Dobrý den,
snad se mi to podaří napsat srozumitelně, jsem z toho vystresovaná ještě teď.
Začala jsem dělat autoškolu dnes jsem měla druhou dvouhodinovku jízd ( první po AC) a byl to děs běs. Instruktor je v pohodě nekřičí, vysvětluje, protáhl mě asi těmi největšími serpentýnami, které v tady jsou. Ale teď k problému často jsem lítala do protisměru nebo moc ke krajnici, také nepoznám kam se vejdu a jak jsem od čeho daleko. Např. jak jsem se blížila ke křižovatce nebo se v blízkosti přechodu objevil chodec, při řazení, soustředila jsem se na něco jiného a šup už jsem byla lehce v protisměru. Myslíte, že se to zlepší? Zautomatizje se mi nějak, že do zatáčky, kam nevidím zpomalím nebo na to budu muset furt myslet? Další problém např. v křižovatce jak mám dělat víc věcí najednou – přemýšlet jaký typ křižovatky, řadit, kam si najet, rozhlížet se, do toho se soustředit na pokyny instruktora tak prostě začnu zmatkovat.
Dnes se mi v půlce jízdy chtělo vystoupit a jít pěšky. Jak to šlo v autoškole vám, myslíte, že příště to půjde lépe? Jak dlouho trvalo než jste si vše zautomatizovali?
Instruktor sice diplomaticky řekl, že to nebylo nejlepší, ani úplně nejhorší, ale moc mu nevěřím.
Děkuji všem za odpovědi.
3x
0x
Na druhou jízdu žádný velký průšvih.
Ohledně toho přejíždění: OČI VŽDY DOPŘEDU! Ať Vás instruktor hned naučí řadit poslepu! Vždycky se musíte dívat před sebe. Já přejíždím do protisměru hned, jakmile se chvilku nekoukám, proto ani při hovoru se spolujezdcem se na něj vůbec nedívám, ani mrknutím oka, ačkoliv to mnozí řidiči dělají a nesmírně mě to jako spolujezdce znervózňuje. Někdo to uchování vozidla ve směru jízdy nemá prostě v krvi. Na kole to mám to samé, jakmile se ohlédnu, vrávorám.
Zkuste instruktorovi navrhnout, aby Vás vzal ještě jednou na cvičiště, vyzkoušet si jízdu mezi pneumatikami (poznávání "kam se vejdu"). U křižovatek to moje instruktorka dělala tak, že mi zpočátku, dokud jsem neměla trochu zautomatizované zpomalování, rozjezd a řazení, podávala všechny informace - kdo má přednost atp. A postupně informace ubírala.
Do zatáček se určitě naučíte zpomalovat automaticky, jakmile Vám jedna "nevyjde" a projedete jí jako blesk, že Vám instruktor důrazně šlápne na brzdu. Vlastní zkušenost, dodneška to mám v paměti (vyděsila jsem se) a do zatáček se hooodně krotím. Možná až moc, ale pořád lepší, než vyletět ze silnice nebo to dát v protisměru protijedoucímu autu.
Možná budete potřebovat zaplatit si jízdy navíc, ale to není žádný průšvih. Důležité je jezdit bezpečně a ne mít řidičák co nejdřív. Já to dělala skoro rok (s přestávkami tedy, autoškola mi nemohla 100% vyhovět), a uměla jsem pak jezdit pěkně. Dle komisaře bylo poznat, že jsem byla trochu vyježděná.
doplněno 18.07.15 09:34:iv@ má pravdu v tom, že když člověk začne jezdit sám, spadne z něj ten strach z "co tomu řekne instruktor". Nebudete přemýšlet nad tím, co je správně a jak si instruktor myslí, že je to správně. Jediným kritériem správnosti bude nezpůsobit nehodu (samozřejmě pak také jet předvídatelně a plynule, ale to také přijde), a to je o mnoho snazší.
Zdravím, napíšu pár postřehů od sebe. Byl jsem typ, který jezdil u kraje, až se instruktor bál, ale dneska to vidím, že to bylo v normě a daleko lepší varianta než uprostřed či v protisměru.
