Ahoj, asi před 3 lety jsem si našla novou známost neobvyklým způsobem. Byla jsem na dně skrz " lásku " a práve on mi pomohl se z toho dejme tomu dostat. Vubec se mi nelíbil a brala jsem ho jako kamarada. Asi po 3 měsících seznamování se mi přiznal že ke mě cítí víc, než kamarádství. Sdělila jsem, že na vztah nejsem připravená a z minulé lásky nelásky ani vyléčená. Takhle to trvalo 8 měsíců. 8 měsíců psaní každý den a chození ven a na akce apod. Zamilovala jsem se. Vydrželo nám to rok a půl. Nikdy mezi námi nebyla nevěra ani velké hádky. Musím uznat, že poslední 4 měsíce už byly na pokraji a cítila jsem to. On už mi neprojevoval lásku, měl mě plné zuby a já jsem se chovala jak histerka a vše mi vadilo. Když sme si řekli konec byla to pro mě velká rána. Nemohla sem jíst, spát, chodit ven, prostě jsem nemohla nic.v kontaktu jsme nebyli, vymazal si moje číslo a veškeré údaje. Zkrátka to nebyl moc dobrý konec. Po 4 měsících si našel novou známost. Nejdříve mě to zasáhlo, ale potom jsem to tak nějak brala v pohodě. Jednoho rána jsem se vzbudila skrz zapípání smsky. Byl to on . Zase sme si psali, na novou známost se vykašlal kvůli mě a bylo to v pohodě. Jenže můj pocit strachu a nejistoty mi nedal spát. Asi po 2 týdnech se mi přiznal,že to nezvládne, že ke mě cítí hodně, ale není to tolik silný na vztah. A předpokládám, že ke mě neměl ani důvěru. Opět mě to zasáhlo. Nedalo se nic dělat. Vzala jsem to později k srdci a našla si chvilkovou známost. A při společné akci kde jsme byli, jsem potkala i bývalého. Jak moje chvilková známost odezněla. Tak jsme si zase začali psát na novo. Jen kamarádi prý. Asi po týdnu jsme zašli ven. Od kamarádů jsem slyšela, že na akci, když mě viděl s novou známostí, byl naštvaný a žárlil. Ptala jsem se ho na to a byla to tak nějak pravda. Řekli jsme si . Oba dva jsme nezadaní, nechceme se hrnout do žádného vztahu, chceme si užívat, tak proč ne spolu? Ano zase a opět moderní technika " kamarádi s výhodama " nejsem toho moc velký zastánce ale když nám to dělá dobře tak proč ne? Jen mi příjde divné to, že si píšeme 24 hodin denně, když nejsme spolu. A jakmile zmizím na hodinu má starosti... kam sem se jako stratila. Zajímá mě Váš názor. Co si o tom myslíte? Láska? Nebo jen ztráta času.? Pište mi názory. ( Předem se omlouvám za chyby v textu )
Mellany, láska? Hmhmhm, toť otázka. Celé to vaše vyprávění mi zavání uraženou ješitností, uraženým egem a také trochu syndromem zahradnického psa (sám zelí nežere, ale druhému nedá). Dovedete tohle všechno překonat a zakázat si na něho myslet, zablokovat si ho v sobě, v mobilu i v pc? Když jsem se rozvedla, modlila jsem se za to, aby si ex našel ženu, kterou bude milovat a mi dá pokoj a já také pokoj najdu. Byla to však jiná situace, kdy já ho stále milovala, ale neměla jsem ho ráda. Pil. Vždycky, když s někým chodil, měla jsem já i dcerky pokoj. Sotva se rozešel, začalo mu na nás záležet a bylo to občas peklo. Třebas v tomhle mém vyprávění o mně, najdete svůj problém, ikdyž tam alkohol není.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.
Když jsem se rozvedla, modlila jsem se za to, aby si ex našel ženu, kterou bude milovat a mi dá pokoj a já také pokoj najdu. Byla to však jiná situace, kdy já ho stále milovala, ale neměla jsem ho ráda. Pil. Vždycky, když s někým chodil, měla jsem já i dcerky pokoj. Sotva se rozešel, začalo mu na nás záležet a bylo to občas peklo. 
Třebas v tomhle mém vyprávění o mně, najdete svůj problém, ikdyž tam alkohol není.