poslední dobou (cca 5 měsíců) jsem u své mladší sestry (je jí 15, mně je 17) začala pozorovat příznaky anorexie. Moje sestra byla již od narození přirozeně hubená a taková křehká a drobná, ale nikdy ještě nebyla takhle kostnatá a vyloženě vychrtlá. Vždycky jedla menší porce a moc nedojídala jídla, ale jedla často, milovala pečené kuře, tousty a oreo sušenky, ale teď už se takových věcí ani nedotkne. Vždycky si ale vymyslí nějakou výmluvu, proč si dané jídlo nevezme (nemá chuť, právě jedla, nebo řekne, že si to dá za chvilku a přitom to nikdy nesní, atd.) Nejhorší na tom všem je, že rodiče s tím nic nedělají. Nedokáží si připustit, že by trpěla mentální anorexií, přitom již v minulosti měla problémy s obsesivně kompulzivni poruchou. Mluvila jsem s rodici a tlacila na ne, at s tim neco udelaji, tak ji nakonec objednali k psycholozce, coz bylo s prominutim na ho*no, jelikoz ji sestra odmitala cokoliv rict a jakkoliv spolupracovat, takze uzasna pani psycholozka to doslova vzdala, no a od te doby to rodice uz nijak neresili. Vsechno to zacalo nenapadne a pozvolna-cvicenim. Nejdriv cvicila jen parkrat tydne tak deset minut, pak zacala kazdy druhy den, pak kazdy den a skoncilo to tak, ze cvicila tri hodiny denne, zavrena ve svem pokojiku a nikdo ji tam nesmel vkrocit. Uz tri mesice nemela menstruaci. Ale tim to nekonci. Pak se to projevilo i v jidle. Nejdriv zacala nenapadne chtit jist zdrave, coz na tom samozrejme neni nic spatneho, jenze problem byl v tom, ze lide, co ji zdrave a tolik cvici si davaji obrovske porce a ona si nedava ani ctvrtinovou. Ale obcas si jeste sem tam dala neco nezdraveho. Pak ale zacala pit detoxikacni caje na zhubnuti a podobne sra*ky. Zacala pit strasne moc vody, prestala jist jakekoliv "nezdrave jidlo", treba i syr, sunku atd. Za chvili zacala odmitat i ty zdrave pochoutky, jako ovesne hrudky, banan s arasidovym maslem atd., ktere predtim normalne jedla. Nekdy na konci prazdnin za mnou prisla v slzach a sverila se mi, ze si mysli, ze trpi ortorexii (posedlosti zdravym zivotnim stylem), sokovalo me to, ale popvidaly jsme si o tom, ja ji nabidla pomoc a ona ji prijala, ze to spolu nejak vyresime. Dalsi rano jsem ji pozvala do nasi oblibene kavarny na palacinku s kakaem, nacez tam udelala scenu, ze nevi, o cem mluvim, jako kdyby se vcerejsi konverzace vubec nekonala a objednala si jen zeleny caj. No a odkud to vse ma? Z youtube. Vsimla jsem si, ze casto sleduje ty nactilete pitome youtuberky, takove ty "beauty guru", co delaji videa o tom, jak zdrave ji a cvici a pritom v realite skutek utek, coz si ale ona neuvedomuje. Zkratka blbe americanky, ona je ale obdivuje, skoro az uctiva. Rekla bych, ze se to jeste zhorsilo se zacatkem skolniho roku, protoze nastoupila na stredni na ucnak, ona byla vzdycky takova stydliva a ticha, na zakladce ji sikanovali, ale aspon tam mela kamaradku, a tady ani to ne, a jestli vite jake ucnaky jsou-no zkratka ma z toho strasne stresy. Myslim, ze tam ani nechodi na obedy, ale toho se tezko dopatram, ze. A take jsme si vzdycky braly do skoly svacinku, vetsinou dva krajice chleba se sunkou a syrem a nejakou zeleninkou, ted si stezi vezme pulku jablicka, snida vetsinou rozmixovany banan s mrkvi a pak veceri jogurt. Ale nedavno se mi zdalo, ze se to trochu