Může se člověk během života změnit?

Určitě.Když budu žít s milující osobou která ve mne bude probouzet a udržovat touhu žít s ní tak nebudu mít pocit na tom něco měnit.Člověk se může změnit, ale musí začít hlavně u sebe.Každý z nás je univerzál-a záleží jak vás okolí změní,a jakým směrem se vydáte

když jsem se paní doktorky na psychotestech zeptal proč musím chodit každých 5let na přeskoušení tak mi právě odpověděla že se člověk v průběhu života mění a proto mi profíci za volantem musíme být stále pod dohledem

To bys koukal/a jak se moje bejvalka po asi 10 letech změnila z krásné milé a milující ženy v hnusnou fúrii!

Myslím, že základní povahové rysy se změnit nedají. Ovšem okolí může jedince silně ovlivňovat, takže se mu dotyčný do určité míry přizpůsobí a může se svému okolí jevit zcela jinak. Vlastně se přetvařuje, i když si to třeba ani sám neuvědomuje. Pak stačí silnější impulz, on se přestane ovládat a okolí je překvapené, co je to vlastně za člověka (ať už v kladném, nebo záporném směru). Příkladů by se našla řada, nikdy jste neslyšel/a větu vyřčenou něčími sousedy (nebo i nejbliššími): "teda to bych do něj nikdy neřekl"? A může to být i případ vyvraždění rodiny do té doby zdánlivě pohodovým člověkem.

Dobrý den, můj názor je ten, že se člověk může změnit. Stačí psychické onemocnění, stařecká demence a jste hned jiný člověk. Toto jsem ale vybrala extrém. Jinak - člověk zraje zkušenostmi. Takže musí být zákonitě jiný ve čtyřiceti letech než ve dvaceti. Pak taky člověka může poznamenat a změnit nějaká osobní tragédie.

Asi ano, na mladého působí rodina, škola, pak zaměstnání, kdysi vojna, prostředí, věkem, ví jaký je a změnu chce vědomě (nebo se přetvařuje), různé vlivy, úraz. Nikdo neví, jak se zachová třeba v kritické situaci, ve stresu. Napřed musí poznat sám sebe, jaký je. Vlivů je neúrekom.

