Schizoidní porucha osobnosti

Ano, má smysl. I s touto nemocí se dá žít relativně šťastně, pokud se berou poctivě léky. Touto nemocí trpí má kamarádka. Je sice v invalidním důchodu, ale má práci, pomáhá stejně nemocným lidem, má spoustu kamarádek, a vždy, když se s ní sejdu, je šťastná a usměvavá. Raduje se z každého hezkého dne.

To, co popisujete, to mi příjde jako úplně jiný problém, třeba člověk s autistickými rysy. Nebo člověk s depresemi, které skrývá. Klidně i melancholik by to mohl být. Možná také je to někdo, kdo nenašel žádný cíl, smysl života.Těch pohledů je mnoho, tohle by vám řekl, po pečlivém vyšetření, psychiatr. Jakou léčbu máte na mysli? Nějaké prášky a kapky a mazání. To rozhodně ne! Je mnoho způsobů řešení. Ale uvědomte si, že na světě jsme všichni rádi. Jen někdo koketuje s myšlenkou nebytí.