Srdce pro dva

Od: Datum: 18.06.15 19:49 odpovědí: 5 změna: 19.06.15 05:38

Ahoj, mám docela problém. Myslela jsem si, že už je vše za mnou, ale stále se v mé hlavě objevují otázky směřující k něčemu, čeho se strašně bojím. Jde o to, že mám přítele. Je mi s ním fajn, mám ho strašně ráda a udělal by pro mě první, poslední.
Všechno to má, ale jeden nepatrný háček.. "nepatrný" ...
V září jsem nastoupila na novou školu, kde jsem poznala někoho ským se přestanete na cokoliv ptát, někoho kdo ve vás probudí život, štěstí, touhu, lásku.. Vše co člověk k životu potřebuje! Neváhali by jste ani vteřinu a jste zaplaveni pocitem naprosté souhry a dokonalosti.
Bylo to oboustranné,(někdy mám pocit, že stále v tom všem, něco je) měla jsem pocit, že všechno zapadá naprosto perfektně. Ale nezapadalo, už od samého začátku. Je to směšné, jak člověk oslepne a začne dělat naprosté hlouposti, kterých by si nikdy nebyl schopen dovolit. Měl už dlouho dívku..ale všechna ta síla, která nás spojovala. Nedalo se s tím bojovat. Ovšem.. jen pár měsíců.
Já to přijala a chovala se, jako by bylo vše naprosto v pořádku. Ani jsem nechtěla rozbourávat něco za cenu toho, že mu nebudu moct dát tolik, co ona..
Všechno tohle bojování s tím strašným pocitem mi právě donutilo rychle spadnout do "vztahu". Potřebovala jsem rychle "něco", protože jsem věděla, že jinak to dopadne jako vždy.. Budu se několik měsíců, dokonce i roků..jen trápit, kvůli někomu koho jsem považovala za naprosto patřícího ke mě!
Od začátku jsem věděla, že vztah do kterého se pouštím, není úplně to, co bych si přála. Ale zkusila jsem prostě jednou vypnout a zkusit něco jiného. Možná doufat, že časem ta láska přijde a že se konečně nebudu muset tolik bát - ublížení.
Už jsme spolu pár měsíců a já vím, že bych mu nechtěla za žádnou cenu ublížit, že tu pro něj budu a že jsem s ním ráda.

... ale všechno to ostatní, je tak složité. V posledních dnech .. jsme si s mojí "spřízněnou dušičkou" zase trošku blíž. Blbneme spolu. Jsme takoví parťáci, na život i na smrt. Víte, všechno s ním je takový intenzivnější, mnohem silnější. Když mě rozesmívá, tak do slz. Když mě ubližuje, tak do slz. Je to někdo na kom mi opravdu strašně záleží. Ale vím, že se to nikdy nestane, že už si nikdy nebudeme blíž...

Otázkou .. je proč mě to stále tak trápí? Proč se bojím toho dne, kdy se vzbudím a budu litovat všeho, co jsem neudělala a mohla jsem?
Chtěla.. bych prostě jen zapomenout, ale nejde to.
Dokážu hrát.. naprosto perfekně, že je všechno v pořádku na obě strany. Ale vnitřně už to nezvládám. Je to takový zabijáček, který vás postupně vysiluje..
Chci dát přítelovi lásku, chci tu pro něj být a dát mu všechno co bude potřeba.. A timhle, to vše akorát ztroskotává, protože já nevím co mám dělat a jak se z toho vyléčit..


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 18.06.15 20:00
avatar
Nebylo by vhodnejsi navazat na tvuj predesly dotaz? Ani na jednu odpoved jsi nereagovala.
doplněno 18.06.15 22:06:

Inžinýrko, no právě. Chybí tady ta zpětná vazba, upřesnění, vývoj ...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 18.06.15 21:33
avatar

Podle mě elišce stačí se vypsat. Její styl je tak komplikovaný, že jsem se dlouho nemohla zorientovat v tom, kdo je co, ke komu patří jaké pocity a podobně. Na racionální odpovědi nedokáže reagovat, jsou příliš přízemní.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 18.06.15 20:11
avatar

Ahoj. Eliško, citům se nedá poručit. A Vy jste zamilovaná do toho druhého. Přítele máte ráda, vážíte si ho atd. ale něco tomu zkrátka chybí. Uvnitř to moc dobře cítíte. Ona zamilovanost přejde, růžové brýle jednou odložíte a budete chtít vztah, který možná teď s přítelem máte. Někdy to tak má člověk prostě nastavené, že ho srdce táhne jinam, než rozum. Přestaňte předstírat a hrát na obě strany. Rozhodněte se a ujasněte si co chcete. Pokud chcete být s přítelem, soustřeďte se na svůj vztah a toho druhého odsuňte do pozadí. Pokud to nedokážete a trápí Vás to, pak se s přítelem rozejděte, buďte k němu upřímná a neubližujte mu. Je to Váš život, Vy si musíte rozmyslet co máte dělat a za tím si jít...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 18.06.15 21:56
avatar

Eliško, na to je jediná odpověď: Dospějte, a to hodně rychle!

Začněte se chovat odpovědně k sobě, k svému příteli

a hlavně k tomu, na němž – jak píšete – Vám tak hrozně záleží.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 19.06.15 05:38
avatar

Mám pocit, že ještě nejsi dospělá, vyzrálá, schopná opravdu kvalitního vztahu. Zatím hledáš sebe i někoho k sobě. Připadá mi, že nemáš opravdu ráda toho svého přítele, ani toho nového.

Chce to uvědomit si, co od života vlastně chci. Ten nový objev je zadaný. Když bych promítla sebe do situace, že mi partnera odloudila nějaká jiná, šla bych od toho. Je to jistě bolestivá a smutná záležitost. Stavba vlastního štěstí na bolesti někoho jiného.

A toho svého nemáš asi tak ráda, že by se koně plašili. Myslíš si možná, že ho máš ráda. Což je možné, ráda máš, ale nemiluješ.

Podle mě - hledat dál. Jistě jsi mladá a časem určitě najdeš někoho, kdo Tě rozechvěje na první pohled. Přeji Ti, aby ten nový neměl partnerku a při pohledu na Tebe se rozechvěl stejně jako Ty. A pak už nebude potřeba nic řešit. Jaga.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.