Vztahový problém, nevím jak dál

Mám jeden takový problém a potřebovala bych slyšet nezávislý názor a byla bych ráda, kdyby mi někdo pomohl Předem děkuju všem co to dočtou, pochopí a poradí mi, vážně neváím, cp dělat..Jde o to, že je mi 19 let a až doteď jsem neměla ŽÁDNÝ vztah s klukem, ani rande a ani jsme se s nikým nelíbala. A až teď to přišlo. Znala jsem ho přes kamarády, byli jsme ve stejné společnosti na pár akcích a trochu jsme i kecali, nebyl úplně cizí. On se mi i celkem líbil, ale nebyla jsem si jistá, zda i já jemu, tak jsem to nechala plynout. No a po cca 2 měsících, co jsme se neviděli a já na něho jakoby zapomněla, mi napsal. To bylo zhruba před 2 měsíci. A po zhruba týdnu psaní mi v opilosti napsal, že bychom mohli někam zajít a já souhlasila. Takže jsme spolu byli venku a bylo to fajn, jakože nic extra, pár trapných tich taky, ale celkově jsem si říkala, že to bylo fajn. Rozloučili jsme se objetím a dala jsem mu pusu na líčko. A další rande jsme měli asi po 3 týdnech, protože jsme byla přes léto pryč a neměla čas. No a to už ta pusa byla, ale nebyla jsem z toho nijak až zas tak nadšená, spíš jsem si říkala, jakože co s tím všichni mají. No a už tehdy jsem začala mít pochybnosti, jestli to má cenu a tak... Ne kvůli té puse, to ne, ale celkově prostě.Pak jsme spolu byli venku po 3. a to jsem byla i u něho doma,protože pršelo.Ale k ničemu víc nedošlo, jen jsmese drželi za ruku, líbali se a tak... A on mi říkal takové hrozně hezké věci, jakože beze mě už nevydrží a co bude dělat až odejdu a tak. Jenže já to prostě nějak neumím docenit a spíš mě to tak svazuje, přijde mi, že ho mám jistého apod. Odcházela jsem úplně zdeptaná z toho, že necítím to samé a obelhávám ho apod. No a teď jsme spolu byli venku po 4. a já se do něho furt nejsem schopná zamilovat.Kamarádky mi tvrdí, že to chce čas, že se určitě zamiluju, že to není hned. Přijde mi, že jsou z toho víc nadšené než já a hrozně mi to přejou, a já si toho samozřejmě cením, jsou skvělé Taky mi tvrdí, že je hodně hezký a roztomilý a že se jim líbí Ale mi přijde, že z mojí strany tam nepřeskočila jiskra apod., že jsme jiné typy a nerozumíme si úplně, že ho vnímám spíš jako kamaráda. On je ale hrozně hodný, líbá nádherně, je milý, ale já se cítím hrozně, že necítím to samé co on, že to neumím docenit. Možná kdyby mi dal víc času, kdyby do toho nešel tak po hlavě, tak bych se do něho byla schopná zamilovat. Ale tím svým zamilovaným chováním a těmi milý slovy apod. mě zároveň hrozně odrazuje.A to já jinak nemám problém se zamilovat, byla jsem(možná ještě trochu jsem)zamilovaná do kamaráda) a prostě nemám s tím obvykle problém i když toho člověka skoro neznám :DOn je skvělý, ale já nevím, že je to tím, že je to můj první kluk, že jsem si to možná vysnila jinak nebo si prostě nesedneme, pořádně to nepoznám. Říkala jsem si, že už s ním nepůjdu, ale prostě nechci zas ztratit, tak skvělého kluka a všichni v okolí mi říkají, že to přijde.Cítím se tak zvláštně svázaná, vlastně se do venků s ním i celkem nutím někdy apod. On by se nejradši viděl každý den, já tak 1 týdně. Možná je to částečně i proto, že on má čas celé dny, zatímco já jsme si zvykla na svůj režim, na to, že jsme se nemusela nijak omezovat a jsem hodně zaneprázdněná, jak kvůli koníčkům, tak škole, a on to nedokáže pořádně pochopit.¨Tak si říkám, zda to má ještě cenu, ale zas se s ním nechci rozejít, protože je hrozně hodný, udělá pro mě první poslední a tak, a co když už jiného tak hodného nenajdu?Je to pro mě hrozně těžké, protože s tím nemám zkušenost a hrozně jsem si vytrpěla, když jsem byla sama a hodně jsme brečela a tak... Stále si nepřijdu moc hezká a nechápu jak mě někdo, tak hezký může chtít. Jsem celkem podprůměrně hezká a povahově tuctová, ale on tvrdí, že nikoho tak hodného nezná...A on je hodný, hezký, roztomilý a milý, ale prostě zároveň mi přijde, že si zaslouží někoho lepšího, někoho, kdo ho bude mít opravdu rád.Ale zase se bojím, že když k ním nebudu, z´jestli dostanu znovu příležitost někdy s někým být, co když se už nikdy nebudu nikomu líbit... Ale přece nebudu s někým jenom abych někoho měla... Přijde mi, že ho tímhle hrozně využívám a jakoby mu lžu. Ale ne, že bych mu říkala zamilované věci, když to tak necítím to ne.Vždycky jsem si říkala, že až s někým budu, tak budu šťastná. Že budu vděčná za vztah, i když bude s komplikacemi.Zatím se ale úplně šťastně necítím, myslím, že bych se obešla i bez něho, ale možná bych to cítila jinak, kdybych byla bez něho. Ale zas by mi chyběla ta láskyplná slůvka, to objetí, pusy, jeho úsměv apod.Možná kdyby mi napsal dřív, někdy po seznámení, bylo by to jinak, ale přijde mi, že mezitím to z mé strany tak nějak vyprchalo... :/ Ach jo, vůbec nevím, co mám dělat, ale nechci být zlá, snažím se být na všechny ve svém životě, co nejhodnější. Nechci nikoho ranit, zvlášť když je tak citlivý apod. Co byste mi poradili? Prosím