Dobrý léčitel Chomutov a okolí

Hrabalko, já sama jsem zažila asi 2 léčitelé a velmi mnoho tradičních, klasických lékařů. Nafasovala jsem od života hodně podivné tělo, jakoby partiové. Mohu vám říci to, že o úspěších lékařů se nemluví. Lidé to berou jako samozřejmost. Ale dovedou mluvit o jediném neúspěchu velmi dlouho a velmi vytrvale. Naopak je to u léčitelů Jeden jediný, třebas ne ani přičiněním léčitelé, vyléčený pacient, je námětem mnohaletých hovorů, doporučení a obdivu. Možná, že to bude i tím, že stále vnímáme zdravotnictví před několika léty. A to byla doba, kdy i já jsem poznala léčitelé. Byla to doba acylpyrinu a klystýrů (nadsázka a pokus o humor). Říkáme, že zdravotnictví pokročilo, ale vůbec si neuvědomujeme, jak moc. Jak všechno vlastně začalo vývojem, já nevím jak to říci, zobrazovací techniky? Jak to, že doktor uvidí, co dříve snad jen tušil, pomáhá ke stanovení správné diagnozy. Jak se rozvinul výzkum, vývoj a výroba léčiv. Přesně cílených léčiv. Totéž platí o umělých "náhradních dílech", transplantacích dárců. Jen mi příjde, že lidé nějak ztrácejí víru ve své samoléčitelské schopnosti, ve schopnosti imunity, obnovy a samorekonstrukce. A právě tam má široké pole působnosti léčitel. Jsem hluboce přesvědčená, že léčitel je vlastně placebem. "Víra tvá tě uzdravila" Ani bych tohle všechno nenapsala, ale včera jsem prošla rehabilitačním lékařem, abych se objednala na rehabilitace a on měl několik doplňujících dotazů na mé léčby a zákroky na mém těle. Všechno mi to přišlo v souvislostech. A mělo to docela i logiku. Vzpomněla jsem si na školního pana doktora, který mi na, basketbalovým míčem, nazažený prst namazal ichtyolovou, černou mast a přivázal špachtli do krku. Asi plácám, omlouvám se, ale vnímám to tak. Léčitel je psychickým kaučem.