Sly byste jako doprovod,podpora,opora k prvnímu porodu kamarádky?
Většinou je tam s ženou její chlap, můj taky byl, ale kamarádka toho svého k porodu nechce. Sama jsem řekla, že bych tam ráda byla s ní kdyby si to přála, neřekla ne, prý pouvažuje ale je ráda že bych byla po ruce
Šly byste nebo ne? Přijde vám to divné? Někdo by mohl říct, že je porod záležitost rodičů a ne kamarádů
Se mnou byl manžel, a jsem za to ráda hrozně moc, 20 hodin nevydržím sama ani normálně natoz tehdy
kdyby u toho nechtěl být, tak zrovna ta kamarádka by mě napadla jako první podpora..A co vy?
4x
Já jsem rodila v r. 1968 a pak 1975, byl to pokaždé hodinový fofr, ale ta opuštěnost, ta je ve mně někde uložená dodnes. Když si na ty dva dny vzpomenu, zase cítím samotu, opuštěnost, osamocení stejně intenzívně, jako tenkrát. Je to asi i tím že se s námi nikdo nepáral. Všichni řvali a říkali věty, které měly být urážlivé, jakoby měly vyhnat každý cit ze sálu. Byly to jen ostré, bezcitné pokyny. 
S kamarádkou rozhodně jděte, obrňte se trpělivostí a laskavostí. Takových dní v životě ženy není mnoho a každý z nich zůstale navždy v paměti vás obou.
Děkuji. Představte si, že na sále jsme byly dvě. Já jen na chvilku, ale ta druhá už několik hodin. Když sténala, že nemůže, sestra na ní řvala: "Když to do vás strkal, tak to jste mohla, že?!" A doktor hulákal, že si "to" neměla nechat udělat. To byl rok 1975! Tedy žádné hluboké temno. 
No, jestli si to kamarádka promyslí a řekne ano, tak to pro mě bude veeeeeelka pocta
Sice tomu moc nevěřím,nejspíš vyměkne a bude chtít svého přítele u sebe. Ale aspoň ví, že bych to s ní absolvovala ráda a dobrovolně )
1x
Nepřijde mi to divné. Spíš normální.
doplněno 04.10.15 09:09:Mám velmi podobné zážitky (1980, 1987) jako babkazov. Připadala jsem si jako na běžícím pásu, každý úkon musel být proveden ve stanoveném pořadí a pokud možno bezcitně, abych se snad nezačala dojímat, když je to přece jenom obyčejná rutina.
1x
Přiznám se, že nevím, jak bych (navíc jako muž) ve vašem případě reagoval. Na druhou stranu - cizí osoba na porodním sále je jednoznačně k užitku, i kdyby tam byla jen kvůli tomu, aby mohla srovnat zdravotnický personál do latě. Oni si pak dávají víc pozor na to, aby se chovali slušně.
Prosím, vysvětlete mi, jak může někdo, kdo nemá zdravotní vzdělání, dávat do latě na porodním sále někoho, kdo zdravotní vzdělání má?
Hm, ono je někdy lepší nekultivované chování, ale zachráněný život, než kultivované chování a exitus.
Eulálie vy asi máte špatnou zkušenost,že? Kdyby dcera neměla u prvního porodu manžela, možná by ještě ležela ve sprše kam ji hned po porodu poslala sestra, omdlela, upadla a rozbila si hlavu, to byl potom fofr. Poslední kdo nedávno rodil je neteř a nebýt tam její přítel je dítě mrtvé, rodila dlouho a už byla vysílená tolik, že porod musel být kleštěma, sestra měla čas zavolat lékaře a tak ho zavolal její přítel, děcko bylo prý modré a museli ho oživovat, prý za minutu dvanáct a bylo pozdě.Jako rodička bych rozhodně nestála o to aby sestra řvala tak jak tu zaznělo a to si jistě nedovolí, když je tam další osoba.Moje maminka také říká, chlap u porodu NIKDY, je to věc ženy ale u toho prvopočátku byli dva, tak proč ne i na konci?
Přes veškeré plusy a mínusy co by chlap u porodu, sám toho nejsem zastáncem, ale z vlastní zkušenosti vím, že je líp když je porodu účastna osoba budoucí mamince blízká. Myslím tím předporodní povzbuzení, vlastní porod a hlavně poporodní čas, kdy mám zato, že maminka opravdu potřebuje fyzickou a morální podporu, ne danou sterilním prostředím porodní fabriky, byť v nadstandartním pokoji.