Vaše otázka má dvě roviny, jedna je filozofická, druhá vědecká - psychologická. Nejdříve si musíte ujasnit na co se vůbec ptáte. Jak souvisí samotářství s nevěrností? Samotářství asi přiřadíme k temperamentu, nevěrnost ale nemusí nijak souviset temperamentem. Nebo existuje zde nějaká kolerace? Cholerici více podvádějí?
Když si řekneme čistou teorii, tak víme, že u každého převažují některé rysy, které charakterizují jeho temperament, nicméně nikdo není zcela vyhraněný a každej má v sobě kus ze všech základních čtyř temperamentů. V určitých chvílích se může více projevovat jeden rys bez ohledu na převažující rysy člověka. Záleží na situaci, každej člověk se v každé chvíli chová zcela specificky. Navíc nejsme to jen my, kdo ovlivňuje naše chování, ale samozřejmě i naše okolí. Pokud se podíváte na člověka detailně, můžete vidět různé projevy chování, avšak pokud se podívate na život člověka z velkého nadhledu, tak jasně rozpoznáte převažující rys, který v podstatě určoval směr života.
Stejně jako ze semínka vyroste předem naprogramovaný strom, tak i člověk vyroste z předem naprogramovaného genetického kódu. Působit může jen vliv prostředí a samozřejmě působí, nicméně nezměníte hlavní rysy stromu ani člověka. Narozené dítě není tabula rasa.
Výzkumy prokázaly, že člověk se v průběhu života čím dál více podobá svým biologickým rodičům (v chování) a to i když bylo dítě adoptováno a nikdy nebylo vychovávano skutečnými rodiči. Takže mi zkuste povědět, jestli si myslíte, že máte svůj život opravdu "ve svých rukou". Ano, člověk je během puberty jinej než ve středním věku. Puberta je bouřlivá, je nutné vymezení vůči rodičům, hledáme své sociální skupiny, uplatnění ve společnosti, hledáme partnery, to všechno vyžaduje velmi variabilní chování, ovšem jak jsem již zmínil, od puberty až do smrti se čím dál více podobáme skutečným rodičům, tedy doslova jejich genům a nelze to ovlivnit, nad geny moc nemáme. Velice zajímavé jsou výzkumy s jednovaječnými dvojčaty, které byly vychovávany zcela odděleně. Když se taková dvojčata setkají třeba po 40ti letech života, tak je to jako kdyby se každej z nich koukal do zrcadla a viděl sám sebe. Často maj úplně stejné zájmy, stejnej styl oblíkání, jejich děti maj stejná jména, samozřejmě i fyzické proporce jsou stejné. A to i přesto, že se do té doby prakticky nikdy neviděli a vychovávali je úplně jiní lidé. V psychologii je toto velmi dobře zmapovaná oblast.
Lidská psychika je šíleně složitej systém, ale můžete si být jistej tím, že styl chůze, sešlapané boty, styl očního kontaktu, gestikulace a další záležitosti, budou mít neměnný charakter. To, co jsem vyjmenoval, to je ten základ každého člověka, který se nemění. Samozřejmě známe čtyři základní temperamenty, ale to je jen velmi obecné pojmenování, které si člověk vymyslel. Temperament jako takový je zcela neuchopitelný a u každého člověka zcela výjimečný. Přesto můžeme u každého člověka vypozorovat věci, které jsou pro něj typické a samozřejmě jen pro něj, pro nikoho jiného. Myslím si, že debaty o tom, že manželka byla milující a poté furie, sem vůbec nepatří. Na vaši otázku nám to nijak neodpoví.
Ale jinak ano, člověk se může měnit. Ve dvaceti může být věrný a ve čtyřiceti nevěrný. Absolutně nijak to ale nesouvisí s jeho základními rysy, se kterými se narodil. A o tom jsem psal již na začátku, musíte si nejdříve ujasnit, na co se vůbec ptáte. Musíte perfektně znát psychologii a neurovědy, pak můžete nad svou otázkou přemýšlet daleko detailněji. Jinak to je jen filozofie - popisujete svoje zkušenosti, něco si z toho odvodíte, diskutujete nad tím, nemá to ale pražádný vědecký základ, nedojdete k žádnému výsledku.

- třeba jste velmi společenský člověk (atp.) - jenom to o sobě nevíte a "probudí" Vás nějaká životní situace...

- v každém případě Vás nejvíce dokáže změnit nějaká osobní tragedie

Samotář, velmi neměnná osobnost, děvkař - dočasná situace, dáno věkem. Platí pro obě pohlaví. Může vzniknout situace , že samotář pojme velmi zkušenou dívčinu za manželku a světe , div se, fungují, páry "solidní" skomírají do upadnutí z různých důvodů. Při tom většinou nejde o postavení osobností, jako o obyčejnou večeři, úklid a společné soukromí.

Když ve vašem šéfovství máte neustále prdelkování a nemáte protiváhu, tak to postupně sežere i ty nejnitěrnější ideály ve vaší mysli a stanete se zvěří ve vlastní kleci, navíc slepou a hluchou...

Radikální změna?- život není román, radikálně měníš nastavení až, když už opravdu něco musíš a určitě né svévolně či dle počasí, plánované změny přeci nebereš jako extrém, ale promyšlený akt jenž spěje k dobrému konci. No, vlastně, co je pro tebe velká změna?

Je možné za život skutečně změnit svou povahu? Článek vysvětluje, že ano...

http://www.zdravinaroda.cz/bl…t-skutecne-zmenit-svou-povahu

Můj názor, třetina je dána geneticky, třetina výchovou a zbytek může ovlivnit, zaměstnání, šatlava, politika, sluničkáři, manželka, přítelkyně, zlatokopka a další odrůdy.