Přítelkyně nechce chodit na brigády

Dvě zásadní chyby. 1."Kdyz se zminim o tehle problematice, skonci to vzdy hadkou". 2. "Potom se vzdy odmlouvam ja, protoze ji mam moc rad a nesnasim konflikty".Nezmiňujte se, konejte. Pokud se příživnici nechce makat, tak neobstarávejte, neplaťte za ni, nefinancujte společné aktivity. Bez zbytečných řečí, domlouvání apod.A hlavně se proboha neomlouvejte. Tím jen dokazujete, že Vás má slečna pěkně v hrsti. Jste snad chlap, ne? Chcete mít až do smrti na krku nemakačenka?

Narozdíl o kolegů, co vidí buzeraci v tom, že chcete, aby slečna měla brigádu, to totiž vidím z pohledu toho, kdo táhl celou domácnost ze studentského příjmu, zatímco ten druhý se většinou flákal a nic. Pokud má někdo být po mém boku, tak taky očekávám, že bude mít snahu. Ne že si zaplatí jen svoje a oslíčku, otřes se.

Nemusím dlouho přemýšlet. Vyměňte příživnici (co to kecám, přítelkyni).

mp, celodenně se poflakuji a průběžně sednu k počítači, pokud u něj na chalupě nesedí vnučka. Šla bych ráda spát ale kocour není doma a já jsem tu dnes sama.

Dobrý den. Můj názor je tento: Nejste-li spokojený s přítelkyní, tak ji vyměňte. A řeknu vám jednu věc, pokud by mi přítel nařizoval, jestli mám jít na brigádu, nebo ne, tak by už nebyl můj přítel. Je to její věc, pokud ona vystačí se svým příjmem, tak co je vám do toho? Podle mě z vás bude ten typ muže, co bude manželce neustále poroučet, jak co má dělat, kdy to má dělat, kolikrát to má dělat... a to nemyslím tedy zrovna sex, ale normální domácí práce. Nechte svou přítelkyni svobodně dýchat, možná, že ji studium celkem vysiluje a na nějakou brigádu už nemá dost sil. Jestli nechcete všechno financovat ze svých peněz, tak nikam s přítelkyní nechoďte. A máte to vyřešené.

K mým odpovědím: Po půlnoci se už většinou pokouším o spánek, tak to už nic nepíši. No a přes den mám přístup na net průběžně, jak se podaří a zaměstnavatel mi dovolí. A večer do půlnoci mám rádoby volný, tak to se mohu plně věnovat poradně.

A ona Vám snad přítelkyně vyčítá, že nechcete hradit společné aktivity celé sám? Nebo po Vás požaduje peníze? Musíte jí snad živit? Odmítejte prostě dál hradit vše sám, ale hlavně nevychovávejte přítelkyni. Pokud má příjem na základní potřeby a víc nepotřebuje, tak proč jí "buzerujete", že Vy máte brigádu a ona ne? Třeba má náročné studium a chce si užít taky trochu volna. Třeba nechce celé léto vstávat v 5 a vracet se domů v 19h. Každého volba. Ona má právo nechodit na brigádu a Vy nemáte povinnost jí vše platit. Tak se nějak dohodněte jako dospělí lidé. Pokud pořád "prudíte", že se fláká, tak i kdyby to byla pravda, už z principu bych Vás poslala někam,.

Vždyť píše, že má našetřeno, protože odmítá hradit společné aktivity sám. Takže asi netáhne všechno Nežijí spolu, není to společná domácnost.

Tak předpokládám, že slečna studuje vysokou školu a tu asi nestuduje proto, aby se potom válela doma. Jeden prostě chce pracovat a druhý chce mít prázdniny. Nelze aby jeden druhému přikazoval, jestli má nebo nemá jít na brigádu.

