Smuteční proslov na pohřbu babičky

Upřímnou soustrast. Jestli chcete napsat proslov, tak popřemýšlejte, co vám babička dala do života... proč jste ji měli rádi, co vás naučila apod. Proslov nemusí být zrovna smutný, patetický, i když bude pronášen na smutném místě při smuteční události. Klidně tam můžete uvést i nějakou příhodu, která se vám v souvislosti s babičkou zapsala do paměti. Proslov - to je vaše rozloučení s ní, tak se rozepište o tom, co byste babičce rádi sdělili, ale co jste už prostě nestihli za jejího života udělat.

Já jsem smuteční proslovy psala pro své zemřelé příbuzné. Četl je ale někdo jiný - takový ten řečník od pohřební služby. Jenže, než by on sesmolil nějaký divný, nicneříkající a planými řečmi přečpelý proslov, tak jsem dala dohromady něco, co bylo od srdce, protože jsem nebožtika dobře znala.

Sice jsem se s něčím takovým nesetkala (proslov měl vždy někdo cizí) ale stačí když řeknete Milá babičko, děkujeme ti za všechnu lásku kterou jsi nám dala. Bude nám po tobě smutno ale v našich srdcích budeš navždy, budeme na tebe vzpomínat a nikdy nezapomeneme. Prostě dvě věty a žádný proslov s papírem.

Pokud to bude rozloučení v kruhu rodiny, tak úplně postačí krátké - Babičko, děkujeme ti za všechno, nikdy na tebe nezapomeneme.

Pokud to bude veřejný pohřeb, tak se k nějakému proslovu rozhodně nenechte přemluvit. Žádné rodinné řečnění před cizími lidmi.

Je fakt, že je dobré aby někdo smuteční obřad uvedl - vezměte si, že tam mohou být i cizí lidé, kteří něvědí nějaké souvislosti. Rozhodně bych se vyvaroval jakýchkoli adorací zemřelého. Je fakt, že se obecně moc neznáme, sám jsem své babičce vybíral 3 skladby na obřad snad 2 dny. Pak jsem si vlastně uvědomil, jak neznám její hudební preference. Obřad může být zcela beze slov. Je to důstojné rozloučení. A slova mohou být i nadbytečná.

A Vy to zvládnete? Jste tak silná, že dokážete v té bolestné, tklivé, dojímající, lítostivé, smuteční náladě něco říci, bez slz, dojetí?

Jestli jste měla babičku ráda, nebyly jste si cizí, tak Vám to nedoporučuji. Každý pohřeb je silná, emotivní zátěž. Nedělejte si to těžší. Nemusíte to ustát a můžete se i psychicky zhroutit. Pokud tam chcete vystoupit sama, na svoje přání tak budiž, ale ne na tlak rodiny.

Osobně to považuju za dost zvláštní nápad. Na všech pohřbech, kde jsem byla, mluvil zaměstnanec pohřební služby - většinou jen pár vět. Jestli se na to necítíte, tak máte právo to odmítnout! Jestli do toho chcete jít, tak bych vymyslela 2-3 věty a konec.

Jestli to tazatelka nemyslela tak, že by měla promluvit na tryzně/kar, posezení po pohřbu/.Na pohřbu rodina nic nepronáší.

Jinak stačí poděkovat přítomným za účast na posledním rozloučení a posezením si babičku uctít a pospomínat.

Kristen, v případě, že to nedokážete rodině rozmluvit, mluvte jednoduše a přirozeně, jak vám dobře radí zdejší rádci. Raději si ten projev (i když jsou to třeba "jen" dvě věty, i ty musí mít hlavu a patu) napište a doma nahlas přečtěte.

Moje zkušenost s pohřební službou je překvapivě dobrá. Dostala jsem dotazník, kde bylo dost prostoru pro uvedení skutečností ze života zemřelého, které jsem považovala za vhodné zmínit, případně bylo možné neuvádět mimo základních dat nic. Velmi záleží na řečníkovi, zažila jsem více variant, ale vesměs všechny projevy byly zpracovány dobře. Při úmrtí maminky mně zaskočilo přání otce, aby na jejím pohřbu promluvil farář, skutečně jsem pak místního faráře požádala a byla jsem velmi příjemně překvapena. Jeho projev byl skvělý, bylo to ale zřejmě dáno také tím, jaké podklady mu dal otec. Každopádně pan farář odvedl skvělou práci a odměnu si za žádnou cenu nechtěl vzít. Naopak proslov přítele mého manžela se nepovedl, bohužel nervy zapracovaly. Jsou to prostě těžké okamžiky pro každého a profesionál je většinou zvládne lépe.

Dobrý den. Mám prosbu.

Zemřela mi babička a byla jsem pověřena od všech blízkých pozůstalých abych sepsala

smuteční řeč o babičce a jejím životě.

Můžete mi prosím poradit nějak v bodech , co by měla obsahovat?

Děkuji velice a přeji pěkný den.

Blanka Tesařová