Urážky od tchyně

Tak kde berou rádcové tu jistotu, že se tchýně mýlí?

Martino: prestaňte se válet u TV, utírejte prach a starejte se o děti. Začněte vařit, prát a žehlit. Budou spokojenější vaše děti, vy, tchýně i "manža".

A nebudete mít těch vašich 115 kg.

Dobrý den, jakou právní obranu máte na mysli? Žalobu pro urážku na cti nebo pro pomluvu?

A čeho tím dosáhnete? Dům zřejmě není Váš, tento stav trvá 10 let, manžel s tím asi nehodlá dělat nic, ta paní už jiná nebude - Vy to buď vydržíte nebo utečete. Zatím si vyměňte zámek k těm prostorám, kde bydlíte jen Vy. Zdravím!

karelmartina - Vy můžete někoho zažalovat nebo na něho podat trestní oznámení. Měl by k tomu být pádný důvod a prokazatelný. To, že Vás tchyně nesnáší, je zřejmě k takovému kroku málo. Navíc by to vůbec nic nevyřešilo. Nemyslím si, že by např. rozsudek soudu nějak výrazně vylepšil vztahy v tom domě. Majitelem domu ja Váš manžel a každý majitel má právo si rozhodnout, kdo u něho v domě bude bydlet, resp. pokud v domě někoho nechce, tak ho vystěhuje. Manžel tu vlastní matku zřejmě z domu nevystěhuje, na její srovnání nemá sílu a trpí její chování. Chyba se stala před 10ti nebo 12ti lety, kdy bylo ještě možné nastavit si nějaká pravidla. Jenže se tak nestalo, ta paní se tam chová jako majitelka domu (což možná i dříve byla) a pokud ji syn nedokáže oponovat, tak se nic nezmění. Vy jste s manželem ve vlastním domě, tak to musíte dát té paní pocítit. Nebo ji pohrozit vystěhováním - a to bude potom síla.

Odstehovat se od ni co nejdal.Predpokladam,ze barak je jeji a vy tam s jejim synem a detma zijete..Jak rikam, pryc od ni a co nejdal..Mit takovou tchyni, tak jak jsem klidna, tak by si vyslechla..Ja mam skvelou mamu, tata mi zemrel brzy a muj manzel ma zase uz jen tatu a taky zlatej clovek a oba jsme se i tak s manzelem shodli, ze nikdy nebydlet s rodici, ze to nedela nikdy dobrotu.. Mozna s tou vasi tchyni jeste promluvit, ale durazne a stejne tak s vasim manzelem, alias jejim synem, ktery by se mel jednoznacne postavit na vasi stranu a s tchyni promluvit v klidu, rict ji jak to vidite, co vam vadi atd, ale moc sanci tomu nedavam.Podle toho co pisete jak se chova, tak je to spise carodejnice..

Rada nad zlato je odstěhovat se a "matku" pozvat 2x za rok. Váš manžel neumí udělat pořádek? Moje tchýně už je na pravdě boží, užívala jsem si s ní celých 30 let, díky manželovi jen při těch dvou návštěvách u nás a dvou návštěvách u ní. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá, ona nám nechyběla když zestárla chtěla se vetřít do přízně, bohužel o ni nikdo nestál. Čekám jak to zase slíznu, přece to byla manželova matka, to sice byla ale my máme svůj život a pouštět jedy si do něj nenecháme. Ona má vaše klíče? Okamžitě odebrat. Trochu mě zaráží, že bydlíte v jednom domě, čí je dům? Nedej bože, že tchýně a vy jste tam "vetřelec".

1) Nechápu, proč má klíče od vašeho bytu, když víte, že tam leze.

2) Odstěhujte se. Co asi jiného čekáte, že pomůže?

Tak jenom heslovitě.10 let ti to nevadilo. To už má vydržené právo, alespoň ona si to jistě myslí.

Co děláš nebo neděláš by mělo být věcí tvou a tvého partnera. Evidentně není. Zřejmě máš potřebu s ní diskutovat a obhajovat se. Co hlava rodiny? Není schopna nastavit pravidla soužití? No, po 10 letech už asi těžko. Víš o tom, že existují zámky a právo na soukromí?