zlepsilo, ale dnes jsem objevila neco strasneho, co mi otevrelo oci a donutilo me to tento problem resit. Chtela jsem si z jejiho mobilu zavolat a omylem jsem zapla prohlizec-mela najetou stranku s tipy na pro-ana lifestyle (vodova dieta anorekticek), kde psali takove, ale takove nesmysly, az se mi z toho chtelo brecet. Uvedomila jsem si, ze opravdu trpi mentalni anorexii a ze ja nevim, jak ji pomoct. Rodice na to kaslou, maximalne ji servou a to je tak vse, a me na ni strasne moc zalezi, neni to jen moje sestra, ale take nejlepsi kamaradka, veri mi nejvic ze vsech lidi a ja nechci zradit jeji duveru. Uz jsem precetla nespocet ceskych i zajranicnich stranek o tom, jak pomoct nekomu s mentalni anorexii, ale uprimne, vsechny byly asi tak napomocne jako ta psycholozka. A proto prosim o radu vas, skutecne lidi-co mam delat? Takovy clovek s mentalni anorexii ma naprosto zmenene mysleni, vidi se jako tlusty, kdyz je podvyziveny a ja zjistuji, ze poprve v zivote nevim, jak se mam ke sve sestre chovat. Omlouvam se, ze je to tak dlouhe, ale potrebovala jsem cely tento problem probrat do hloubky a nekde si takove starosti vylit. A predem dekuji vsem, kteri si nasli ten cas cele tohle precist a snad i poradit.
Mandy
3x
Ahoj,
můžu jen napsat jak to dopadlo u nás (sestra s velkou pravděpodobností anorektička)
Když všem docvaklo o co jde, bylo už pozdě, sestra stará na to aby jí někdo mohl ovlivnit a dotlačit např. k odborníkovi, rodiče to leta řešili rozčilováním že nechce jíst apod. a spory o jídlo když si to promítnu zpětně byly dnes a denně zdroje velkých problémů u nás. Já to vidím tak, že ten problém nidko nechtěl nebo neuměl pojmenovat. Asi jedinou věc, kterou s tím můžeš ze své pozice udělat, je to nějak zviditelnit pro rodiče - bude to těžké... a pak asi i pro ní samotnou, aby měla čas vstřebat a přijmout ten problém - pokud to neudělá ona sama, asi s tím někdo z vnějšku těžko hne.
Celé to vzniklo, když odešla do Brna na studia VŠ kolej. Byla v cizím prostředí, pod stresem a nikdo přesně dosud neví zda se nestalo nějaké trauma nebo třeba ten stres nebyl spouštěč. Pak samozřejmě, že nejí si hned nevšimnete. Ž hubne si hned nevšimnete. Léta letí a oči pak ani vidět nechtějí. Doteď mám před sebou fotku jak přijela domů a má kostnatý ruce.
Teď už je "stará koza" a myslím že s tím bojuje jak se dá - ví to o sobě - ale řekl bych že je to beznadějné ve smyslu co to dělá s nervama, labilitou, náladovostí a vlivu na okolí. Prostě si myslím (a je to těžké hodnotit i zpětně) že největší průšvih vznikl tím, že o tom rodiče ani nikdo nevěděl a vlastně ani kdyby jim to říkal někdo tak by ho v tom schonu kdy byli v produktivním věku a trávili hodně času prací starostí o rodinu, nechápali.
Myslím že ani manžel sestry když si jí vzal, tak o tom nevěděl a nevím jestli mu to neřekla protože si to nepřipouštěla ještě tehdy nebo protože se bála. Pak je i otázka jestli mu to máte říct apod. a jsou to velice citlivá témata - asi v našem případě bylo lepší když se to dozvěděl a mohl s tím pracovat. Ona už měla čas teď v dospělosti to vstřebat a asi už si i o tom něco nastudovala - ale to neznamená že je z toho venku... naopak.
Jestli něco tak podle mě hned to nějak pojmenovat a mluvit o tom i když tě nebude nikdo poslouchat.
