Odstěhování od rodičů

A s čím konkrétně potřebujete pomoci? Kam se chcete odstěhovat? Kdo Vás bude živit? Kdo bude hradit poplatky atd.? Za rok budete zletilá, vydržte to s rodiči a pak se zkuste postavit na své vlastní nohy, pokud se domníváte, že to zvládnete vést samostatný život a postarat se sama o sebe. Ale s rodiči se snažte vycházet v dobrém, nikdy nevíte kdy je budete potřebovat. Zamyslete se nad tím, zda k tomu dusnu doma nepřispíváte svým vlastním chováním. V čem si s rodiči nerozumíte? Co podle Vás dělají tak špatně? Popřemýšlejte, oni to s Vámi též vydržet musí..

Zkus intr.. Pár lidí znám, co bydleli na intru, i když chodili do školy ve stejném městě, co bydleli - záleží, jestli mají místo.. Nebo pak různé privátky s partou stejně starých lidí- rozpočítá se nájem... ale na to jsi asi ještě mladá .. - nicméně když si lidi sednou, je to nejlepší období v životě, obvzlášť při vejšce ..

Já si pamatuji, jak jsem se v 15-17 rozbrečela, jen že se na mě někdo podíval a mě hned napadlo, že si myslí, že jsem tlustá, jak mi říkali, že jsem se strašně změnila, že jsem byla usměvavá a najednou jsem protivná - mě přišlo, že jsem pořád stejná.. To chování prostě neovlivníte :D nejde to.. Nějaký sednout si a zamyslet se nad sebou - to už jste opravdu zapomněli, že to takhle nefunguje? :D.. Z toho se musí vyrůst..

To je v 17-ti běžné, odstěhovat se od rodičů je v tomto věku skoro nemožné. Nemáte žádnou práci a budete muset platit účty, nejspíše jste i bez úspor, když si s rodiči nerozumíte. Představte si, že jste v tomto okamžiku na ulici, rodiče Vás vyhodili, kam půjdete bydlet? Buď Vás nenapadne nic nebo jen dočasná, krátká a problematická řešení. Pokud s rodiči není opravdu řeč, tak se doma prostě vyhýbejte konfliktům, vycházejte rodičům vstříc a mluvte s nimi tak, aby to vypadalo nenuceně. Nevím jak to u Vás funguje, moc jste se nerozepsala, ale je důležité si uvědomit, že v 17-ti jste už na jisté rozumové úrovni, za to, že Vás rodiče živí a zařizují věci kolem Vás byste měla být ráda a snažit se jim alespoň pomáhat a chovat se k nim hezky, jinak si časem budete sama připadat jako příživník

Proč je doma pořád dusno, proč si nerozumíte (a je to opravdu tak?)

a co jste pro změnu/zlepšení situace udělala Vy?

Útěkem nic nevyřešíte. Jak si odstěhování představujete?

Rodiče jsou povinni Vás živit, dokud se připravujete na budoucí povolání, ale nejsou povinni Vám platit samostatné bydlení. Internát podle mne není dobrý nápad – máte-li kde bydlet (a to máte), nejsou rodiče povinni hradit vyšší náklady na Vaše ubytování a stravování na internátu.

Přejdete na večerní/dálkové studium a k tomu budete chodit do práce?

Nebo odejdete ze školy a budete pracovat?

_____

Podle mne byste si měla v klidu promluvit s rodiči. Dohodnout se s nimi na nějakých pravidlech a ta dodržovat. Zvládnete-li to, zlepší se po nějaké době i situace doma.

V 17 si s rodiči nerozumí asi nikdo, ale to se časem srovná.

Nepíšeš co konkretně ti vadí ani co děláš. Předpokládám že studuješ a nemáš žádný příjem, samostatné bydlení však není zadarmo! Jestli to je u vás opravdu tak strašné, pokus se dojít za prarodiči (babička + děda), možná by si za určitých podmínek mohla nějakou dobu bydlet u nich. Každopádně do 18 za tebe zodpovídají rodiče.

Měla by sis ale nejprve v klidu sednout a zamyslet se, zda i ty nepřispíváš svým chováním k špatnému ovzduší v rodině. V tvém věku by ses měla podílet na chodu domácnosti podílet minimálně pomocí rodičům. Věř že na samostatné bydlení máš dost času a ještě ráda budeš vzpomínat na "domácí servis".