Sociální fobie + introverze

Ahoj,

Začalo to na druhém stupni základky (asi 6. třída) - nevím proč, ale kamarádi se se mnou přestali bavit. Dřív jsme se bavili hodně, chodili jsme i ven, ale najednou nic. Tím jsem se trochu uzavřel do sebe, ale fajn, nějak jsem to přežíval. Horší bylo, že mě v 8. třídě začal šikanovat jeden kluk. Dával mi pěstma, nadával mi, flusal na mě, ponižoval, čmáral na věci atd. Z toho jsem začal mít i stres a deprese (projevovalo se to tak, že jsem cítil úzkost když jsem měl jít do školy, až jsem z toho zvracel a bolela mě hlava) + jsem se uzavřel ještě víc než předtím, dokonce jsem myslel i na sebevraždu (psychicky mi pomáhala kamarádka z druhýho konce republiky se kterou jsem si chatoval na FB, měla podobný problém). Dokonce se mě musely zastávat holky když jsem z toho brečel. Nemělo cenu to někomu říkat, ze základky ho vyhodit nemohli a ještě by se to zhoršilo kdyby se to dozvěděl. Pak chodil asi měsíc do 9. třídy (pořád mi dělal to samé) a zbytek roku jsem ho pak už neviděl.

Přišel jsem na střední a trochu se to zlepšilo. Spolužáci skvělí, dá se s nimi vycházet, nikdo nikoho neponižuje a držíme při sobě. Ale byl pro mě horror jet na adapťák a během roku přednášet referáty před celou třídou ikdyž vím, že jsou spolužáci fajn.

Bohužel ve mě ale něco pořád zůstalo - nevím o čem se s kamarády bavit, koktám a klepu se když mám něco vykládat před třídou, když jdu se psem (bydlím v paneláku) tak čekám až všichni z chodby odejdou a pak teprve jdu ale to co mě nejvíc trápí je komunikace. Nevím o čem se bavit, nedokážu se dívat do očí (bohužel ani na nos) atd.

Nevíte jak bych se mohl "spravit" abych byl jako ostatní? Už nechci být "ten mimo"...