Tak já jsem to teda z dotazu nepochopila tak, že by spolu bydleli a on vše táhnul a ona lenošila - pochopila jsem, že to jsou prostě dva studenti, co spolu jen chodí (ale nesdílí stejnou domácnost) a zatím potřebují peníze "na společný život" jen ve smyslu společných aktivit a schůzek. A pokud slečně peníze, co má, na její potřeby stačí, tak nemá důvod neudělat si prázdniny a být od brzkého rána do pozdního večera v práci. Nic to nevypovídá o tom, jak to bude pak dělat dál v životě - počítám, že to bude chodit normálně do práce (ve studentských letech to má každý jinak - někdo si radši užívá prázdnin, dokud to volno má, protože ví, že v práci ho pak mít prostě už tolik nebude, a vradši ystačí s míň penězi, jiný si zas radši jde vydělat třeba klidně někam do fabriky a pak si může už během studií víc užívat, protože na to má). Příteli vadí, že má hradit společné aktivity - tak ať je prostě hradí jen za sebe a neplatí za nikoho jiného, když nechce. Nikdo ho k tomu nenutí a ani nemůže. Nebo zaplatí jen občas, když se mu bude chtít, aby se necítil blbě, že vše "táhne" (např. pozve přítelkyni na večeři - to pánové dělávají, ale nezaplatí třeba sám společný víkend někde na výletě, tam bude chtít finanční spoluúčast). No a uvidí se, jak to bude dál - bude přítelkyně vycházet s penězi? Bude to chtít nějak řešit a vydělat si víc na nějaké další aktivity? Nebo si řekne, že se toho vzdá a udělá si raději prázdniny a vydělávat bude až po škole? Podle toho se domluví a uvidí, jak komu co vyhovuje a jestli být spolu nebo ne. Ono stejně těch společných aktivit moc nebude, když je věčně v práci... Ale faktem zůstává, že pokud spolu nežijí, tak asi nemůže jeden druhého nutit, jak by měl vydělávat a co by měl platit, každý jede za sebe a na svou odpovědnost. Jí peníze teď na život stačí, proč by měla chtít víc - jen proto, že jí to přítel nařídil? Proto, že mu vadí její "nicnedělání"? To mu nemá co vadit, pokud ji neživí. Stejně tak ona nemůže chtít, aby on platil za kdeco, zvlášť když mu to vadí. Nechce, nebude platit - a ona mu to nemůže vyčítat.

Ale jako důležité pro tazatele bych viděla, že když se už ted nedomluvíte na financování společného času, tak se pravděpodobně později nedomluvíte ani na financování celého společného života. Takže spíš než na řešení, kdo chce a kdo nechce jít na brigádu, bych se soustředila na domluvu, jakým způsobem budete teď hradit společné výdaje - kdo co zaplatí. Z toho se odvine debata dál (např. chtěli bychom jet na týden na společnou dovču, chceme jet tam a tam, stálo by to tolik a tolik, já bych zaplatil tohle, ty tohle - budeme na to dohromady mít? Ano, je to v pohodě. Ne, tak řeším, jestli na tu dovču oba chceme a kde na to kdo vezme peníze. Má slečna málo a chce jet? Můžete nabídnout pomoc se sháněním brigády. Nebo radši nepojede? Tak je namístě mluvit o tom, zda vám to vadí a chcete, aby jela a něco zaplatila. Nebo zjistíte, že vlastně taky radši nepojedete, vy si ušetříte svoje peníze do budoucna, budete chodit doma na procházky a budete nakonec taky spokojení ). Jde o to naučit se na takových věcech domlouvat, mluvit o nich konstruktivně (co kdo chce a proč, jaké má kdo plány a představy a jak je sladit, kde lze udělat kompromis) a ne se hádat a vyčítat si kde co.

V téhle otázce je několik dotazů, které tady už proběhly. Ne vašich, jiných tazatelů nebo jejich protějšků. Byly to dotazy na placení společných aktivit. Rádcové se velmi často postavili na stranu tazatele. Ať to byl on nebo ona. Váš dotaz je komplexní a s pozadím, které v těch dotazech nebylo. Platící musel vydělat a protějšek se pohodlně vezl. Já si myslím, že přítelkyni nedonutíte, nepředěláte ji. Budete ji muset brát takovou, jaká je. A s tím řešit. Platit? Neplatit? Budete se muset rozhodnout. A také s tímto povahovým rysem budete muset počítat i do budoucnosti.

Tohle jsem zažila. Vydržela jsem to několik let i po škole. Lidi se nemění a tu tíhu, že je vše na tobě.. nedokázala jsem si představit s takovým člověkem založit rodinu. Možná to teď nebudeš chtít slyšet, ale věř, že s takovým člověkem se ti nebude žít lehce. Bude tě ubíjet, že budeš stále na všechno sám. Ty budeš dřít, abyste se měli dobře a to není život. Měl by sis najít stejně zodpovědného člověka, jako jsi ty. Takhle je jen po jejím a je vidět, že s tebou může pěkně zametat.

