Žárlivost dcery na matku

Mluvit s dcerou? Ano.

Vyslechnout si její názor a brát jej v mezích v potaz? Ano.

Říct a dokazovat jí, že ji miluji? Rozhodně ano. Že ji miluji víc než partnera? Samozřejmě.

Tolerovat to, že můj partner není pro ni jako otec, že k němu nemá tak blízký vztah? (vlastní zkušenost) Ano.

Ubrat na fyzických projevech? I to lze - láska se dá projevit i jinak.

ALE...

Dovolit si moje dcera jedno z tohoto, tak se k nám do té postele nevrátí, dokud se nebude umět chovat. Mámě nařizovat, že má být oblečená? (Na druhou stranu, když je máma neoblečená, tak tam asi dcera nemá co dělat...) Už bych schytala takovou, že chytnu druhou o zeď tím nenavádím k bití, jen prostě dát hranice. To si nemůže dovolit.

Pokud před ní nepředvádíte francouzáky a podobně, pak mi i její "fuj" na obyčejnou pusu přijde jako velká drzost.

Máma přede mnou všechny fyzické projevy lásky vždy skrývala. Nedali si s partnerem ani letmou pusu, teprve teď, když je mi 30, tak občas nějakou zahlédnu. A víte, jak mi to chybělo? Konečně mám pocit, že máma je člověk z masa a kostí a ne nějaký stroj. Je zvláštní, že hádat se s partnerem přede mnou uměla. Vyčítat mu něco, to taky. Ale pusu ne-e, to dcery nesměly nikdy vidět.

Dobrý den. Víte, vy vaší dceři ukazujete, jak má fungovat správná rodina... no jo, ale s úplně cizích chlapem! A to je celý ten problém. Vy máte ke svému příteli úplně jiný vztah než vaše dcera. Pro ni je to a nadále bude zcela cizí člověk. Tak se vžijte do její situace. Vaše dcerka má jen dojem, že o vás přijde, a má obyčejný strach. Hlavně dceru od vás neodhánějte. Asi to nebudete chtít slyšet, ale pro většinu matek jsou děti na prvním místě. Pak jsou ty, které dají přednost partnerovi, a když jim dítě vztah s novým partnerem kazí, tak ho raději dají na výchovu prarodičům, nebo je dítě na druhém místě. Chápu, že chcete zažít i vy rodinné štěstí, ale dle mého názoru by to nemělo být na úkor dítěte, které tu bylo dřív než váš nový partner. Vy jste dospělá a rozumná ženská, vaše dítě je dítě, které se zatím neumí s novou situací vyrovnat. Možná by to chtělo ubrat na projevech lásky mezi vámi a partnerem. Nechte si to do soukromí. Řeknete si možná, že si dítě musí zvyknout, že to musí pochopit... Takových slepovaných nových rodin, jaká je vaše, je v současné době hodně. Ne vždy ale žijí harmonicky. Jsou i případy, kdy dítě z prvního manželství je až na druhé koleji, otčími/macechami zavrhováno apod. Netvrdím, že to bude váš případ. Nyní jste čerstvě zamilovaná, chyby svého přítele ještě nevidíte, to je prostě normální. Já jen dávám radu, abyste byla na pozoru.

- dneska jsou děti vyspělé - není možné, že se dcera do Vašeho partnera zamilovala a na Vás žárlí jako na ženu? Co radí psycholog?

Dobrý den, jo, je to směs pocitů - žárlivost, snaha Vás ochránit (má špatnou zkušenost) a nastupující pubertální vzdor. Musíte to vydržet, mluvit s ní, vyjadřovat ji svou lásku a říci ji, že jste v bezpečí. Neměla by mít pocit, že je až za Vaším partnerem. A musí to vydržet i ten Váš partner. Čas to uhladí (zřejmě až po její pubertě). Zdravím!

Dobrý den. Andri, musíte se obrnit trpělivostí a dát dceři čas. Komunikovat s ní a hlavně jí dávat najevo, že je pro Vás stejně důležitá jako Váš partner a máte jí ráda. Aby se necítila být odstrčená. Je jí 10 let, takže pozvolna jí učit zaklepat než vstoupí do ložnice atd. Dětství též nemá asi jednoduché a je to přece jen ještě dítě. Takže citlivě se snažit vést ji k tomu, aby se naučila respektovat vás dospělé. Něžnosti si před dcerou projevujte třeba jen zřídka. Zdá se, že je jí to nepříjemné a to byste zase měli respektovat vy dva. Nevnucovat ji pohledy na to, jak se k sobě s partnerem máte. Ono je potřeba se na to dívat i ze strany Vaší dcery, nevnucovat ji náhle jiné fungování rodiny a přesvědčovat ji, že takto to má být, když byla zvyklá žít v rodině, která fungovala jinak. Na nové partnery si děti někdy špatně zvykají. A některé si třeba nezvyknou vůbec. Opravdu to chce čas a dceři se věnovat, aby cítila, že vám na ni záleží. Vyžaduje to i hodně tolerance a trpělivosti za strany Vašeho partnera. Pokud se máte rádi, spolu to jistě zvládnete.

Přesně to vystihla Eulalie a má pravdu. Z jaké rodiny jste Vy, z úplné nebo z rozvrácené? Jde o to, zda se dokážete vžít do svého dítěte. Já si to, jako dítě zažila a přesně vím, co vaše dcera cítí, bojí se o vaši lásku. Jak já ty rozvody nenávidím.

Zcela souhlasím s Naufrago, že ukázat, jak je dcera důležitá a komunikovat, to je bez debaty na místě.

Nicméně Vy jste rodič a měla by u vás doma platit Vaše pravidla. Necháte sebou takto manipulovat desetiletým žabcem? Který si dovolí Vás takto komandovat, okřikovat a dále? Co jí budete tolerovat, až bude mít dvanáct, čtrnáct?

Do soukromí rodičů jsem nikdy nekecala a hlavně bych si to v životě nedovolila. Dcera by měla jasně pochopit, že přes určité meze se nechodí. Zkusit někoho vyhazovat z postele... to bych opravdu zkusila pouze jednou.

Souhlasím, že by se dítě a případný otčím měli potkávat z počátku na neurální půdě, než budou přinuceni spolu existovat v jedné domácnosti. Tady by mě zajímala reakce tazatelky, z jakého důvodu došlo k fyzickému násilí ze strany manžela.

Na druhou stranu znám lidi, kteří domácí násilí viděli a berou to jako něco pokřivěně normálního. Určitě bych dceři vytvářela příležitosti se s novým přítelem co nejvíc seznamovat, ale rozhodně bych netolerovala vše z jejího chování.

To stejné jsem zažil ovšem s dcerou přítelkyně. Ta dcera měla 23 let a líná jako vepř. Po prvním přespání u nich křičela, že je matka děvka a že po 2 měsících je to brzo atd. Po třech měsících jsem to vzdal a mám klid. Vesměs se dcery bojí, že přijdou o prvenství v rodině a absolutně je jim fuk, co si jejich matka přeje.

Asi bude dobré zvýšit hlas...