Jak se vyrovnat s rozpadem kamarádství?

Ahoj. Právě se rozpadlo kamarádství mezi mnou a mou dlouholetou kamarádkou. Strašně mě to ničí, ale já mám pocit že jsem to musela udělat. Ona si teď o mně myslí, že jsem neuvěřitelná bezcitná mrcha. Ale víte, už dříve to mezi námi moc neklapalo. Naše kamarádství se skládalo jenom z drobných i větších hádek a dá se říct, že jediný důvod proč jsme byly spolu byl ten, že jsme ani jedna ve třídě moc nikoho neměly, komu by jsme se mohly svěřit, nebo s kým se seřadit do dvojce v tělocviku. Nemůžu ale říct, že jsme se neměly rády. Ale hádky nás přemohly. TAdy jsou naše esemesky z včerejší hádky: (snad to pochopíte o co jde, kdyžtak se zeptejte)

JÁ: Ahoj. Takhle to podle mě není úplně nejlepší volba - to že budeme ze dne na den dělat, jako kdybychom se neznaly. Takovou situaci nepotřebuju. Buť to jakkoliv vyřešíme, ale tohle prostě ne. Nechci to takhle moc probírat po smskách, ale alespoň něco dodat musím. Nechápu proč jsi na mě začala z niičeho nic řvát. Možná ti to vyznělo že to myslím zle ale můžu klidně říct, že to tak není. Nechci aby jsme se rozhádaly a už VŮBEC ne kvůli takovému nic. Právě ptoto se tě ptám, jestli mi nechceš co nejdříve zavolat abychom si mohly promluvit.

ONA: Já stejnej názor nemám a myslím si, že si za to můžeš sama a sama si to zhoršuješ tím, že sis dneska sedla s Markétou. Takhle to přece nikdy neděláš. Takže to na mě působilo, jako by tě to bavilo. Ještě to na mě všechno svádíš a chceš aby tě holky ve třídě litovaly to je fakt ubohý. Myslím si na UPŘÍMNO že je to první hádka za kterou sis mohla jenom ty sama. A to že jsem začala řvát byla úplně normální reakce protože toto by udělal na mém místě každej! A neříkej mi že pořád žárlím na Markétu, protože včerejší hádka vznikla právě kvůli tvé žárlivosti na verču.

JÁ: Tak jsi ochutnala jaké to je. Často mi říkáš jak jsme s Markétou nejky, nadáváš mi že si za mnou Markéta ráno sedne, nadáváš mi tolikrát jak ti strašně zahýbám, jak tě pomlouváme - samozřejmě neprávem a ani dneska jsem tě nepomlouvala. Nikdy. Jenom jednou kdysi hrozně dávno jsem řekla, že jsi drzá na babičku. A já ti jednou řeknu: "Na Veroniku máš čas a na mě ne, co?" Ty po mně hned začneš řvát, odsedneš si a vznikne největší hádka v historii. Co mám ale říkat já? Za to neustálý neoprávněný rýpání? A že chci aby mě holky litovaly? ... na to už nemám opravdu slov.

ONA: Já jsem to pomlouvání o přestávce slyšela, z toho se nevykroutíš. To s tou Veronikou sis vymyslela a lžeš protože vždycky když k tobě chci jít tak mi řekneš, buď že k vám má přijet návštěva nebo že nevíš o čem si budem povídat. Podruhé ti říkám že jsem neměla na vybranou s tím řvaním ty bys udělala to samé. Opět se v téhle smsce lituješpoukazuješ jenom na sebe. A to že už nemáš lov. Nevím cos touhle větou myslela?

JÁ: Jak si čtu tyto smsky, vidím že už se to nemusí nijak prodlužovat. Už nějakou dobu si nerozumíme, takže ti říkám sbohem. Dárek k narozeninám ti ani nebudu dávat, protože bys ho nepřijala. A tohle není čestné přátelství.

ONA: Žijte si s Markétou šťastně až na věky věků.

ONA: Hlavně že ty jsi čestná. Chudinko

ONA S tím dárkem to je jenom kvůli tomu, že se ti za něj nechcou dávat peníze a není to zrovna moc dobrá výmluva že bych ho nepřijala.

Víte, už jsem jednou něco podobného zažila. Zvládla jsem se odpoutat od těch holek, se kterýma jsem kámošila a se kterýma jsme si tak moc ublížily. Ale bolelo to. A teď to bude bolet zase. Ale myslím, že nemám na vybranou. Pochopili jste o co jde? Udělala jsem správně? Prosím, pomozte mi.