Dam, myslím si to také tak. Navíc, dnes už jsou na to nemocnice připravené a nechávají doprovod stát u hlavy pacientky a spodní část je oddělená nějakým textilem. Říkali to všichni tatínkové, kteří u porodu byli. Viděli jen maminku a pak už narozené dítě.
doplněno 06.10.15 08:05:jmlc, přestala jsem dýchat, když jsem vaše řádky četla. A já si myslela, že už je všechno jinak, než před 40ti lety.
Já to měl tak, že "pracoviště" bylo zakryto plentou, ale naproti bylo obrovské okno, za oknem tma... Tudíž všechno bylo vidět jak na dlani
Jinak byl jsem u obou dětí, při prvním jsem byl moc rád, že se můžu ženy zastat. Už jen začátek (01:30 v noci) - skásli nás o 400 za nadstandardní pokoj, vzápětí byla žena připoutána na lůžko a nadstandard byl k ničemu. Dopadlo to tak, že jsem i já poznal podle frekvence, že jako fakt rodíme (6:50 ráno). Sestra (jediná na oddělení) na nás jen houkla skrz dveře: "Vy jste prvorodička, vy tady budete hekat ještě dneska odpoledne." Teprv když jsem sestřičce hodně nahlas popsal, s jakou radostí se zhostím jistých velmi speciálních zákroků na její tělesné integritě, zavolala rozespalou doktorku, která v 6:54 odrodila naše první a pak se děcka ujala už naštěstí ranní směna.
Druhé bylo naprosto v pohodě, především díky naprosto profesionálnímu jednání personálu a možná i tomu, že jsme jeli pěkně po ránu a hotovo bylo před obědem.
Na konci bude jeden stát a dívat se na truhlu druhého...
Nicméně k tématu - mám dva potomky, u obou porodů jsem byl. Manželka byla velmi ráda zvláště u toho druhého. První byla brnkačka, jen jí zapomněli říct, že při tlačení má mít zavřené oči - to jsem ji poradil já a už ani nevím, kde jsem to vzal. Ten druhý byl dost sadistický ze strany několika lékařů a sester - porod byl cca 12 hodin a za mou přítomnost byli rádi i doktorka a sestry - protože jsem se snažil udržet přes 50 minut manželku na lůžku při šití (v jedné ruce manželku, ve druhé dítě). Už jsem se asi v minulosti zmínil, že rodila na normálním lůžku a díky "odbornosti" sestry a doktorky se nepěkně potrhala. Následky bohužel dodnes.
doplněno 06.10.15 09:41:No ten druhý porod byl před 5ti lety, ale o to víc si vážím manželky i dětí a života obecně... - když na téma příjde, doporučuji mužům asistenci u porodu. Samozřejmě pokud to nejsou omdlévači...
No vidíte a všude se píše, že šití se dělá při lokálním umrtvení. Není to pravda, jsou to sadisti a rádi si píchnou do živého, je jim líto použít trošku lidokainu, mezokainu, rajského plynu nebo něčeho obdobného na znecitlivění. Mám velice čerstvou zkušenost, synovec nemá ještě 14dní. Moje sestra by taky mohla vyprávět. Doktoři ne, ale sestry a personál by potřebovali po hubě. Při píchnutí spinální analgezie povídá sestra, bude to s opichem nebo bez. Anesteziolog s opichem, samozřejmě že s opichem. Sestra s opichem jo? Zas jí bylo líto znecitlivující látky.
Po propuštění z jipky, jelikož plánovaný císař a komplikace v podobě proříznutého močáku, sestra cévku na dva týdny. Po příchodu na šestinedělí, když jí sestra z jipky přivezla na posteli, povídá sestra z šestinedělí. Co se to tu válí, to nemá nohy? Jéžiš co to máte, proč vám to nevyndali. No víte, s tím já půjdu i domů. Jiná rodička po dlouhém porodu byla totálně grogy a zřízenec jí měl naložit na vozík, vzít jí tašku a odvézt na pokoj. Opět co to je, to neumíš chodit? Koukej so to vzít a jít. Tak chudinka popadla tašku a šla a chlap za ní tlačil prázdný vozík.
