Manželovo pití mi ničí rodinu

Proč se tady stavíte na zadní, že nepotřebujete další rady, jak si za to můžete sama. Možná můžete, možná ne. I když jsem to tady už psala několikrát, je to marný, je to marný..., tak to napíšu znovu.

Manžel - hodný chlap. Přejímací technik v sertvisu, pak vedoucí. Tím to všechno začalo. A když byl propuštěn /servis byl v restituci vrácen původním majitelům/ už to měl v sobě natolik zakořeněné, že to šlo dál. Kupoval si kde co. Kradl peníze mně, svým rodičům, kteří s námi žili. Kradl v zoufalství i v supermarketu. Jednou mu to vypadlo z bundy - policie, ostuda až na půdu. Jednou ho chytli v sousední vsi, kam denně jezdím pro chleba a pečivo. Bylo mi tak, že jsem se styděla tam už strčit nos.

Nakonec ho jeho ambulantní lékařka poslala na léčení. Spouštěčem bylo lékařské potvrzení, co zase před pár dny vyváděl. Našla jsem ho ležet na zemi ve stodole, pomočeného, s kalhotami dole, s hlavou rozbitou. S pomocí tchyně se mi ho povedlo nasoukat do auta jako kládu a vezla jsem ho k lékařce. Na poliklinice ostuda velká. Vozila jsem pochcaného chlapa uličkami, na retgen, na chirurgii, gatě napůl dole, nepříčetný pohled, krev na hlavě, hodně lidí nás znalo. Měla jsem chuť ho tam nechat stát a utéct. Vydržela jsem.

Za 2 dny jel na detox. Mezi psychicky nemocné, mezi blázny, vedle něho ležel například vrah vlastní mámy. Říkal, že ten týdenní detox bylo to nejhorší, co v životě zažil. Po týdnu ho sanitka odvezla do léčebny, kde pobyl půl roku. Po tu dobu jsme ho podporovali. Posílali mu dopisy, balíčky, když měl povolenou návštěvu, přijeli jsme. I když ze začátku se to ve mně všechno pralo a radši bych byla doma. Ale ustáli jsme to. Za půl roku ho propustili jako léčeného, v současné době v pohodě. Ne vyléčeného, to nebude nikdy. Za měsíc tomu bude 8 let. Od té doby se nenapil. Nedávám mu příležitost, nehlídám ho, ale nenapadlo by mě třeba rozdělat si před ním u televize víno. Proč ho popichovat? Je z něj úplně jiný člověk. A říká: že já vůl tam nešel dřív, mohl jsem sebe i vás ušetřit mnoha ošklivostí.

Proto kolem sebe nekopejte a nespílejte lidem, kteří to s Vámi myslí dobře. Možná, že za to můžete Vy, možná že ne. Chyba je asi někde uprostřed. Chtělo by to, aby manžela prohlédl psychiatr se zaměřením na návykové choroby. Ten už uzná, jak dál. Není pravda to, co se traduje - že bez vlastního rozhodnutí nemůže alkoholik pobývat na pobytové léčbě. Manžel nechtěl za nic na světě a byl tam,. než bys řek švec. Zaplať pámbu za to.

Jinak, pokud na léčení nebude chtít a lékař mu ho nenařídí, pryč od něj. Co jsou platné peníze, hypotéky. Nejdůležitější je zdraví a spokojený život Vás i vašeho dítěte. Přeji Vám, aby se podařilo to, co se podaří jen v málo případech. My jsme toho příkladem a dodnes děkuji lékařce za to, že v lednu 2007 manžela přes jeho protesty poslala na léčení. Jaga.

- babajaga - Vy jste snad svatá - obdivuju Vás.

Já to vidím tak, že se ráda litujete a nechcete vzít svůj život do svých rukou. Nejlepší rada je: Vzít dítě, odejít a říci ožralému agresoru, že se vrátíte, až se bude léčit, dříve ne. / Možná Vám bez něj bude lépe a ani se už chtít vrátit nebudete chtít. /Většinou když nechlastají moc dlouho, pod hrozbou rozpadu rodiny se opravdu léčit jdou, když je žena opustí./ To, že se nedaří by Vás také přivedlo ke chlastu? Jak můžete milovat slabocha, asi taky jste podobné povahy, jiné by ho vyhodily a hotovo. Život je opravdu velmi krátký a nikdo nemá právo ho ničit druhým. Jen nechápu že si necháte nadávat a fackovat, to nemáte svou lidskou důstojnost? Na mě zařvat nebo mi dát facku chlap tak s ním nejsem už nikdy, okamžitě jdu a nemyslím si, že je jediný na světě. Proto jsem napsala že se ráda litujete. Píšete, že Vám oplzle nadává, co na něm vlastně milujete?

