surovost!Nechápu, proč dítěti ubližuje rodič, který ho opravdu miluje nejvíc na světě. Ve jménu lásky a snaze dobře vychovat? Nebo proto, že mu jeho rodiče to samé taky dělali a dodnes mu to připomínají takovým způsobem, že ještě ve vysokém věku má pocit provinění? Z takových šoků může být noční pomočování, tiky, noční děsy, koktání, snížené sebevědomí a sebedůvěra. A proč? Jenom proto, že se to tak dělalo před 30ti lety? Velmi bych se přimlouvala upustit od takových metod a s trpělivostí překonat ztrátu několika minut navíc. Jedná se pouze o nezvládnuté emoce! A taky neschopnost najít jiný způsob, jak prosadit svou vůli. Všem dětem přeji, ať se s takovým způsobem nikdy nemusi setkat.

Nemám pedagogické vzdělání, ale jsem už - to není hezké pojmenování - prababička. Takže spíš mohu posoudit vztekání ve třech fázích. Dcerka se občas vztekala, ale neflákala sebou o zem a ani netloukla hlavou o zeď či něco jiného. Protože jsem klidné povahy, řešila jsem to s klidem, protože většinou u toho nebyli svědci, kteří by mě hecovali - viz skutečně úsměvný popis inženýrky. U vnoučat už jsem nebyla tolik přímým svědkem, ale jedno z nich také mělo tendenci se "výrazně" projevovat. Takže bych řekla, že to záleží na povaze děcka. A nám dospělým nezbývá nic jiného, než se zaťatými zuby a zvýšenou mírou trpělivosti překlenout tu dobu ve věku 2 až 3 roků, kdy mají občas potřebu se takto předvádět a vytáčet lidičky okolo sebe. No a naposledy jsem to zažila asi před rokem, kdy moje zlatíčko sebou fláklo v síni a řvalo jak na lesy a myslím, že i občas bouchlo hlavou o podlahu (nebyly to dlaždice, ale liňák). Tak jsme na sebe s vnučkou chvíli koukaly, a když to nepřestávalo, tak říkám: "omej ho". Žádná studená sprcha, ale omyla mu studenou vodou obličej u umyvadla a asi ho to přeci jen probralo a byl klid. Občas to ještě zkoušel. Ale dneska mu budou brzy čtyři a je to zlatíčko - ale to byl samozřejmě i předtím. Asi je to opravdu taková malá předehra k druhé - o mnoho silnější pubertě. Chce to velkou míru trpělivosti, lásky a pochopení pro úskalí, které život přináší od miminkovského věku až po seniorský věk. Také to s námi ta mládež nemá někdy lehké. :D Budou to pro nás děti i vnoučata, i když už to jsou dospěláci.

Poklikejte si STARŠÍ BATOLE a něco si o tom přečtěte. Toto je totiž věk, kdy si dítě začíná uvědomovat sebe a svou vůli, kterou si nepřiměřeným způsobem prosazuje. Něco prostě chce a když to nedostane, vzteká se a snaží se to za každou cenu získat. Když se to prosazování neodchytíte včas a pozornost neobrátíte jinam, pak ty reakce jsou na obou stranách až trošku do hysterie. A čím větší kravál a více obecenstva, tím lépe. Prožívají to, úplně zbytečně, všichni. Je třeba se tvářit, jakože se nic neděje. Překročit, nejlépe odejít vedle, přivřené dveře. Začít si zpívat nebo pískat nebo si vzít noviny a ve stejné místnosti tiše říkat "Já si čtu, nemám čas".Bez obecenstva ztrácí vystoupení na významu a půvabu. Dítě zjistí, že se nic neděje, nikdo nereaguje, že to nikdo neprožívá s ním. Párkrát se znovu pokusí, ale po čase to vzdá. Trpělivost, laskavost, důslednost. Nefungují totiž volní vlastnosti, od slova vůle a dítě nezvládá emoce. :DJe potřeba dítě vést, ne lámat. Žádné šoky, žádné ubližování. Když ale hrozí sebepoškozování, fofrem do koupelny a omýt obličej studenou vodou. U toho nekřičet, ale pobrukovat. Přitisknout, ne silou, k sobě a celým tělem spolu s dítětem se pohupovat dopředu a dozadu a pobrukovat, třeba to co nám všem v amerických filmech leze na nervy "To bude dobrý" Možná, že se to, co píšu, zdá být na hlavu, ale mám ve školce, zvláště pak u těch nejmenších odslouženo téměř 40 let. Toto je praxe.Nedejte se vyprovokovat, vydržte cca půl roku a "To bude dobrý"

Dobrý den,

zkuste si do vyhledávače zadat "technika pevného objetí". Tento způsob se nám osvědčil u dcerky, která v batolecím věku prožívala opravdu těžké období vzdoru. Od Vás to však bude vyžadovat pevné nervy a odhodlání.

Rozhodně bych byla proti studené sprše, to se mi zdá příliš drastické.

Vyzkoušeno a funguje vysprchovat studenou vodou. Ale tak jak je, nesvlíkat nic, musí to být rychlý. V oblečení pod sprchu a stačí 10 - 15 vteřin a je klid. Pravda takový normální vztekání jsem nechal být, ale když opravdu přidával a začínal si ještě dupat tak bylo vystaráno a vysprchováno.

Z toho děcka bude sígr

Nejlepší je nereagovat,prostě si ho nevšímat.Chce si samozřejmě něco vynutit.Drastickou sprchu nedoporučuji,je to šok a můžou být následky.Chce to trpělivost,důslednost a jednota rodičů.

My máme dítko 3 roky, občas má taky hysterák. Kloníme se k tomu s ním nic moc nedělat. Dle mého je to trochu i věc temperamentu konkrétního člověka, emocionálnější děti k tomu budou mít asi víc sklony než lidi klidnější.

Jenom mě trošku zaráží, že píšete, že nevíte, proč se vzteká. To je něco, kde byste měla něco udělat, tj. zjistit proč. Pak se můžete rozhodnout, co je přijatelný důvod věku a povaze Vašeho dítka, a co ne.

Jinak období vzdoru je asi hlavní téma všech výchovných příruček. Já je rád čtu. Doporučuju zastavit se v knihkupectví nebo v knihovně a něco si přečtěte. Slavná je třeba Jiřina Prekopová - člověk nemusí se všemi radami souhlasit na 100%, ale je určitě přínosné si to přečíst pro vytvoření vlastního názoru, jak nakladát s vlastním dítkem.

Dobrý večer, každopádně studená voda! Nejde o tu vodu přímo,jde o to vylekat to dítě... Je to něco jako léčba šokem... Když ho necháte,může se to stupňovat a děti i začínají vzteky brečet natoli,že se nestačí nadechnout a modrají... Znám pani,která má 3 leté dítě a to má záchvaty vzteku... I když je v autě,vozí sebou petku vody,aby ho v řípadě vzteku mohla polít,ale ne polít,jako když zalejváte kytky,ale vodu na něj chrstnout,ono se lekne a uklidní... Mluvím ze zkušennosti přátel a rad lékařů...Míla