Jó kdyby se tak člověk uměl bránit, ale když je mu blbě, na nic s nezmůže. Jen moje známá, bývalá zdravotní sestra, ta když je v nemocnici, postaví do latě všechny včetně felčarů. Když jí chtěli zavést cévku, tak to odmítla s tím, že si na mísu říct umí a nechce cévku, aby do ní následně cpali i antibiotika. Když jí po operaci páteře hnali do jídelny, slušně poprosila, jestli by jí oběd donesli. Ale tady se jí v jídelně. Ale já budu jíst na pokoji a to do konce svého pobytu a vy mi to jídlo budete nosit. Prd ho a sestra ani nekecla a jídlo přinesla. Jenže ona to prostředí zná a ví, co si může dovolit. běžný člověk se to snaží nějak přežít a zapomenout.
0x
já si myslím, že je to úžasná podpora - mít s sebou kohokoli, koho máte ráda a jehož přítomnost vás povzbudí... klidně kamarádka, proč ne... já byla u porodu své dcery i s jejím kamarádem (nikoli otcem dítěte) a bylo to fajn - přitom neznám nikoho, kdo by byl u porodu své dcery, tak by se to taky mohlo leckomu zdát zvláštní...
0x
Je jedno kdo to je, ale měl by to být člověk, co má o porodu něco nastudováno, zná dýchání, úlevové polohy, nežádá po rodičce něco během kontrakce, dokáže se povznést nad případné nadávky. Třeba první partner mojí sestry nic vědět nechtěl, prý to mi řekneš až pak. No nakonec steje skončila pro kefalopelvický nepoměr na akutním císaři. A když pak dostala methylergometrin na zavinování dělohy a měla znovu bolestivé kontrakce, vůbec nevěděl, co se děje. Takový člověk je u porodu jen pro zlost. Rodičky i personálu.
0x
V r. 1982 nebylo normální k porodu někoho brát a mě tam tedy někdo chyběl, prvorodička se bojí zůstat i na chvilku sama i když je sestra hned vedle v místnosti, na štěstí moje porodní asistentka byla "stará" a odrodila už mě a tak mě držela za ruku a pořád něco povídala. Dcera byla u porodu své kamarádce (byla na to sama) a fotila. Ne, hloupé to podle mě není.
0x
Nesla bych. U porodu mně tedy smutno nebylo... Behalo okolo mě lidí, že ještě někdo další by tam už neměl místo a jen by prekazel. Fakt, precpano. Ještě, že to bylo před nedávnem. Být to v šedesátých letech, nepřežilo by ani dítě, ani já. Mate-li potřebu kamarádku podpořit, tak tam jděte. Je to vaše věc.
Nemíchám nic. Ale už to tu rozebírat nebudu. Spíše jde o to, jak to má každá ženská nastavené. Některá u toho potřebuje mít diváky, aby viděli, jak ona trpí... (manžel, kamarádky), jiná si své bolesti raději vytrpí sama. A to je celé.
doplněno 05.10.15 13:29:No ještě bych snad jediné doplnila. Ono záleží i na tom, jestli doprovod má aspoň nějaké tuchy o porodu. Pro nezasvěceného je to přeci jen poněkud silný zážitek. I pro ženu, která ještě nikdy nerodila. Mohlo by ji to odradit od toho, někdy v budoucnosti si porod zažít na vlastní kůži.
