Je to skoro 24 hodin co jsem nasel sveho otce v byte mrtveho. Nemuzu se zbavit toho pohledu na nej, nemuzu spat, nemam na nic chut, nic me nebavi... Zacalo to telefonatem od matky vcera vecer, ze otec se ji celou nedeli neozyva. Byli rozvedeni, ale posledni dobou spolu meli pekny vztah. Po jednom pokusu o telefonat otci jsem vzal klice od jeho bytu, a jel se podivat co se deje. Prisel jsem k bytu, zkousel zvonit, pro pripad ze by mel nejakou navstevu. Nic jsem neslysel, a tak jsem klicem otevrel zabouchnute dvere. Nebyly zamcene, a v byte byla tma. V tu chvili jsem zacal tusit ze je zle, rozsvitil jsem svetlo, a vprostred kuchyne lezel na zemi muj otec
zrejme uz alespon 2 dny. Nemuzu se zbavit vzpominky na pohled do jeho prazdnych oci, a strasne me stve ze nebyl nikdo kdo by mu pomohl kdyz to nejvic potreboval. Byl tezky cukrovkar, v byte bylo zrejme ze bojoval, strzena garnyz, pohazene sirupy po zemi, zrejme se snazil dostat do sebe neco sladkeho. Jak z toho ven? Nemyslim si o sobe ze jsem nejaka macka, ale tohle bylo na moji psychiku moc. Dnes jsem kolem bytu sel ke spravci domu, nedokazal jsem ani nakouknout dovnitr, jak se mi sviral zaludek...
5x
Zemřel mi otec dost podobně, 3měsíce před ním máma na rakovinu. Oba doma. Kojila jsem své čerstvé miminko co 2hodiny a skoro nespala. Nebyla jsem tam s ním, když umřel na infarkt. Vyčítala jsem si to. Psycholožka mi řekla: Nejste Bůh, abyste rozhodovala o životě a smrti. I kdybych tam byla, třeba bych mu vůbec pomoct nemohla. Je to prostě tak a musíme se s tím naučit žít. Neudělejte stejnou chybu jako já. Myslela jsem, že jsem silná. A byla jsem. Jela jsem jako motor a nemyslela, starala se o prcka, co to šlo a svou bolest jsem odsouvala až na později. Pak mě to skolilo. Nemohla jsem už vůbec nic, byla jsem smutná, bez energie, bez chuti pracovat. Zkrátka vypadený mozek. Už tehdy jsem se neměla stydět a měla jsem navštívit psychologa. Nevleklo by se to tak dlouho, odžila bych si tu bolest a ty pocity. A ještě jednu radu vám dám. Tělo potřebuje spát. Jděte aspoň k praktickému lékaři a nechte si napsat třeba Lexaurin na uklidnění. Vyspíte se a to vnitřní chvění nebude tak silné. Hodně síly a věřte, že bude líp.
1x
Také zdravím. Je to pro Vás příliš čerstvé a zažil jste šok. Prožíváte smutek, bolest, bezmoc...Ale tady pomůže jen čas. Až smutek trochu odezní, budete vzpomínat na otce jen v dobrém a ty vzpomínky zatlačí pocity, které prožívíte v tuto chvíli do pozadí. Dejte tomu čas. Bohužel, i takovéto chvíle k životu patří. Přeji Vám hodně psychické síly! Upřímnou soustrast.
0x
nejprve přijměte upřimnou soustrast ...a to chce čas - nejspíš hodně času ,než se s tím vyrovnáte a stane se to snesitelné...
já kdykoliv vstoupím do naší chodby vidím tam manželova kamaráda na zemi mrtvého ... a už je to víc než 10 let, jednou ráno přišel - jezdili spolu do práce a najednou se skácel k zemi a nikdo už mu nemohl pomoci...byl,to šok a stále to mám před očima... přivolaný doktor jen řekl, že smrt byla okamžitá...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.