Nejste přihlášen/a.
Zdravím vás a zároveň prosím o radu.
Nedávno mi bratr řekl o školícím kurzu, který by se mi mohl hodit. Termín mi vyhovoval, nic mi nebránilo tam začít chodit a tak jsem se tam přihlásil. Pak mi teda ještě řekl, že tam bude chodit jeho kamarád. Řekl jsem fajn, myslel jsem, že bratr má vybranou společnost lidí kolem sebe a tak jsem se docela i těšil.
Abych řekl pravdu, tak se vyznám v lidech, ne že ne. Hned první den jsem zjistil, co je bratrovo kamarád za člověka. Falešné sebevědomí, suveréní jednání, povrchové znalosti, naprostá absence umu argumentace. Člověk, který si zakládá na tom, že je pět let na úřadu práce, otevřeně říká, že nechce práci, že zdědil tři domy a pár peněz a přitom má jen základní vzdělání...(na školení šel dobrovolně - pak toho litoval) byl jsem opravdu v šoku, s kým se to bratr vůbec baví. Když jsem se o tom bavili, řekl že něco málo z toho ví a že si ho nepouští k tělu.
Jenže mi to vadí. Dneska na mě jeho kamarád měl nějaký kecy. Neřekl jsem nic, protože bratr. Nechci mu zkazit kamarádství. Ale protože je zítra poslední den školení, mám pocit, že vybuchnu a řeknu mu to, co jsem napsal tady.
Co dělat? Mám se udržet a nechat to být a doufat, že toho člověka už nikdy neuvidim? Co ale bratr?
je fajn poznat co je ten druhý zač...také to umím...
tezká je sebekontrola...ta se musí trénovat...zítra máte skvelou přílezitost..
pokud mu cokoliv reknete...získáte pouze kratkodobou převahu..
..
Je to jednoduché...zeptejte se sám sebe co tím získáte...a důsledky...
pokud ustojíte svoji přímost..gratuluji vám
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.