0x
Osobně si myslím, že tohle musi zvazit kazdy sam za sebe, hloubce sveho vztahu s pripadnou kamoskou atp. a nelze odpovedet za druheho.. Ja osobne jsem mela u dvou klasickych porodu sveho manzela a taky jsem dekovala Bohu, ze tam byl se mnou jak moc mi pomohl. U svych porodu bych nechtela nikoho krom sveho chlapa a ani svou mamu, protoze jsem s ni nikdy nemela prilis intimni vztah. Nikdy me nepohladila, nic a i presto, ze ji mam rada, tak intimni vztah s ni necitim natolik, aby byla se mnou u porodu. Naopak by me to strasne vadilo. Chlapa mam citliveho, vzdy me v zivote drzel nad vodou, umi bouchnout do stolu i pohladit a zaroven je to chlap jako hora, takze s nim bych sla i do pekla a to same u me plati i u kamosky a pokud bych vedela, citila, ze s ni mam natolik blizko, že to není nic povrchního,tak bych do toho sla klidne a velmi rada ji tak pomohla, ale tak blizkej vztah citim jen k memu chlapovi, takze podle me je to na vasem zvazeni jak jste si s kamoskou blizke.. U vas je i ta vyhoda, ze uz vite co to ten porod je..-)
0x
Když porovnám porod syna ještě za komunistů a pak dceru už po revoluci, je to obrovský rozdíl. Dříve návštěvy jen v danou dobu a držet hubu, pak naprostá svoboda. Jsou to blbinky ale s odstupem času můžu 100% tvrdit, že byli komunisti neskutečná hovada.
Podpora je důležitá. Je divné, že tam nebude její muž. Být ním, tak by se mě to dotklo. Stříhal jsem pupeční šňůru, vzal si dceru hned po porodu do náruče. Nádhera. A o to ochudit tatínka? To je divné.
Vidíte Pepo, co člověk to názor, tatínek nebo někdo koho matka u porodu chce ano ale je šílené, nechat vyčerpané matce dítě hned první den, je šílené, pokud si neplatí nadstandart být na třílůžáku a poslouchat celou noc řvát nějaké mimino.Nelíbí se mi ani to, že návštěvy chodí denně od narození děcka, sahají na dítě. Myslím, že rodička měla mít těch 6 neděl hájení a že do porodnice návštěvy nepatří. Ona i ta svoboda má dvě strany.
6 neděl hájení před kým? To mi není jasné. Čím dříve dítě dostává všechny bakterie, tím je více odolné a naopak.
No je tedy fakt, že každodenní návštěvy na porodnici kdykoliv během dne je prostě příšernost. Ani ty matky nemají klid. U některé novopečené maminky se dveře s návštěvami netrhly, pořád u její postele někdo stál a šišlal na mimino...A co ty ostatní maminky? Řeknu vám, že odsávat mléko z prsu pro nedonošené dítě na pokoji plném cizích lidí je opravdu "zážitek"...
Ale matky v porodnici přece nemají klid. V porodnici se zkrátka nespí. Protože když neřve vlastní dítě, řve cizí, když je nadstandard a je v pokoji sama, stejně jsou slyšet jiná mimina. Když ženská kojí, přinesou jí oběd a za půl hodiny ho musí sníst, nikoho nezajímá že zrovna bude 20min kojit, pak musí běžet pro příkrm a pak ještě dítě nechat odříhnout a zvážit, kolik vlastně vypilo. Když dítě spí, vzbudí ho vizita, když spí matka vzbudí ji další vizita. Kdybych svojí ségru v porodnici u prvního dítěte nerozkojila, protože jsem měla už 11ti měsíční zkušenost s kojením vlastního dítěte, tak by nejspíš nekojila a odešla domů po 5ti dnech s dítětem na flašce. Protože sestry se tedy kojení nevěnovaly, rovnou narvaly dítěti flašku. A ono kojení není o ničem jiném, než o veliké psychické podpoře a uklidnění novopečené maminky. A personál tedy na pschychice moc nepřidá.
Asi záleží na porodnici, jak se k matkám mají. Ale ty návštěvy v kteroukoliv denní dobu, co jsem zažila já, byly fakt děsné. Cizí chlapi mi tam čuměli na prsa, jak odsávám mléko... no mně už to bylo pak tak nějak jedno, po těch dlouhých týdnech v nemocnici, pak v porodnici už jsem otupěla. Chápu ale, že někdo, kdo si přišel do porodnice jen tak na skok odrodit, musel být nemocničním prostředím zaskočen...
Až na to, že zvyky v nemocnicích nejsou nic, co by bylo spojeno s režimem. Takhle to prostě dřív chodilo. Asi byly západní země v něčem pokrokovější, ale mluvila jsem se ženami, které rodily v Anglii podmínky byly v podstatě stejné (např. omezené návštěvy, přísný personál rozhodující se sebejistě sám bez ohledu na názor matky). Jen možná ti lidé byli ochotnější, přístupnější, vlídnější, v tomto jsme určitě (byli) dost pozadu.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.