Dobrý den, již delší dobu přemýšlím, jestli opravdu neexistují oni "energetičtí upíři"...Na takové věci jsem nikdy nevěřila, naopak jsem založená celkem dost pragmaticky, ale poslední cca rok se v mé blízkosti vyskytuje osoba, u které pojala toto podezření, jelikož vždy po kominukaci s ní mám pocit strašného "vysátí" energie, jsem prostě jakoby "vyfluslá", nevím jak to popsat, ale prostě mi vždy chvilku trvá než se z toho srovnám. A podotýkám, že se nemusí jednat o nějak nepříjemnou komunikaci, hádku, výměnu názorů, může jít o běžný hovor...Bohužel se s ní musím stýkat celkem často, takže bych ráda našla nějaký způsob, jak se s tím vypořádat. Je tady někdo, kdo má s něčím takovým zkušenosti?
3x
Podle mě neexistujou. Ale to neznamená, že z vás někdo nemůže "vysát" energii. Protože třeba děláte, co můžete, snažíte se zabezpečit sebe a rodinu, a pak se setkáte s nějakou "fuchtlí", která ke všemu přišla téměř bez práce a náležitě se s tím dovede předvést. Zatímco vy zápasíte se světem, tak té "fuchtli" svět leží u nohou.
V žádném případě to není o nějaké závisti, protože setkání s takovými lidmi je velmi nepříjemné, dokonce je nepříjemné na ně i myslet. Je to něco, jako by někdo odporně páchl, já se mu snažil vyhýbat, ale on by stále za mnou chodil a foukal na mě odporný smrad svých ohavných činů. Tak mu přece taky nic nezávidím, ale vyhýbám se takovému člověku.
Dobře popsané. Podle mě energetičtí upíři existují. Mám ve svém okolí jednu osobu. Když se s ní mám setkat, vždycky si umíním, že tentokrát to zvládnu. Už jsem přece dávno dospělá, soběstačná, sebevědomá. Už mi nic nemůže, tak jak mi ubližovala v mládí. Už je z ní 78letá babka (i když pořád čupr). A pak se vydržím tvářit příjemně a společensky a roztomile konverzovat nanejvýš čtvrt hodiny. A už cítím, jak se dusím, a že bezpodmínečně musím pryč, a rychle. Je to velmi zvláštní, neovladatelný pocit, uleví se mi, jakmile se vzdálím. Je to asi jako když krajta upřeně hledí na malého hebkého králíčka.
Lidi, kteří na energetické upíry nevěří, jsou buď velmi odolní, nebo jenom nepoučení a neumějí to rozeznat. Od té doby, co jsem o těchto upírech mluvila s maminkou (pro ni to byla úplná novina), si všimla, že jedna její přítelkyně z ní totálně vysaje všechno a odejde jako znovuzrozená, a mamka se vzpamatovává z návštěvy celý večer. Někteří o tom nevědí, že vysávají z druhých, ale cítí se prostě s lidmi, ze kterých jde energie vysávat, dobře, aniž by věděli proč. A někteří to dělají cíleně, to jsou takoví ti, co se chodí někam pohádat, ostatní jsou vyšťavení a upejři si libují.
2x
Jednoznačně existují. Nejsou to ale ty strašidelné bytosti s ostrými špičáky. Ten název je přenesený. Jsou to lidi, kteří svými problémy unavují. Většinou si to sami ani neuvědomují. Věčně řeší jenom sebe, všechno je špatně, požadují kolikrát radu, ale hned spustí, že taková rada nefunguje. Nakonec celá rodina nedělá nic jiného , než ho řeší. Asi mu podvědomě o to jde.. Může to být syn, který stále dokola řeší svoje školní nebo vztahové problémy, může to být babička, která ve svém stáří už vidí jenom sebe a má pocit, že se jí nedostatečně věnují, až vám dojde, že vás vydírá. Může to být otravný vlezlý kolega v práci, co vás nepustí ke slovu a bere vám iniciativu a nápady. Nebo žárlivý manžel, co opakovaně vyčítá , co věčně řeší, že by se mohlo stát, kdyby...Poznáte to po nějaké době na sobě, že když on se objeví, není vám dobře, snažíte se mu vyhnout, někdy se opravdu člověku udělá až slabo, rozbolí ho hlava. Zas je tady! Určitě někoho takového znáte. A teď jde o to nenechat se vysávat. Být asertivní, to znamená slušně ale rázně říct, že vám vadí jeho věčné stížnost, že máte svých problémů dost. Říct to jednou a důrazně a pak se prostě obrnit, nereagovat, nenechat jeho chování na vás působit. Na to existují dokonce psycholodická cvičení .
0x
Ovšem, existují. Jen nevím, nakolik si sami uvědomují, že jimi jsou.I já jsem měla ve svém okolí jednu takovou osobu. Zatímco ona ve všech ohledech sršela energií, já byla vždy po setkání s ní úplně vyšťavená. A také musím říci, že jinak jsem ji obdivovala. Bohužel nevím, jak funguje obrana. Nejspíš jen nepouštět si je moc blízko k tělu (doslova i obrazně). U mě se to vyřešilo samo a časem - občas si písnem SMS, nebo na sebe narazíme ve městě, ale sama nekontaktuji. Mona
doplněno 01.09.15 23:07:@junkers - fuchtle, která ke všemu přišla jen tak, to nebyla. Necítím žádný odpor či něco podobného.
