Můj sedmiletý bratr

Tak v tomhle rozhodně nejsi sama. Moje mladší sestra byla vždycky roztomilejší, komunikativnější, ale taky si řekla, co chtěla - a to dostala. Tak to bývá, starší bývají rozumnější, svědomití, mladší roztomilí a rozmazlovaní. (Ale je i spousta výjimek.)

Zkoušela jsi rodičům na férovku - bez emocí, výčitek - říct, jak se ve vztahu k bratrovi cítíš? Někdy v dobrou chvíli, kdy jsi s nimi sama a oni jsou připraveni Ti naslouchat. Zkus takový moment najít a svěřit se jim.

Taky to zkus trošku brát jinak - svěřili Ti bráchu, asi Ti hodně věří. Je na Tebe spolehnutí. I to je něco, v čem máš oproti bratrovi navrch. Někdy je třeba tyhle věci hledat, automaticky je nevidíme. Já například v dospělosti zjistila, že jsem měla šílenou protekci u babičky. Hodně se mi věnovala, její ideální vnouče. Byla jsem chytrá, svědomitá, rozumná, sestru považovala za hloupější potvůrku. Máma asi trochu taky, ale tam to nebylo tolik znát. Prostě a jednoduše - měla jsem také v dětství výhody, ale tehdy jsem je neviděla.

A taky zkus místo zášti přát... že jeli do aquaparku? Já bych byla ráda, že jeli, proč by měli sedět všichni doma. Ale zase bych trvala na tom, že se někdy pojede znovu, abych si to užila i já.

S tím hlídáním je to těžké. Nejsi jeho máma, aby Tě bratr poslouchal, ale když ho máš na starosti, tak máš zodpovědnost, takže by Tě poslouchat měl. Zkus rodičům příště navrhnout, že jej pohlídáš, jen když Tě bude poslouchat. Protože jinak nemůžeš být zodpovědná za to, co dělá. (Ale nesmíš pak zneužívat své moci a nakazovat a trestat zbytečně!) Takhle to také bývá, já si pamatuji, že mně máma vynadala za něco, co ségra neudělala, ještě asi v 18 letech (sestře 15) pak už jí to došlo takže rozhodně nedělej, co on chce, a buď nad věcí - ať si klidně rodičům řekne, co chce, Ty jim to vysvětlíš. Ale je to úporný boj, ohledně toho, komu ze sourozenců věřit, dokáží být mnozí rodiče naprosto nesoudní.

Děkuju ti :D

Já mám sestru, který je 7... Jenže mě je 22 a dělá mi ještě horší věci než tobě. Mlátí mě, nadává mi, plive po mě, ničí mi schválně věci, vymýšlí si na mě, musí mít okamžitě to co chce, jinak začne neskutečně řvát, brečet, pištět, kopat... Prostě šmejd :D Teď jsem ji měl celé prázdniny na krku, samozřejmě, že si vymýšlela, že jí týrám, že jsem ji mlátil (protože jsem ji nedovolil skákat na posteli). Nakupovat s ní je jedna velká katastrofa... Máte v peněžence pár korun na nákup a ona začne řvát, že chce nějakou blbost za stovku, lidi koukají co se děje... prostě ostuda až na půdu... A víš co mi pomáhá, když už jí mám plný zuby a nejraději bych ji zflákal? Vezmu mobil a potají ji natáčím, ukážu jí to a ona má strach, že to ukážu rodičům a kamarádům :D Sedne na prd*el a ani se nehne dokud rodiče nepřijdou, pak se dohodnem, že to smažeme (nikdy bych to nesmazal... Důkaz je důkaz, ale to ona neví) :D

Mě také mlatí a ničí mi věci. To asi máme společné Díky za radu, zkusím to :D

Tak to chodí. Rodiče se starají o své dítě a v okamžiku, kdy je už větší a oni si pořídí dalšího potomka, přesune se jejich péče k němu. Je to logické - je malý a pomoc více potřebuje. Na rozdíl od toho staršího, který už je více samostatný.

