Rodina sráží moji partnerku

Já kapku nechápu, proč tohle všechno absolvujete. Vlastně chápu moc dobře, protože jsem něco podobného měla i já. Roky jsem z domu odjížděla v slzách se skřípěním zubů. Nikdy nic jsem neudělala dobře, vždycky byly připomínky, ikdyž to byl můj život, moje zodpověnost, moje platba. Až hodně pozdě, to už jsem snad byla babičkou, jsem se naučila zdrhat. Jakmile byly předány dárky, opravila jsem nebo udělala co bylo potřeba, probrali to, co se na návštěvách probírá, co zdraví a sousedi a tak a hovor začal být osobní, jakmile nastoupilo: měla bys, kdybys udělala, jestli jsi nechybovala, a podobně, začala jsem se sbírat a balit. Pak tyhle nablbané řeči utichly a já slyšela: Počkej, dám ti kousek buchty a nechceš sebou kompot? A když nastoupilo: Opravdu musíš jet? to jsem zrychlila. Jenže při další návštěvě zase neodolali a začali být osobní a to byla vždycky výzva k rychlému ústupu. Mnohokrát jsem se zapřisáhla, že tam už nepojedu, že tohle nemám zapotřebí, ale milovala jsem je. Všecko usnadnil Trabant. Všechny ústupy a útěky zrychlil. Moje rada je ta, až proběhnou všechny řeči, které se týkají někoho jiného a pozornost se soustředí na vás, utíkejte, zdrhejte! Hodně rychle! Jsou to, s odpuštěním pindy, které nikomu nepomohou, nic neřeší. Jen ubližují, zraňují. A taky i vy si takové řeči, postřehy a soudy vždycky odpusťte. Každý si žijeme svůj život, na své triko, na svou zodpovědnost. Nikdy nedělejte to, co vám ubližovalo.

Bojím se,že s tím nic neudělá.Moje matka dělá něco podobného,vytahuje historky jak jsem bya roztomilé a spokojené dítě a tím se chvástá kde může.Přitom jsem byla tlustá věčně spocená tudíž šikanovaná a bez kamarádů.Vždycky jsem držela úctu a neodmlouvala,ale už jsme dost stará a občas se ozvu.I když jí to slušně vytknu,tak mě stejně neposlouchá a mele dokola svoje a doslova se mi vysmívá jak si vymýšlím.Prostě někteří nikdy neuzanají svou chybu a vidí ji jen v druhých a ještě když je to od matky,tak na to není obrany.Méně se stýkáme,ale v podstatě to ničemu nepomohlo,je mě nenaštve tak často.

mě tak připadá,že některé matky nejsou nikdy spokojené!když nemáte vzdělání jaké ona si představovala,když nemáte děti,kdy ona si představovala...Já na tu svou nechci být zlá,ale já jsem ten kdo se potom trápí a myslím na to proč se tak chová,co jsem jí udělala.Takže omezit kontakt mi jen prospělo a hádky fakt nepomohly,pořád si mlela svou a nic si s toho nevzala.

Snad ale taky záleží na názoru vaší partnerky, ne? Je to její rodina, tak ať si to rozhodne sama. No a vy tam s partnerkou jezdit nemusíte, když vám její rodina leze krkem. A buďte rad/a, že alespoň vám se umí partnerka postavit a není to jen takové trdlo typu mouchy snězte si mě.

Ještě doplním: Z vašeho psaní jsem snad vyrozuměla, že mezi vámi a partnerkou jde o lesbický vztah. Pokud tak není, tak mě opravte (v tomto případě pak pište správně česky). Ne každá matka se umí vyrovnat s tím, že její dítě patří k homosexuální menšině. Matka vaší partnerky se s tímto faktem dosud nevyrovnala, tudíž si svoji nespokojenost asi vylívá způsobem rýpání a narážek na svoji dceru.

Dobrý den, pokud ta její matka nemá také zrovna postavu OK, tak bych jí řekl něco o tom, aby se podívala nejdříve na sebe nebo si zametla před vlastním prahem. A tím by to byla zřejmě i návštěva tak nějak automaticky poslední. Ovšem, připravte se na to, že špatná budete nakonec Vy, protože si dovolíte vrážet klín mezi matku a dceru. Jo, krev není voda. Zdravím!

Kult hiearchie v rodině je silné pouto, nelámat přes koleno.Otázka je, kdo chce mít doma machnu pro kterou se časem bude muset podkládat postel, mám zato, že né každý partner/ka bude chtít svou budoucnost mít spojenou s tímto soužitím, kdy vzájemné užívání si se změní v službu potřebnému.

kdyby tuto otázku položil chlap, tak mu poradím udělat věc která funguje : Až příště zase uslyšíte od matky nějakou kritiku, práskněte do stolu a udělejte pořádný kravál.

Jenomže jestli jste žena, pak tedy opravdu nevím co bych radil.