Rady a typy:
1.) Požádajte instruktora, ať Vás ještě jednou vezme na cvičistě či někam, kde je to reálné, co se týče situací. Skvěle vyhoví větší parkoviště u OC ve večerních hodinách (můžete zkoušet přednosti zprava, parkování na všechny možné způsoby. Pokud do kufru přihodí pár kuželů či papírových krabic, tak si cvičistě můžete udělat i mobilní (samozřejmě s ohledem na provoz). Nějaký kopeček na rozjíždění (doporučuji se naučit rozjíždět bez ruční brzdy s přešlápnutím-spousta ví, kolik lidí ji má jen na okrasu; navíc když praskne lanko, co budete dělat?; důraz ať klade na to, že nesmíte couvnout). Stezka z kuželů či sada odpovídajících zatáček v bezpečné oblasti Vás zase naučí správně přehmatávat na volantu. Pokud se vyskytne křižovatka do kopce, kde musíte dát přednost, tak jsem si musel vyzkoušet zastavit pouze za pomoci spojky a opět rozjet (šlo o to, neudusit motor). Před levou zatáčkou si najedete více vpravo (dle toho jak ostrá), před pravou zase vlevo (na své polovině samozřejmě).
2.) Velikost vozidla se přímo naučit nedá, je to o tom něco najezdit. Co se týče jezdění ve správné stopě, tak jak určitě víte, tak se dá najít bod, který musí být pořád ve stejné stopě (např. na stěrači). Mně osobně to nešlo a raději jsem koukal před sebe a časem to přišlo samo. Pokud je pěkná cesta a je značená vodící čárou u kraje, tak při pohledu do zrcátka si to snadno ohlídáte, kde jedete (za předpokladu, že jsou správně seřízena).
3.) Pokud někam nevidím, tak zpomalím a jedu co nejvíce vpravo. Za zatáčkou může být klidně kamion přes celou cestu či dělník, který právě leze z výkopu či díra jak vrata.
4.) Toto je velice důležité. Nesmíte se bát, ale respekt musíte mít. To je základní pravidlo pro bezpečnou jízdu jak pro Vás, tak Vaše spolujezdce. Vystrašený řidič je to nejhorší. Nejlepší řidič neexistuje, všichni dělají chyby. Nesmíte dělat chyb moc a už ne vůbec chyby závažné, navíc časem budete myslet částešně i za ostatní a budete předvídat, co se stane. Musíte být čitelná pro provoz a později jezdit tzv. defenzivně.
Přeji hodně zdaru 
,
0x
jak jsem si tak všimnul (neříkám, že mám kdovíjak velké srovnávací zkušenosti), zvlášť pro ženský (a možná ty, co se k řízení dostaly přece jen v trošku vyšším věku (čímž míním tak kolem 30, ne před důchodem)) platí, že ještě po několika letech řízení jsou schopné se třeba zaměřit na řazení, nebo jinou záležitost a přitom si to zamířit mimo silnici, pokud možno do značky apod. (to je hned, vteřina stačí bohatě); nicméně i u nich se (při celkem stále stejný porci řízení samozřejmě) může v průběhu dalších let objevit znatelný zlepšení;
jinak, že při druhé hodině vyjíždíte mimo směr, to je naprosto normální (jen si prosím velmi dobře zapamatujte, že je "naprosto normální", že se vám to může stát i po několika (mnoha) měsících samostaného ježdění - to zdaleka nebudete mít osvojené a zautomatizované všechny potřebné dovednosti - stačí maličkost - klasické příčiny jsou 2: chviličička nepozornosti + neodhadnutí správné rychlosti (nebo neodhadnutí velikosti změny směru jízdy));
mně se podařilo vject na chodník (teda na obrubník) ještě po x hodinách jízd (a upřímně mně překvapilo, proč z toho ten instruktur dělá takovou vědu 
);
rady jste dostala - nejdůležitější je: neexistuje přestat sledovat cestu před sebou - i nutný pohledy do zrcátek musí bejt záležitosti zlomku vteřiny, čumět na šaltpáku, na pedály je šílenost, ale to se naučíte (šílenost ovšem je i čumět na rádio, mobil, hrabat se v tašce, příhrádce..., i když to občas dělá asi každej), naučíte se i auto bezpečnějc ovládat a odhadovat jeho pozici, to asi půjde rychle;
a samozřejmě je to o nervech - chce to trochu odolnosti, takovýho odhodlanýho přístupu - ´teď si držím volant, vedu auto, a tak to zůstane, ať se děje cokoliv´ (slyšel jsem taky veselou historku o tom, jak po vjetí do protisměru jak jinak než s blížícím se protijedoucím autem adeptka řízení vyřešila situaci tím, že pustila volant a přikryla si oběma rukama obličej - to není optimální reakce...)
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.