Přítelkyně žárlí na mé děti

Pokud si našla partnera s dětmi, měla by je respektovat. Tak, jako respektujete Vy její dceru. Buď ať Vás přijme se vším co k Vám patří, pokud Vás má ráda, nebo ať si najde partnera bezdětného tedy. Vy své děti opravdu nešiďte a užívejte si společné chvíle, jak jen to jde. Partnerka Vás bude muset respektovat v tomto a měla by se snažit přijmout Vaše děti tím spíš, že Vy jste do svého života přijal její dítě též. Je dospělá, tak snad by mohla už pochopit, že děti nejsou její hrozbou. Tou je její žárlivost a neochota se s dětmi sblížit..

Tak nevím... Proč vlastně bydlíte spolu? S jejím přiznáním bych velmi pochyboval o jakékoliv vztahově příjemné budoucnocti. Babu bych vymetl i s jejím žárlením. Nenechte se obrat o to své nejmilejší! Bab je spousta... a určitě příjemnějších.

Dobrý den. A to si představte, že je to jen vaše přítelkyně, nikoliv nová manželka... Takto totiž vznikly ty dětské pohádky o zlých macechach. Napr. ta o Popelce. Mají totiž pravdivé jádro odkoukane ze života. Dobře si promyslete vaše další kroky, ale berte to tak, že se vaše přítelkyně asi sotva změní. Na základě svých současných zkušeností podobného charakteru, ale z opačné strany, bych z takového vztahu prchala, jako kdyby mně hořela koudel za patama. Zatím můžete, jste jen rozvedený, nikoliv opětovně ženatý s dalším dítětem na cestě...

Zdravím, paní si našla rozvedeného pána se dvěma dětmi, a pokud to není schopná respektovat, žárlí, vynucuje si pozornot prohlášením, že se jí nelíbí, jak se intenzivně věnujete dětem, tak bych nad takovým vztahem vážně popřemýšlela. Je snad dospělá, aby pochopila, že těžko vlastní děti shodíte z útesu, abyste si mohli udělat romantický víkend ve dvou. Je ale taky otázkou, jak se děti chovají k ní - mají zájem se s ní vídat? jak o ní mluví? Pokud jí dávají najevo, že je "náhradnice" za mámu, odmítají s ní kontakt a zapříčiňují neshody mezi vámi dvěma, tak se zase paní nelze moc divit. Děti dokáží být pěkné potvory, ale před vlastním rodičem se tváří jako andělé.

Rozhodně si spolu s přítelkyní sedněte a problém řešte! Zeptejte se, co jí na dětech tak vadí, proč je nemá ráda, když Vy (jak říkáte) berete její dceru jako vlastní. A jaké má nápady a návrhy, aby se tyto vztahy zlepšily a s dětmi vycházela. Nebála bych se také říci, že s jejím chováním nesouhlasíte a byl byste rád, kdyby se to změnilo.

Pokud je ovšem bude nadále bojkotovat a nezájem, tak vztah stejně nemá moc šancí.

Muž nepochopí ženu a žena není tak velkorysá, jako muž.

Každé pohlaví je prostě mentálně jiné.

To, co vy dokážete přijmout, postarat se ve svém životě o svoje děti i přítelkyně holčičku, ona nedokáže. Zde je bližší košile kabátu. Pocit ohrožení jejího hnízda. A řekla Vám to na rovinu, to jí sice slouží ke cti. Ale jako vyšší level bych viděla, kdyby Vám to neříkala, ale pracovala s tím, když už si to tak uvědomila. Prostě se s tím poprat. Možná, že kdyby sama chtěla, s nějakou pomocí, rozebrat vztah a uvědomit si, proč má takové pocity. Ale je to v člověku zakořeněné přírodou, bude to stejně pokus, na chvíli, zkouška, tak nějak to cítím, jako žena, nedá se to překonat, vypluje to někdy opět na povrch.

Po nezdařeném prvním manželství je těžké začínat znovu, někdy docházejí síly na opětovný konec vztahu a začínat opět znovu.

Vaše nová partnerka by měla mít široké srdce. A to myslím tato nemá.

Ale jestli mohu říci popravdě, tak z Vašeho příběhu, který se vešel na pět řádků, ale obsáhl úplně vše, mě není dobře, je mi smutno. Takový život Vám nepřeji, protože cítím z vašich řádků, že si to nezasloužíte.

No, ja mel opacny problem. Ja nemohl vystat decka pritelkyne... Nemusim vysvetlovat proc, proste to tak bylo. Tak jsem to utnul ja a dnes jsem za to rad.

Nasel jsem si jinou, ktera mne i meho syna ma rada, maji vskutku perfektni vztah. Mam syna ve stridave peci a kdyz prijede syn ke mne, prvni co se pta "kde je Maru?" kdyz nahodou neni doma... A mam z toho, ze jsem nam nasel bytost, ktera s nama ladi po vsech strankach, je vesela a skvela... Holt, musis hledat pro vsechny, pokud mate byt spokojeni.