Podstatná otázka je, čí je to dům. O řešení právní cestou bych neuvažoval, alespoň ne v případě, že dům není můj. Řešením by bylo se odstěhovat nebo přinutit partnera, aby postupně nastavil přijatelná pravidla. Zkus nadhodit tohle téma při rozhovoru s ní, zmiň možnost odstěhování ...

Hlavně to chce důkazy i ve formě nahrávek třeba na mobil a podobně.

Vhodná by byla nášlapná mina... Jestli to jde, zamykejte si dveře.

Nejlepší tchýně je 3m hluboko nebo 300 km daleko.

1/ Pokud Vás uráží a napadá už 10 let, jste asi hroch. Protože jen hroší kůže by tohle vydržela. Proč jste něco nepodnikla už dřív a nechala se 10 let urážet? Že by Vám to až tak nevadilo? nebo jste si myslela, že ji to přejde? Po 10 letech s tím už nejde dělat nic. Za tu dobu je tchyně pevná v kramflecích a ví, co si k Vám může dovolit. měla jste se vzbouřit daleko dřív. Třeba klidně po roce. Dneska už je to prostě tchynino vydržené právo. Když Vám to nevadilo dřív... těžko to dneska předěláte.

2/ Bydlela jsem a bydlím dodnes s rodinou manžela. Dnes už jenom nemocnou tchyní. Ona v přízemí, my v 1. patře. Ovšem, žádný samostatný vchod, jen schody z přízemí do patra.Když jsme třeba s dětmi odjeli v létě na dovolenou, tchýně dělala chodila k nám nahoru, žádné zámky a překážky nebyly, vše okoukla, zotvírala skříně, prohlédla police, čistotu. Žádná špindíra nejsem. Přesto mi vadila její netaktnost - kdyby baba aspoň o svých nájezdech pomlčela. Ale ona pak začala netaktně vykládat, co tam mám a nemám, co bych tam měla a neměla mít, že v té pravé skříni to teda není moc srovnané...Mohl mě pak vzít.

Když máte samostatný vchod, proč má tchyně klíč od bytu? Jestli chcete tvrdit, že má chodit v době vaší nepřítomnosti zalévat květiny, raději bych ten klíč svěřila nějaké kamarádce, která bydlí poblíž.

Takže 2 možnosti:

1/ klíč jí vzít, případně, pokud se bude bránit, vyměnit vložku. A bude mít po srandě.

2/ odstěhovat se co nejdál od ní.

Podobné neradostné soužití už otrávilo spoustu manželství. Jen je mi pořád divná jedna věc - jak se k vám tchyně dostane. Co já bych v minulosti dala za samostatný vchod. Vy ho máte a vleze tam stejně. Jak je to možné? Připadá mi, že si přímo o její nájezdy sama koledujete. Jinak by se tam jen tak bez problémů nedostala. Jaga.

já mám skvělou tchýni,rozumíme si až moc

Stejnou zkušenost mám ne s tchyní, ale s vlastní matkou. Celý svůj život mne týrala. Jak ta byla na mně a na moje děti hnusná. Takovému člověku se nedá nic vysvětlit, nic ho nepřiměje, aby změnil své chování. Ani výhrůžky, ani domluvy, prostě nic. Stále jsem ji vyhazovala z domu, dům patřil manželovi. Pořád k nám lezla. Měla však dobrého spojence. Manžel řekl, že ji pouštět musíme, protože je to matka. Moje námitky ho nezajímaly. Možná se bál jejího řvaní. Ona se chodila k nám krmit a pobýt v teple a ušetřené peníze nanosila mojí sestře. Moje děti od ní nedostaly jediný pomeranč. Tak měla silnou motivaci pořád k nám chodit.

Můj spolužák řekl kdysi dávno své matce, že pokud nemá ráda jeho manželku, oba se odstěhují. Ta rychle sklapla. Bála se být na vesnici sama.