Nejste přihlášen/a.
Zdravím. Nebojte se, rodiče to zvládnou. Spousta rodičů si tím prošla. O to více se na Vás budou těšit, až se budete vracet domů. Ale mám dojem, že ani Vám se od rodičů najednou moc nechce, že? I Vy to zvládnete, je to jen o zvyku. Poznáte jiné lidi a prostředí. Takže si budete muset zvyknout všichni, ale jsou mobily, můžete se vidět přes skype..Takže to není žádná tragédie, jen na čas změna v rodině.
Dobrý den, neřešte to. To je věc rodičů - musí se s tím vyrovnat stejně, jako všichni ostatní, kteří si to prožívají. Tedy, uvědomují si, že už nemají doma malé dítě. Zkrátka to tak život přináší. Berte to pozitivně - víkend bude společný. Zdravím!
doplněno 07.06.15 21:08:Víte, rodiče musí počítat s tím, že se jejich dítě zachová "sobecky". Rozumní rodiče ani nemohou očekávat, že se jich dítě bude stále držet za ručičku. Ano, bude to pro ně jistý zlom, bude to jiné, ale nemusí to být horší. Možná to bude naopak, když uvidí, že jste se naučila samostatnosti a umíte se o sebe již trochu postarat. A také bude více vítání a SMS .
Neboj se, zvládneš to. Seznámíš se a zabydlíš. Vždyť už jsi velká holka a rodiče by měli pochopit, že se jich pořád nemůžeš držet za ruku.
Vnuk si loni vybral speciální školu. A udělal přijímačky rovnou na 2 místa. Do jedné školy by mohl, byť s obtížemi, dojíždět denně z domova. Druhá byla moc daleko. No, autem sice asi 90 km, ale vlakem, s různými oklikami to dělalo skoro 180 km. Vybral si tu druhou, prý se mu líbil víc její program. Jezdí tam celkem 5 vlaky, má je zdarma /jedná se o železniční průmku/ a je jako ryba ve vodě. Pokaždé mi líčí, čím zase jel a kudy a proč. Už se mu i stalo, když řekl fírovi, co studuje, že ho vzal do stroje a kluk tam s ním jel. I když by to nemělo být. Asi by byl nešťastný, kdyby měl školu v bydlišti a měl chodit pěšky. Tolik zážitků cestou. Těch fotek! A občas si dokonce vybírá, jestli pojede domů na Brno, nebo na Žďár, aby byla změna.
Příští rok bude ještě dobrý, ale ten další odejde na internát i vnučka. Také bude z domova. A dcera se zetěm zůstanou sami. To pak jim bude opravdu smutno, když budou obě děti ve světě.
Až přijedeš domů na víkend, rodičům se hodně věnuj, povídej si s nimi, ať nemají pocit, že Tě ztrácí. Je to prostě tak, mladí opouštějí hnízdo. Ale internát vás nerozdělí. Pokud máte mezi sebou dobré vztahy, budeš se těšit domů a oni zase na Tebe.
Ale je to prostě život. Mladí jdou za svým, půjdeš i Ty. Pokud Ti vlaky nevyhovují, podívej se na jízdní řády autobusů. Nebo to můžeš nakombinovat.
Uvidíš, že si rodiče zvyknou, Ty získáš nové kamarádky a budeš samostatnější. Když přijedeš domů, hodně rodičům vyprávěj, vtáhni je do děje, aby viděli, jak si tam žiješ a potěšili se s Tebou. Uběhne to jako voda, budeš mít školu za sebou a půjdeš třeba dál, na VŠ. Tohle je pro Tebe takový prubířský kámen, jak to s rodiči společně zvládnete. Tak ať se to podaří. Jaga.
Už je to mnoho let, kdy starší dcera odjížděla na internát. Doba byla jiná. O děti jsme se tak nestrachovali, jako je tomu dnes. Ale dnes jsou zase mobily, maily, skajpy i s kamerkou. Není problém zavolat, říci si několik slov, poslat fotku nebo jen tak obrázek, o kterém víme, že se ten druhý, po kom je nám smutno, zasměje. Mamince den uteče, protože pracuje a doma má taťku. Pro tebe to bude obtížnější, protože se budeš muset dělit o prostor, o soukromí. Byla jsi zvyklá na určitý život v klidu, s řádem, který sis určila ty sama. Ale na internátě naprosto ztratíš soukromí. Příjdeš i o osobní prostor. Jen si musíš uvědomit, že svoboda a štěstí není v tom, co tě obklopuje, ale v tobě, ve tvé mysli. Já měla problémy v nemocnici. Lůžko na ortopedii vystřídala rehabilitace a pak hned lázně. Jsem společenský tvor, ráda pokecám, není pro mne problém přizpůsobit se, ustoupit. Ale tohle, to už bylo příliš dlouho. Začalo se mi stýskat. Ani ne tak po lidech, protože jsme spolu mluvili i několikrát za den, ale po klidu, po mém wecku, koupelně a vůbec po prostoru, který patří jen mi. (A taky po mém pejskovi) Ale ty jsi mladá a bude to pro tebe úplně nová zkušenost. Tohle už nikdy nezažiješ. Ty se těš, bude to bezva. Mimo jiné se naučíš, že někdy je lepší ustoupit, podřídit se, podělit se. Také to, že něco není vůbec důležité a nestojí ani za trochu pozornosti. Naučíš se přijímat dobré i to méně dobré a naučíš se hospodařit s tím, zvládat.
Přeji ti fajn partu na pokoji a hodně štěstí.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.