Mama mě nechce pouštět na kolo

Na první jízdu vem mamku s sebou. Jest-li nemá kolo, tak jí ho někde půjči. Ať se sama přesvědčí jak se chováš na silnici.

Prostě mamka má o tebe strach, vůbec se ji nediv, zkus to nějak spytlíkovat ať jezdí s tebou, prostě ať pozná, že jsi dostatečně zkušený a obezřetný jezdit cestou, necestou. Je to prostě MAMINKA se vším všudy.

Bojí se o tebe že uděláš chybu a někde se dobiješ.. Nejlíp když sama dojde k závěru že už to zvládneš sám.. Jezdi s ní a jeď první jako by to děcko byla ona a ty jí máš na starost. - Říkej jak a kudy má jet, kde dát přednost, jak si najet do křižovatky, jak předjíždět bruslaře atd. Když zjistí že to zvládáš tak tě začne pouštět...

Byl jsem kdysi v naprosto stejné situaci, jako přes kopírák. Ono je to těžký, protože člověk to vidí jen ze své pozice. Taky mě dlouho rodiče nechtěli pouštět z ulice na kole s kamarádem. V podobném věku jsem pak domů dorazil později, než jsem měl. Tenkrát jsem od mámy takovou koupil, hned za dveřmi, že si to pamatuju dodnes. A je to už skoro 30 let, ale teprve až když jsem se sám stal rodičem, jsem plně pochopil, co to je strach o někoho. Na druhou stranu 13 let je věk už dostatečný, aby se drobnými krůčky dalo mámě dokázat, že je na mě spolehnutí. Je fakt, že na silnici se bojím dnes sám, protože cyklista je lovná zvěř. Ale cyklostezka ještě jde. Mámě to nevyčítej, má tě ráda a strašně rychle to letí. Ještě si dost živě pamatuje, jak tě chovala v náručí, jako mimino. Já jsem se z toho vymanil vlastně až v 15, kdy jsem šel na střední - na intr do jiného města, což zněnilo hodně.

Neviděla Tě jezdit bez helmy?