A tak to jde u dalšího a dalšího sourozence, až se stane to, že někdo už zůstane poslední - nejmladší. A o toho se rodiče starají dále. Už nevidí, že stárne a osamostatňuje se, a že v jeho věku jeho sourozenci už dávno fungovali sami. Umetají jemu cestičku až do dospělosti, zatímco ti starší si musí všechno vydobýt. Pokud nejmladší provede průšvih, je automaticky vina na tom starším. To je život - ti nejmladší to mají vždy nejjednodušší, jsou rodiči rozmazlovaní a upředňostňovaní. Budeš se s tím muset smířit, s argumenty u rodičů nejspíš neuspěješ. Co tvůj bratr dostane, ty si budeš muset sama zasloužit svým úsilím. Ale neboj se - až opustíš v dospělosti domov, budeš se v životě lépe ohánět. Budeš zvyklá na to, že nic nedostatneš zadarmo a budeš o to umět bojovat.

Díky za odpověď. Využiju toho :D

Někdo Ti tu radil využít příhodné chvíle a v klidu své pocity sdělit rodičům. Ale nemusí to zrovna vyjít. Rodiče mohou snížit vážnost věci a třeba Tě sotva vyslechnou a hned Tě pošlou třeba vyčistit si zuby..Já ,coby babička , jsem párkrát zažila, že vážný rozhovor s dcerou /11/ rodiče utnuli trochu nefér způsobem: padej a nejdřív si ukliď...nestěžuj si a koukej si dopsat matiku...Tak mne napadlo, což se poradit s babičkou nebo s dědou. Znají Vaše rodiče dobře, poměry u Vás doma také. Aspoň jeden z prarodičů by snad mohl být Tvým spojencem, oporou, možná mluvčím. Aspoň kvůli tomu, aby Tě v té chvíli rodiče vzali vážně.

No jo, to je dobrá rada, děkuji. Jenže jedinný člověk který byl jednou svědkem, je babička ale ona si stále myslí že to přeháním. Ale zkusím jí tedy přesvědšit o opaku. Ještě jednou díky

zvykej si,to je úděl starších sourozenců,ale mám pro tebe dobrou zprávu,ve stáří se to obrátí...

Terko,

To je všude mezi sourozenci. Brácha, když mne musel hlídat, tak to byl horor. Já rád kousal, to byla moje obrana. Když nebylo co chci, tak jsem bráchu, kousnul. Brácha to vyřešil tím, že kousnul taky. Když jsem ječel, začal ječet brácha. Když jsem začal kopat do bráchy, brácha kopl do mne. Když jsem ho štípl, štíl brácha. Vždy to bylo takové jemnější, ale abych to cítil. Jednou jsem mu úmyslně rozbil slepované letadélko. Šel a rozbil mi moje nejlepší auto. Ale vždy u toho říkal : až mi to přestaneš dělat, přestanu já a budeme kámoši.Taky jsem žaloval a udělal to ještě větší, než bylo. Ale vysvětlili mi, že když někomu ubližuji, že musím čekat odměnu. Přestal jsem, protože hryzanec, štípanec, kopanec, bolel, facka bolela. Oplácel mi všechno co jsem mu udělal já.

Neříkám, abys to dělala takto. Musíš si promluvit s rodiči. Také vždy najdi nějakou zábavu, aby se nenudil.

Není roztomilejší, je jen menší. Kdyby to bylo opačně, tak bude sem psát brácha. Ale i on v 7 letech chápe, co je ubližování. A že jedou někam, když jsi nemocná, tak zase musíš být rozumná Ty a pochopit, že nejsi tak vážně nemocná, aby seděli ostatní doma. Určitě jsi nebyla celý den doma sama. A máš z toho udělat pro sebe přednost. Věnovat se tomu co třeba s bráchou nemůžeš. Máš klid nikdo Tě neotravuje, neprudí.

Jumbo, na vašich odpovědích je naprosto zřetelně vidět, že jste nejmladší se sourozenců. Že je to tak?