Moje bývalá kolegyně (ano také) neměla v životě nic zadarmo a mimo jiné trpí vážnou nemocí. A možná je taková jaká je ("upírka"), jen aby to zvládla, protože jiný už by dávno odpadl. A co se týká pocitů: když se vidíme, jsem ráda, ale za pár minut mám bariéry dávno prolomené...ať se snažím jak chci. Je hodně kontaktní, takže při běžném hovoru chytá člověka za paži a naklání se k němu - narušuje osobní prostor. Jsme obě vysmáté, ale po chvíli...
Děkuji za odpověď. Též si ji snažím moc nepouštět k tělu, fyzicky to bohužel nejde, protože se s ní musím často setkávat pracovně (skoro denně), ale už jsem pochopila, že si musím aspoň obrazně držet odstup. Snažím už se jí nijak neotvírat a neřešit s ní osobní věci - přitom má dar je z člověka jakoby mimochodem vytáhnout, i to, co byste řadě lidí, třeba i bližších, možná neřekli. V podstatě jí toho řeknete spoustu dobrovolně a rádi. Ne že by ty informace vytahovala za nějakým lstivým účelem, nemyslím, že by je pak zneužila, pomlouvala nebo tak něco, ale člověk se pak cítí tak nějak špatně, nevím, jak to popsat...A přesně jak jste psala, i ona sama srší energií a spoustu toho zvládá...
Když čtu Váš příspěvek, jako by se jednalo o moji bývalou spolupracovnici. Šla jsem do práce nabitá nápady a chutí toho spoustu zvládnout a stačilo jí potkat na schodech a nejraději bych se byla otočila a šla si zase domů lehnout. U mne se nejednalo o úbytek, ale o naprostou ztrátu energie. Je zajímavé, že vím minimálně o dvou dalších lidech, na které působila stejně. Ona sama byla také nesmírně akční, jen jsem cítila, že něco je špatně. Kdybych věřila na "negativní vibrace", nazvala bych to přesně takto.
0x
:D ani jsem netušila, že to má nějaký název.. Ale vypozorovala jsem na sobě, že ze mě energii vysávají právě velmi energičtí neposední lidé. Je to tím, že já jsem pragmaticky založená a celkem flegmatik. Potřebuji, aby věci byly logické a dávaly smysl a řekla bych, že věci dělám v klidu a po svém. A pak přiletí takováto kolegyně nebo kamarádka, patlá páté přes deváté, věci řeší od prostřed, často dělá chyby, do toho stihne popovídat se všemi ostatními kolegy a její energie snad nezná konce.. Mám potřebu, takové lidi usměrňovat a uklidňovat je do toho svého tempa. Často jim říkám, že to chce klid, ať se nejdřív zamyslí, než z nich něco vypadne, že nemusí hned utíkat něco řešit, že to lze i pomalu a vklidu a právě celé to jakoby mé snažení se o jejich "uklidnění" nebo "krocení", mě stojí spoustu energie :D Jsem unavená z toho, jak se dívám, jak oni neustále běhají a tak jako ani chvilku neposedí..
0x
Nejvíc dokáže vysát energii vlastní sebeovládání. Znám to také. Když se ocitnu v přítomnosti člověka, kterému z určitých důvodů nemohu narovinu říct co si myslím a musím být neustále ve střehu, abych se vyhnula určitým tématům, které by mohly rozpoutat dohady. Tak ano, pokaždé se cítím vyčerpaná a dokonce se mi stává, že jak dotyčného vidím ve dveřích, rozbolí mne do dvou minut hlava a to se ještě nic neděje. Preventivně si už beru Ibalgin, jakmile ho vidím přicházet. Bohužel se mu nemohu vyhnout, je z rodiny. Když se vzácně stane a ke konfliktu nedojde díky mému kličkování a diplomatickému manévrování, po jeho odchodu se musím určitou chvíli regenerovat. Stává se mi to také s některými cizími lidmi, ale v tom případě se jim vyhnu, nebo nutný styk snížím na minimum. Ale už nejsem na nikom závislá a mohu si to dovolit. Když se toto odehrává v zaměstnání, je to určitě pekelná situace.
0x
Lze to takto nazvat, ale myslím si, že jsme každý jiný, ne jen povahově, ale také s inteligencí. Něco se podědí, na něčem se podepíše prostředí, kde člověk vyrůstá a možná je to nedostatek citu, který takový člověk nedostal. Žije se nějak rychle a stereotypně, možná nepřirozeně, nebo povrchně. Pak schází čas, být více trpělivý, každý má svého dost a už neunese tolik od těch, kteří si sami nevědí rady a kteří tak i úmyslně, aby se jim ulevilo, vychrlí na druhého všechno své trápení a třeba si ani nenechají poradit. To je pak těžké povídání a komunikace, která nikam nevede a člověk se cítí z takové nicoty unavený, vyčerpaný, čí vysátý.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.