Nechat rozjet vztah?

Je mi cca 20. Nikdy jsem neměla kluka. Před nějakým časem jsem se dozvěděla, že po mě jeden na střední škole celé čtyři roky koukal. Bál se mě oslovit. Oslovení (spíš vyznání toho, že se mu líbím) učinil přes sociální síť (ale vím jak vypadá, znám ho "živě", když jsme chodili na stejnou školu). Já ho zaregistrovala na SŠ, ale to je všechno. Povídáme si na té sociální síti. Jako je milý, chápavý, tolerantní apod. Není nějaký extra pohledný svalnatý rambo. Takového já ani nechci. Háček je ten, že se špatně hýbe. Berle jsou jeho denní chleba. Dovedla bych si s ním představit vztah. Chybí mi něžnosti a sex. Sice je nezkušený a já také. Pořád iniciuje to, abych za ním dojela, rande a tak. Já chápu, že to má s ježděním někam těžké. Kvůli berlím. Ale nejsem do něho takový blázen (nemůžu říct, že bych byla bezhlavě zamilovaná na první pohled). Což když za ním pojedu, tak to bude vypadat, že jo. Navíc, když nechám vztah rozjet, bojím se, že to bude brát moc vážně. Už teď občas mluví o svatbě a dětech, asi jen takové náznaky a naťukávání, ale mluví. Nevím, jestli bych to zvládla, aby všechno leželo na mě, když on bude v podstatě další dítě, které bude potřebovat se spoustou věcí pomoct. Na druhou stranu jsem asi trošku hnusná, ale dovedu si s ním představit třeba líbačku nebo něco víc. Zdárně nějak odolávám tomu rande či chcete-li dojetí za ním. Ale na druhou stranu já ani on si nemůžeme moc vybírat. Ale na další stranu co jsem řekla výše. Nevím, jestli si ho chci vzít a mít s ním děti. Nechci ho zklamat a zároveň ho asi chci. Nevím co dělat. Někdo nějaký nápad? Dík za přečtení a případnou reakci.