Berte můj názor s velkou rezervou protože nelze aplikovat každé řešení slepě na každou situaci bez kontextu
asi by spíš odborník řekl jak moc je pozdě po kolika letech aby to nebylo chronické/nevratné
viděl jsem i nějaký pořad v TV kde přišla anorektička a mluvila otevřeně a sama říkala že už to má až do konce života a jen s tím musí snažit pracovat
držim palce
doplněno 12.09.15 23:52:ještě...
ono vás to stejně dožene v tom smyslu, že buďto ty nepříjemný rozhovory nastanou hned, nebo se k nim schýlí až o něco půjde (její nová rodina, děti, partner, rozhádané vztahy v rámci rodiny) a bude to mnohem horší protože s tím něpůjde dělat tolik
teď mají ještě rodiče, byť malý, vliv, pak nebudou, a pak bude už mnohem víc let ustálená anorexiae a bude se řešit daleko daleko hůře
čili nemá moc (aspoň si to myslím) smysl tyhle rozhovory (byť bude dělat jako že neví o čem je řeč) odkládat nebo s nimi přestat - ona je ta hlavní, které to má docvaknout
u nás na ně došlo právě až v situacích kdy to bylo hodně zlé
ono k tomu v konkrétní situaci ani nepřispělo to, že otec je poměrně "autoritativního typu" a nějaké diskuse na témata o kterých si myslel že "má jasno", nepřipouštěl - večeři do ní autoritativně nenatlačil tak se aspoň zhádali jak psi - tím docílil většinou spíše opaku což je jasné ale to nelze říct že byl důvod jediný - ani máma, která na to šla po dobrém, tak protože nepojmenovala o co jde a nerozumněla tomu, tak místo řešení anorexie z toho byla hádka o jídlo a spirála se točila - s hádkama se vztahy komplikovaly
2x
Ahoj, zkušenost nemám, ale vím... Laik nemůže pomoci. Pokud jedna lékařka nevyhovovala, je třeba najít další. Sestru její nemoc ohrožuje na životě (třebaže může být zatím na začátku) a pokud si to pamatuji dobře, pomůže jen hospitalizace. Je to dlouholetý boj a bez odborné péče není možné zvítězit. Mona
0x
Mě zaráží, že to rodiče nechtějí řešit...
Ale stejně, ona je jakákoli pomoc v těchto případech často zbytečná, chtít si pomoct musí hlavně ten nemocný sám...Vím to dobře, protože mám kolegyni, která tím taky trpí. Není už to žádná mladičká holka, tak se v tom naučila chodit (například užívá spoustu doplňků stravy, protože už ví, že když nejí, má nedostatek minerálů a kolabuje - takhle její tělo aspoň trochu funguje, no ale je to hodně smutné, že?). Přesto, že si podle mě jistě uvědomuje, jak si to tělo huntuje, je to silnější a musí v tom chování pokračovat dál.
Chápu, že máš o sestru strach. Ale nevím, jestli jí dokážeš pomoci. Když si o tom s ní budeš chtít promluvit, bude se jistě bránit, uzavře se, aspoň to předpokládám. Pokud by se ti podařilo jí nějak přesvědčit, aby to nějak řešila, opravdu bych kontaktovala to sdružení Anabell, jak psala Kapkanaděje, poradí vám a pomohou. Bratr mé kamarádky se tam prý též kdysi obrátil se svou přítelkyní, když tomu propadla. Šla se pak léčit, ale nevím, jak to s ní dopadlo, už o ní nic nevím, rozešli se...
Zapůsobit by na sestru mohl i pohled z opačné strany - nejsou na youtube jen holky co se kasají, jak hubnou a jedí zdravě a cvičí a dávají návody, jak hladovět. Jsou tam i ty, které došly téměř na konec téhle cesty a rozhodly se ostatní varovat, jak může člověk dopadnout - dívky, kterým padají chuchvalce vlasů a mají celé zuby umělé, protože o ty své přišly, nikdy nebudou moct mít děti, nemůžou běhat, sportovat, protože jejich srdce neutáhne ani cestu do schodů, lámou se jim kosti a dělají vyrážky...Snad by to mohlo zapůsobit. Jinak mě ještě napadá kniha, kterou jsem nedávno četla a hodně jsem se z ní o anorexii dozvěděla - Na dně , napsala Marya Hornbacher.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.