Kamoška je naštvaná,že nechodím do sboru

Tak si představte, modlím se denně, morálně dodržuji desatero,byla jsem v kostele a moje moudrá kamarádka z křesťanského sboru mi řekla, že to nestačí, dělám prý pro boha málo a že prý nepůjdu po smrti do nebe. Důvodem, je,že mi chybí láska a ona mi vidí do duše,tak mne zkritizovala. Vadilo ji, že jsem byla v kostele, prý mají jiného boha katolíci než sboroví nezávislí křesťani.Neměla by snad být mezi církvemi shoda, když je jen jeden bůh a jedna bible? Různé církve se mezi sebou nesnáší a hází na sebe špínu. Nemohla jsem dorazit do sboru kamarádky, jelikož je to v jiném městě a mne ujel autobus, tak jsem to nestihla a kamarádka pro mne autem nechtěla zajet, protože ji bylo líto benzínu.Ona dává jen 500Kč.do kasičky každý týden,aby se zalíbila ve sboru.Mne navedla do podobného sboru v mém městě, kam ona dříve chodila.Já tam přišla neohlášená a když mne viděli, tak na mne koukali podezíravě a nechtěli mne příjmout, protože jsem jim řekla, že jsem pokřťená u katolíků. Řekla jsem to kamarádce, že mne odmítli do sboru příjmout kvůli kořenům z katolictví a ona mi odpověděla takto."Odpusť jim jejich zlobu a omluv se Ty jim a řekni, že je miluješ i když se k Tobě nezachovali dobře." Nezáleží, jak Ty se ve sboru mezi lidma cítíš, i kdyby Ti byli lidi nepříjemní a citově zraňovali, tak tam musíš chodit, protože buh si to žádá k věčnému spasení a nehleď vůbec na svoje pocity. Místo aby mi dala za pravdu, že nepřijetí do kolektivu mezi sebe je v rozporu s kázáním bible. Ježíš řekl, příjďte ke mne všichni, kdo jste obtíženi a lopotíte se. Tady si církev protiřečí. A též si myslí, že za to budou spasení, když se k druhému špatně chovají. Křešťani=dobro a láska, kde to je, že se cítím pod tlakem a vyhrává spíše to zlo nad dobrem pod záštitou hodní věřící lidi, kteří si myslí že oplívají nad hlavou svatozáří a je mi z nich úplně zle.

Ať dělám jakýkoliv dobrý skutek, furt se šťourají v mém životě a říkají, že jsem špatná, dělám chyby, nevím co je láska,víra, jakoby mne neustále ponižovali a oni sami členové sboru si myslí, že jsou jediní vyvolení a svatí. Vše jim prý říká bůh. Když bůh je podle bible dobrý, tak proč sráží moje sebevědomí a citově zraňují a štvou mne jako kořist, když někdo chce zlapat za každou cenu. Proč nestačí tomu sboru vyčíst, že jejich chování je v rozporu s biblí? Najdou si vždycky odpověď takovou, která jim nejlépe vyhovuje ve smyslu, to není zloba, je to jen rada od boha a moudré napomínání a už jsou z hříchu vykrouceni. Proč taková provokace ,kritika, rozkazování není v kostele a jen v křesťanských sborech? Jsou to snad jiný druh normálnějších věřících v kostelích?