Stěhovaní od rodičů

Nejdříve mít něco našetřeno do začátku na rozjezd najít práci v konkrétním městě , poté bydlení nejdříve něco malého a postupně vybavovat a vypracovávat se toť vše.

Taky jsem měl strach z vesnice do velkoměsta a už bydlím po letech vedle velkoměsta , nevím jestli jdeš sama nebo s partnerem je to o něco lechčí, jen do toho je to paráda svoboda rozhoduješ jen sama co a jak

Bydleli jsme chvíli u rodičů a když se narodilo dítě, tak jsme šli do služebního bytu. Využili jsme novomanželskou půjčku ve výšce 30 000 korun. Měli jsme jistotu zaměstnání, hned po škole jsme pracovali a pomalu si vše každý měsíc z výplat pořizovali. Ale je to již 40 let. Byli jsme svědomití a slušní a hlavně rozumní. S rodiči jsme měli dobré vztahy a nemuseli jsme od nich pospíchat.

hledej "spolubydlení", to je levnější - a současně si hledej i práci - než si obojí najdeš, zůstaň u rodičů

Samozřejmě je důležité mít stálou práci, pak není problém si vyřídit hypotéku, ale je lepší, když jsou na to dva, a nebo si sehnat spolubydlicího. Pokud jsi sama, tak doporučuju najít si nájem. Možná je to tak pro začátek lepší. 60 000 je dobrá částka aspoň pro základní vybavení. Já osobně jsem neměl ani to. Když jsem odcházel od rodičů, tak jsem si vyřídil hypotéku snad na tu dobu nejlevnější byt. Jediný co jsem měl do začátku byla akorát postel a televize. Oblečení jsem měl naskládaný v krabicích. V oknech jsem ani neměl záclony. Takže když jsem se chtěl převlíc, tak jsem se krčil pod oknem Asi po roce jsem měl byt kompletně vybavený a po dvou letech jsem byt prodal a to ještě za dvojnásobnou cenu, než jsem ho koupil. A tak jsem to udělal jseště jednou a teď mám domek a je mi celkem fajn.

Každý začátek je těžký, ale všechno se dá zvládnout. Přeju hodně štěstí.