Ještě jsem nebyl na brigádě

Přiznám se nikdy jsem nebyla.Asi jsem si tenkrát nedokázála určit jestli mám sociální fobii,ale rodiče jsem měla důchodce.Drželi mě doma,bez přátel,kamarádů...takže mi na jednu stranu vyčítali"nevydělala sis ani korunu" a na druhou stranu jsem ani nevěděla jak si brigádu najít,kam zajít...protože mě do takových věcí vůbec neuvedli.Začít pracovat byl pro mě šok,neuměla jsem se zařadit do kolektivu a na práci jsem byla levá.Svým dětem bych tohle neudělala,takže se taky zamysli a "poper se s tím"Sezením doma změna nepříjde! a jednou do práce budeš muset a bude lepší si zvykat na brigádách.

Na brigádě se budete bavit hlavně o práci, správné postupy. Hlavně se ptejte, co a jak, abyste něco nezkazil. Nejlepší na sociální fobii je, skočit do všeho rovnými nohami a nefňukat. Netahejte do ničeho rodiče, s OP jste již dospělý občan. Nemyslete, každý jsme měli nějaké trable na startu života. Snažte se být ve všem nejlepší a tím si zvednete sebevědomí.

Zábavu nechte stranou, nanejvýš se zeptají, co studujete a jak tam budete dlouho a budou Vám ukazovat, co budete dělat..

Tak si najdi nějaké doplňování zboží nebo tak. Teď máš jedinečnou šanci se otrkat. Až skončíš školu a budeš hledat normální práci, tak už budeš vědět, do čeho jdeš.

Podívej se na to z jiného úhlu - věčně nemůžeš dřepět doma a omlouvat to sám před sebou sociální fobií. Takže s tím začni něco dělat. Samozřejmě, že to nejde hned a rychle, ale musíš na tom začít pracovat. Vyber si nejprve brigádu, kde nebudeš příliš v kontaktu s lidmi.

Pardon, ale sociální fobie vyléčit nejde. A už vůbec ne tím, že začne pracovat s lidmi (takzvaně do toho "skočí po hlavě"). Pomůžou brigády, kde se pracuje v malém kolektivu a ne s lidmi (tj. nějaké doplňovačky zboží - po zavírací době, já třeba čistila displeje notebooků atd.). Osobně... nemám sociální fobii, ale není to od toho daleko. Pracuji s lidmi (recepce) a rozhodně se to nelepší, naopak člověk začne ty lidi ještě víc nesnášet (a bát se jich). Víc mi v tomhle pomáhá komunikace v rámci své komunity, to je balzám na duši, a díky tomu jsem schopna se bavit i s lidmi "mimo komunitu". Takže doporučuju rozhodně brigádničit, ale někde, kde nebudeš dělat mezi lidmi + najít nějakou aktivitu nebo komunitu, kde by ses bavil s větším počtem lidí, ale tak, že máte stejné zájmy nebo prostě něco společného (nemyslím teď nějaké ultrapravičáky nebo sekty ). Časem se to zlepší. Ne tak, že se člověk vyléčí se soc. fobie, ale tak, že se naučí ji skrývat a potlačovat.

Nutili nenutili, a přemýšlel jsi někdy nad tím, že jednoho krásného dne ti skončí škola a ty budeš muset jít pracovat? Nebo máš v plánu se i po vystudování nechat živit od rodičů? Rodiče mají pravdu, jak jinak se té fobie chceš zbavit, než si na okolí začít postupně zvykat?

Ano, nutil jsem své děti od 16ti. Chtěl jsem, aby poznaly hodnotu peněz. Za ušetřené peníze si pak mohly koupit, co chtějí. Navíc je to skvělá motivace k učení, protože poznaly dřinu na nekvalifikované pozici. Myslím, že to zvládly skvěle. Zajímavé je, že si přestali kupovat zbytečnosti, jako před tím z kapesného.

Já Vás beru, pokud jste z okolí Prahy. 70 na hodinu, na DPP, je to mytí nádobí, pomoc v kuchyni, nic moc, ale víc sami nevyděláme. Pokud máte zájem, napište Adminovi, on kontakt na mě určitě má. A u nás je někdy i sranda (někdy ne).

Na brigádu jsem chodila od 6. třídy. Bylo mi nějakých 12 let, možná se divíte. Plela jsem stromky v lesních školkách. Mamka ve školkách pracovala v účtárně, tak to asi psala na sebe. Už nevím. Asi ani tenkrát děti nesměly pracovat. A byla to 60. léta. Pokaždé jsem byla ráda, když mi přimesla ten pověstný pytlík s výplatou.

Fobii jsem neměla. Práce nebyla těžká /jen záda zpočátku bolela/, plít umí každé venkovské dítě, školky byly oplocené, většinou jsem byla na záhonu úplně sama. Nevadilo mi to. Zpívala jsem si u toho! /dneska bych asi lomila rukama/ , udělala jsem si na záhonu značky a naplánovala si, kdy se ke které propleju. Prostě jsem si to snažila zpříjemnit. Opálila jsem se u toho. A občas jsem pracovala i v místech, kde byl nablízku rybník. Tak jsem si udělala pauzu a zaplavala si. Práce byla úkolem. Ale snažila jsem se. Jednak jsem si chtěla vydělat /tehdy tolik vytoužené rifle, kolo/, jednak by mi bylo velice trapné, kdybych své matce udělala ve školkách pověst, že má líného potomka, který ani neumí vyplít stromky.

Na SŠ jsem pak chodila na brigádu do velkého podniku. S ostatními studenty. Natírali jsme na šedo ohromné konstrukce, na 2 směny. Od té doby nemusím šedou barvu. Měla jsem ji snad všude. Už jsme byli starší, poznala jsem tam hodně nových lidí, studentů, kteří tam brigádničili, stejně, jako já.

Takže - peníze vydělané na brigádě jsou dobrá věc. Bavit se s nikým nemusíš, někde dokonce ani nesmíš. Nejdeš tam kecat, ale pracovat. A v těch školkách jsem se ani neměla s kým bavit, když jsem na celých lánech byla sama. Tak nechápu, proč to nezkusit. Uvidíš sám. A jistě mi pak dáš za pravdu. Pokud budeš slušně a poctivě pracovat, jistě nebudeš mít čas na nějaké řeči. Trochu si pleteš práci a zábavu.

Klidně to zkus, horším se proto nestaneš a získáš aspoň další zkušenosti. Jednou stejně budeš muset začít chodit do práce- jak to budeš řešit? Ta brigáda je takovou přípravou na budoucí povolání. I když jsou to třeba různé obory. Ale získáš dovednosti, zkušenosti, jak to v práci chodí. Jestli nebudeš chtít strávit svůj dlouhý produktivní život na pracáku, pusť se do brigády. Poznáš, co Tě čeká v životě. A vyděláš si. Uvidíš, že budeš spokojený. Ať to dobře zvládneš. Jaga.