Nic nevyresis, proc bys mel? Ani nic resit nemusis, je to jasne. Nenaucis mit ji rad, nebo pokud decka ji neberou, taky s tim nic nenadelas... Proste to prijmy jako fakt. Jak psal strejc - najdi si jinou. I jina ji ma - neboj

Budu zlomyslná. Dejte tohle všechno přečíst přítelkyni. A připravte se na odchod. Anebo, vlastně nevím na co. Každopádně její reakce by měla nastolit změnu. Ať tak nebo tak.

Jen doplním praktickou stránku, při dalším vašem rozhodování je vhodné probrat i otázku financí. Partner, kterému vadí nyní čas strávený s dětmi, by mohl mít i tuto výhradu. Každý výlet je většinou kombinací cestovného, zaplacením vstupů a koupě jídla. To vše 2 x měsíčně, plus dárky, alimenty, které neinvestujete do nové rodiny. Je hezké, že vy máte děti rád, ale partnerka musí být s vámi zajedno, jinak si pěstujete další problém. Nezávidím vám.

Rozvedl jste se, máte děti a nyní si začínáte nový vztah - promiňte, ale pokud už máte nějaké závazky z dřívějška v podobě dětí, tak přece musíte počítat s tím, že nějaká žena s vašimi závazky může mít problém. Jestli jste čekal něco jiného, tak v tom případě jste se neměl rozvádět a měl jste zůstat s matkou vašich dětí. Nemůžete počítat s tím, že vztah s novou partnerkou po rozvodu s dětmi bude jak ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, kde se všichni mají rádi, všichni všechny tolerují a vychází spolu (a pokud to takhle někdo má, tak to je spíš výjimka). Sice u vaší přítelkyně je trochu zvláštní, že jí vadí, že se věnujete svým dětem, když i ona má své vlastní dítě, ale kdyby byla bezdětná, tak bych ji plně chápala. Taky mám takovou kamarádku, která má přítele s dítětem a raději s ním netráví čas - nemá obecně k dětem moc vztah, navíc to dítě je naočkované matkou, že ta paní, co bydlí s tatínkem, je zlá čarodějnice a podle toho vypadá i vztah dítěte k ní. Tedy to, že se vaše přítelkyně nechce stýkat s vašimi dětmi, bych jí vůbec neměla za zlé. Když nechce, tak ji do toho nenuťte. Ona by zase měla pochopit, že má chlapa s děckama a že je logické, že chlap musí dělit svůj čas mezi ni a děti.

@vilik, @martinaa: Nesouhlasíte, v pořádku. Je fakt, že pokud paní nechce alespoň tolerovat cizí děti, tak si s ním neměla nic začínat - s tím já plně souhlasím. A on zase měl brát v potaz, že když se rozvede a má děti, že to už nebude jak za svobodna a že to pro něj může být trošku handicap v novém vztahu a že některé ženě by to třeba (časem) mohlo začít i vadit, že např. partner tráví s dětmi víkendy, když mohli víkend strávit jenom spolu nebo že by o víkendu místo toho mohl pomoct partnerce s nějakými domácími pracemi, na které v týdnu není čas. Ačkoli logicky je to pochopitelné, že otec chce trávit čas se svými dětmi a že ty děti pro něj hodně znamenají, ale to neznamená, že to ženě nemůže vadit, i když to chápe.

Jinak my nevíme, jestli paní odmítá jeho děti bez příčiny - třeba k tomu má nějaký rozumný důvod, jen nám ho autor neřekl. Asi nelze očekávat, že by nám tady někdo řekl. "moje děcka jsou rozmazlená, nevychovaná a dělají doma nepořádek, a přítelkyně je proto nechce tolerovat". Chtělo by to slyšet názor i druhé strany. Podle mě to tak černobílé jak píše autor, rozhodně být nemusí. Každý má vždy svoji pravdu.

Nemáme ale vyjádření drhuhé strany, takže bych tu přítelkyni hned neodsuzovala...co kdyby ona tady napsala otázku :

" Našla jsem si přítele, je rozvedený a 1x14dní má doma své dvě děti. Nemají mě rády, před přítelem se ke mě chovají slušně ale když to nevidí, jsou vyloženě hnusné...pravděpodobně dostali rady od své matky, jak se chovat k maceše. Když jsou u nás na víkend raději se sbalím abych s nimi nemusela být. Co mám dělat? Mám to říci svému příteli, nebo raději ne a jak to pujde, tak jeho děti o víkendech raději nevidět? Nechci mu ublížit, tak raději říkám že žárlím."

...zkušenost jedné mojí kamarádky. Nakonec se na toho kluka vyprdla a našla si jiného, také s jedním závazkem ale tam je to už v pohodě.

Nejříve pro lionku a radkupod: neříkejte dětem závazek. To je něco mimořádně hnusného!

Pro konstan: Určitě se dá najít partnerka, která má ráda i cizí děti. Sám píšte, že cizí dceru berete jak vlastní. Sám tedy víte, že to jde. A naprosto samozřejmě.