Oblíbené místo v buse

moje oblibene misto v autobuse je kdekoli pred nim, za volantem vlastniho auta a me nejhorsi misto je za nim, v useku, kde nelze predjizdet

U volantu.

Záleží na situaci. Na delších trasách určitě u okna. Rozhodně ne nikdy na kole (to ale asi dnešní autobusy nemají). Pamatuji, když jsem jako student jel v r 1983 do Jugoslávie (ostrov Korčula), tak jsem velice ocenil zadní místa - kouřili jsme z okýnka a až v Sarajevu nám to díky bonzu spolucestujících řidič zatrhl. A byl dost vostrej (něco jako účastníci zájezdu - tak jsme ho poslechli). Horší teda byli ti informátoři, ale tenkrát se to tak nebralo. Byla sranda.

Nikde.

Každý má jiný názor. My jsme zkušení "autobusáci" už asi 5 let /jižní Itálie, Řecko/. Rádi sedáváme hodně vpředu. Špatně se nám nedělá, ale kvůli focení. Děláme totiž snímky během cesty a pokud jsou čistá okna a nechytíme sluneční odraz, jsou z toho pěkné fotky. Čím víc vpředu, tím líp. Ta první řada sedadel není příznivá pro uložení nohou, je tam vpředu taková přepážka. Ale tato místa si stejně zapykávají řidiči.

Znám pána, který by si nikdy nesedl k oknu. Proč? Říká: tam je nejvíc bacilů. Okna mohou být pomatlaná, posmrkaná, poslintaná od dětí. Považuje to za strašný zdroj nemocí, proto jedině do uličky. Já se naopak z okna dívám ráda.

Místo k příkopu či do středu silnice - to je zajímavé. Vždycky pokud jsem si mohla vybrat, jsem raději seděla u krajnice. Moje mamka zase naopak do silnice. Zdůvodňuje to tím, že kdyby autobus spadl ze silnice, první na ráně jsou ti u krajnice, jak se autobus koulí dolů. Naštěstí jsme toto nikdy nezažily, ani ona, ani já.

Řidiči bývají machři. Pokud tedy nechtějí neustále vracet ty hnědé podšálky! Ale vždycky jsem ráda, když mám cestu úspěšně za sebou.

Vzpomínám na rok 1995 /to to letí/, kdy u Žiliny na Slovensku /Makov/ při havárii autobusu do Tater zahynulo 17 českých turistů, mimo jiné známý Pepa a jeho 17 letá dcera Lucka. Moje dcera s ní byla na střední škole, holky spolu velice kamarádily a Lucka dceru velice přemlouvala, ať jede s nimi. Nedovolila jsem jí to, ačkoliv jsem jí často vyhověla. Měla jsem pro nás jiný program. Udělala jsem dobře, jejich maminka je dneska sama, já dceru mám. Je to někdy malá chvilečka rozhodnutí a ovlivní to celý další život.

To jsem ale smutně skončila. Letos jedeme do Řecka autobusem 14. srpna. Tak mi, prosím, držte palce, ať to na těch silnicích zvládnem. Díky, Jaga.

Často vybírám podle momentální nálady. Pokud to jde, tak vždy k okýnku, ale všimla jsem si, že strany se často mění. I v MHD je to jednou tak a pak zase jinak. Ráda sedávám vedle řidiče, ale jakmile mám nějakou blbou zkušenost, tak mě to na chvilku pustí. Zrovna min. týden jsem jela s řidičem, který neuměl jet do zatáček - připadalo mi, jako by to byl řidič se zkušenostmi z dálnice, který se najednou octl v zákrutách superúzkých uliček po vesnicích frýdlantského výběžku. Prostě najel do zatáčky, zjistil, že to nepůjde, tak brzdil uprostřed zatáčky, někdy musel i zastavit. Přehlédl odbočku na jednu vesnici, rovnou úzkou silnicí projel tak, že protijedoucí auto málem skončilo v příkopu... no a když si vzal do ruky mobil, tak jsem trnula hrůzou, že domů nedojedu.

uprostřed autobusu u středních výstupních dveří (je tam i záchod) vpravo u okna - u okna jedině i kdekoliv jinde, pokud to jde

Vlevo u okna blízko dveří.

na dlouhé cesty 2- 3 řada u okna

Nejraději sedím v autobuse v blízkosti řidiče a to už několik let. Výhoda je, že vím, co se děje a bude dít.

Pokud nejedu až na konečnou tak v blízkosti zadních dveří .Kvůli vystupování z plného autobusu uprostřed trasy.Prodírat se kolem batohů na zádech není nic moc.

V letních vedrech, pokud není klima, někde vzadu kde trochu fouká vítr, jinak je tam na chcípnutí.

Já v každém případě ráda sedím u okénka. Pak už jen záleží na dalších okolnostech kde. Když jedu autobusem na delší trať (např. 3 hodiny), tak si do zadní části nesedám, protože by se mi dělalo špatně, pokud bych si nevzala kinedryl. Když si dávám do zavazadlového prostoru tašku, tak nejradši sedím na té straně, kde zavazadlo je, abych mohla hlídat, jestli si ji někdo omylem nebere. Občas se snažím si vybrat i dopředu místo, kde nesvítí slunce. A co se týká MHD, tak tam si moc nevybírám, jen nerada sedím na "čtyřce" a nebo jedu po zadu