malemtata: Ted jste mne rozesmála. Už vidím ženu, která je nasr..á, že zase manžel chlastal, jak ho něžně hladí po hlavě a šeptá mu bláboly. "Klidně spinkej můj malý broučku, at ráno můžeš opět chlastat". Ta by raději zmáčkla jeho krk. A snad nevěříte, že taková žena může ještě opilce milovat.

"malemtata" poslední dobou se sem chodím spíš zasmát než získat nějaké rady, paní asi do smíchu není ale vaše rada by ji pobavit na chvíli mohla.

Kdyby ON miloval svou ženu i dítě, tak by nechlastal ! Pak by paní nemusela u něj sedět a vsugerovávat mu do palice svou myšlenku, hypnozu. Ale mohla by muže pohladit a pošeptat mu, jak ho miluje, jak je skvělý a skončilo by to společným milováním.

? Nerozumím. On je nemocný? Je snad ožralý ne?

Podle mně je učinější sebrat dítě a ihned beze slova odejít. Nedokázala bych se dlouho dívat na ožralý pitomý ksicht. A poslouchat ožralé bláboly. Dneska je kam odejít, jsou azylové domy, už ji napadl. At si to vyžere ožrala.

joudic@ píšete, že jednou za měsíc se ožerete. Víte, že spadáte do kategorie alkoholiků? Neurážím vás, jen popíši bývalého souseda.

Pán často pil, oženil se, snažil se ze všech sil omezit pití. Dařilo se mu to. Doma si dal 1-2 piva denně. Ale jak zapadl do hospody a nebo byla nějaká oslava, tak vždy se sežral do mrtva. Pak doma prosil, škemral, nebyl hrubý a tak to šlo pořád dál. Takové úlety se mu stávali jednou za 3 měsíce. Manželka se chtěla rozvést, ale on sám navrhl, že to půjde řešit k lékaři. Dozvěděl se, že je KVARTÁLNÍ ALKOHOLIK. Docházel na konzultace pravidelně, žádné léky nebral, držel se. Jen říkal, že si nesmí dát ani malé pivo neboť by v tom jel zase. Rodina žije společně dodnes a je to už asi 15 let.

Jenže vaše pýcha a neústupnost může jednou hodně uškodit jak vám tak i dítěti... Takové "on ustoupí, já ne, já nikdy, já jsem v právu" si pak můžete nechat napsat na hrobeček..

hezky uska@ Taková eutanazie by se mi líbila

Pokud už došlo na facku, není možnost jiná... ten člověk se nedokáže ovládat. Připojím zkušenost z ...:

XY byl "podobně nemocný" - když zjistil, že ublížil na zdraví, šel si na WC zlomit ruku a zavolal PČR. Prý mu ruku zlomila žena a ten monokl má od toho, jak potom spadla sama na dveře...

S takovým zápisem se pak špatně bojuje o dítě... když bijete manžela a máte podmínku, případně vás i zavřou za domácí násilí, nemůžete vychovávat své dítě.

Dobrý den paní Libuše. Nepočítejte s tím, že se vám alkoholik dobrovolně z ničeho nic sebéře a odebéře se do pryč a budete mít klid. Tak to v životě nechodí. Pokud ten klid vy chcete mít, tak musíte jednat vy sama. Buď přinutit manžela k protialkoholní léčbě, nebo se třeba rozvedete. Pokud to neuděláte, tak se takto nejspíš budete trápit celý život. Že muž pije kvůli vám? Tomu nevěřte, alkoholik si potřebuje ospravedlnit, proč vlastně pije... Už i facka padla, a že nezůstane při jedné, tak to asi taky tušíte, že.

A já to dokazu a zbavim se ho jednou jo!