Docela se začínám zajímat i o časové souvislosti položených otázek a odpovědí. Prostě ráno spím, pak obyčejně přes den pracuji, a k počítači se dostanu večer, někdy spíše v noci. Jak to máte Vy?

"Ona dostava nejake alimenty se kterymi dokaze pokryt zakladni veci. Jde spis o to ze mi vadi ze si zvyka na to "nicnedelani""

Tohle v zásadě není problém, lidé mají různé priority a někdo radši maká a pak dělá něco, co stojí peníze, zatímco jiný má raději volno a dělá něco co je zadarmo (procházka, veřejná knihovna...). Pokud studuje, tak bych to nebrala jako že je totální lemra, i když samozřejmě školy jsou různé.

"a ze vse obstaram ja."

To už je problém, a tady bych doporučila prostě neobstarávat. Fajn, když vyjdeš s alíkama, tak vyjdi s alíkama, ale jestli chceš (doplň cokoli, co se musí zaplatit), tak si to nějak zařiď. Pokud si to nezařídíš, tak já na ten koncert / výlet / atd. klidně pojedu bez tebe, jenom s kámošema.

Studuje a má děcko, někdy to je náročné. Víte, problém bude za nějaký čas, že Vám začne vyčítat, jak Vás nevidí, nemáte na ni čas, že je stále sama, že nikam nejdete, že jste stále unavený.

Pokud přijdete z brigády, máte doma uklizeno, navařeno, napečeno, nakoupeno? Přichystá Vám večeři, uvaří kávu nebo čaj, prostě postará se? Brala bych to jako protihodnotu Vašeho snažení. Nevím totiž, co si mám vysvětlit pod tím Vaším cituji: ,,že vše obstarám já,,.

Jak jste si to zařídili nyní ze začátku, tak se to potáhne dál. A když se už nyní hádáte, tak to nebude v budoucnu moc lepší. Zatím ustupujete a u partnerky není snaha na nápravu. Ale jakou brigádu myslíte, když má malé dítě, ono to někdy s malým nejde, měla by hlídání?

Položte si otázku. Proč není s otcem dítěte? Máte nějaké indicie, které by Vás mohly varovat jak fungoval předcházející vztah?

Jestliže máte našetřeno dost, omezte brigády, nebude lepší počkat až dostudujete a nastoupíte do pracovního poměru? Udělat si hezké společné prázdniny - dovolenou a nehonit se, užít se? Třeba by se něco vysvětlilo během těch společných chvil.

Po třech letech jste jako manželé a chtělo by to nějaký posun. Vy vidíte stereotyp a žádnou snahu u přítelkyně, ale je potřeba plánovat, diskutovat, vnímat názory toho druhého a ne se hádat. Takže přítelkyně by měla sama říct, já vím, že toho máš hodně, ale vydrž třeba do příštího roku, situace bude jistě lepší, dítě půjde do školky, skončíme školu, půjdu do práce apod. Prostě nějakou snahu. Hádkou nic nevyřešíte.

Pro Wasube: tato odpověď byla po upozornění kolegyní Coklit již 23.6.2015 v 10.40 označena za zmatečnou. S tím jsem souhlasila a sypu si popel na hlavu téhož dne v 10.55.

Ano, dítě tam opravdu nefiguruje, bylo to moje chybné vyhodnocení. Alimenty jsou na tu slečnu studentku.

Buďto jste pořádně nečetla, nebo nepochopila naši komunikaci s Coklit. Proč na to upozorňujete dvakrát?

no holt se slecna rada necha pozyvat, tak uz to byva

@mp kdyz jsem vzhuru, vetsinou jsem u PC nebo na zahrade, spim jak chci, nekdy vubec, zalezi, co zrovna delam, nerozlisuju den a noc co se spanku tyce, jdu spat az jsem unaveny, vetsinu roku chodim spat spis rano nebo dopoledne bojkotuju mirne evropske podnebi pracuji (za penize) prumerne jen semtam par hodin za mesic a v lete se snazim neprosvihnout pekne dny spanim i nasilim, kdyz uz na to leto cekam cely rok, cili bud nejdu spat vubec a nebo spim jen par hodin

Já myslím,že je líná.Ale Vy zase jste asi velmi pracovitý a to je dosti protikladné.Nevím,zda by vám oběma to v manželství nevadilo.Osobně si myslím,že ano.S.