Možná se ho zbavíte rychle. Přijde-li z hospody, tak s úsměvem řekněte - drahý, chutnalo ti beze mne, jistě ti bude chutnat slivovice i se mnou. Lila bych to do něho jak do kanálu. Zítra opět, pozítří zase. Opilý člověk nepozná,že nepiji s ním stejné dávky. No a třeba vám to brzo vyjde, budete vdovou a pobírat vdovský důchod.

libuse - u závisláků a tzv. "narkomanských typů" snad ani nejde o to, že by za to někdo, nebo něco mohlo.

Mnozí s tím začnou třeba jen proto, že jim to chutná a pak už se z toho nedokážou vymanit a tzv. rozumné popovídání s tím asi těžko něco zmůže, protože u závislosti už nejde jen o rozum, ale o nemoc. To se těžko vysvětluje člověku, který si to nikdy neprožil. Alkoholik navíc už musí celý zbývající život abstinovat a to absolutně ! - což vůbec není jednoduché !

Některé probere až tvrdá zkušenost, jak zde popisuje "babajaga" - ale to pak chtějí oni sami ! - sami se k takovému rozhodnutí donutí, pokud jim ještě něco z původní osobnosti zbývá.

Nevím ale, jestli se to každému podaří, vždy si vzpomenu třeba na O.Kaisera, který se opakovaně snaží léčit a myslím, že bez úspěchu (nevím, jak je na tom zrovna teď). Asi sama musíte poznat, jestli je manžel schopný se léčit, pokud ne, tak je řešením asi rozvod - i když na druhou stranu - "babajaga" to vydržela ! a podařilo se, takže možné to je... Pokud nejste schopna takového sebeobětování, nebo pokud manžel za to nestojí, tak rozvod (- anebo se s tím smířit). Nevím, jestli si z toho něco vyberete, je to fakt těžké.

- joudic - to buďte rád - nikdy nepoznáte tu "bezmoc" závisláků - nemluvím o těch, kterým je to jedno.

vzdycky zalezi na vuli daneho cloveka, clovek, kteri k zavislosti nema predispozice do takoveho kolotoce jentak nespadne, nicmene urcite se najdou i opilci typu: "muj zivot je na hovno", kteri piji proto, aby jim to bylo jedno... osobne i piju i kourim, ale kdyz nemaji Plzen a nemaji Camelky, tak si Gambrinus ani Marlbora nekoupim, jen proto abych mohl pit a kourit, obejdu se

Tak to nijak moc netrpíte. Jinak by jste byla už s děckem pryč. Skoro už chápu, že je mu líp v hospodě. Nemám z Vás dobrý pocit, nezlobte se. Generály v sukni nemusím.

Kytko, ono jde o to, že byl postižený a měl problémy. U zdravého člověka chlastat jak duha je ale zhovadilost.

Jediná rada je to, že opravdu musíte odejít dřív, než dojde na něco horšího než je jedna facka. On se nezmění, bude se to jen zhoršovat a dokud vás bude mít jako dojnou krávu, která ho živí, uvaří mu a uklidí, tak proč by odcházel? Prostě sám neodejde! Smiřte se s tím. Všechno řešení a ochrana vaší dcery je na vás. Obraťte se na organizace pomáhající lidem s domácím násilím (např. Rosa, Ascorus..). Ničeho se nebojte, normálně si tam objednejte schůzku a pak už to půjde samo. Na boj nebudete sama. Sice si říkáte, že jistě nejste ten případ, ale věřte mi, jste. On nemá žádné právo, i když v rozčilení, vás uhodit. A to, že vás psychicky ničí, ani nemluvě. Je jasné, že spousta lidí vám řekne, že si za vše můžete sama, ale takovým lidem nevěřte! Za vzniklou situaci může manžel a jeho pití. Nikdo jiný. Vy jste se jen snažila mu neustále pomáhat a věřit mu jeho sliby. A kdyby to bylo obráceně, on by vám taky vaše chování vyčítal. Takže obviňování některých lidí typu, že se nemáte na něj co rozčilovat a že jste hysterická, jsou zcestná. Oni by alkoholika doma rozhodně taky nechtěli. A jen rada do delší budoucnosti. Připravte se na to, že až odejdete, začně ještě větší psychický teror, protože se vás nebude chtít vzdát (v lepším případě mu to bude ukradené). Ale, prosím, vydržte! Bude to stát za to. Věřte mi. Váš klidný život a bezpečí vaší dcery jsou v tuto chvíli to nejdůležitější o co musíte bojovat.