S kým popovídat - nemoc

Vidíte, jak je každý jiný. Já zase miluju, když mohu být doma sám a v klidu si užívat 2 týdny neschopenku a nechci/nemusím vidět žádného člověka. Ležím, spím a naprostá pohoda.

Dobrý den, pokud máte zájem o osobní kontakt a jste z Ostravska, dejte vědět. Jinak můžema poklábosit přes SKYPE či Facebook. Máte-li zájem, ozvěte se. Mám ráda nové lidi. Mějte krásný den bez chmurů i bolesti.

Zlomená noha a jste nepohyblivá, to moc neberu. Zlomenina krčku-totálka kyčelního kloubu a za týden chodítko nebo berle a šup na vycházečku. Osteosintéza otevřené zlomeniny femuru, sádrová dlaha, podpažní berle a o žádné nepohyblivosti ani řeč. Kde je vaše noha zlomená, kdo vás nutí ležet a být nepohyblivá? Vy ani nejste v nemocnici ale doma, to znamená, že ta vaše zlomenina není žádná hrůza a zrovna mě se nesnažte namluvit, že se sádrou i nechodící se nedá chodit minimálně po bytě a že se nedá utřít prach, uvařit...Jsem na vozíku, mohla bych brečet od rána do večera, ležet v posteli zakrytá až po uši a čekat až umřu, včera jsem byla s vnučkama na přehradě, svezla se parníkem, létala na "labutích" a jezdila v elektro autech-stálo to půl důchodu ale byla to prča a užila jsem si to. Co tak pozvat kamarády? Neskuhrejte a začněte něco dělat!

Můžu dát historku? Třeba se zasmějete. Měla jsem zlomenou nohu, nechodící sádru a vysoké berle. Ono to vypadá jakože sranda, ale poskuste se přenést třeba hrnek Co nešlo v zubech, to jsem nepřenesla a hodně jsem potřebovala pomoc. Starší dcera byla v puberně a tak pyskovala. Až toho bylo dost, já, v té bezmoci, jsem na chviličku zešílela. Řvala jsem a házela jsem po ní všecko, na co jsem dosáhla. Včetně vázy s vodou a kytkami, solničkou, táckem s nožem a zakončila jsem to berlemi. Jasně že mladá zdrhla, protože bych ji jinak asi zmrzačila, když ne zabila. Po několika minutách jsem začala znovu vřískat: A kdo to bude uklízet? Ihned pocem a podej mi berle a jdi si pro smeták a kyblík s vodou. A dej se do toho! Víme přesně, jak funguje vzpomínkový optimizmus. Jak tragedie může být, když vyšumí zlost a nebezpečí, komická a srandovní. A dnes, víc než po třiceti letech se tomu od srdce zasmějeme. To teda musel být pohled!

Tři týdny?...Hmm...Já jsem měla před několika lety zlou nehodu při sportovních aktivitách.Pak se říká -sportem ku zdraví.Noha byla zlomená na třikrát,prvně mně ji chtěli amputovat,ale stal se zázrak a Pán Bůh mně seslal Anděla strážného v bílém hávu,pana primáře,který mi ji zachránil.Následovalo pět operací,dráty,šrouby,berle...Bezmoc,bolest,strach...Nesměla jsem na nohu šlapat více než rok.Denně sem byla sama prakticky až do pozdních odpoledních hodin,než přijela rodina z práce a ze škol.Kdybych jen ležela,asi by mně opravdu hráblo...Naučila jsem se chodit pomalinku po té jedné,respektive skákat.Takže sem doskákala do kuchyně a začala vařit.V sedě,samozřejmě,jak jinak.A ejhle,ono to šlo.Pak jsem zapla myčku,pračku,utírala prach,vysávala -také v sedě,šoupala jsem se po zadku.Mezitím jsem telefonovala s rodinou,se známými,poslouchala jsem mé oblíbené skladby,hrála na kytaru,na klavír,učila se jazyky,pletla jsem,háčkovala,psala básně a povídky,malovala obrázky,atd.,atd.

Nechci se dál rozepisovat,bylo to těžké období.Jen tím chci říci,že když se chce,tak jde vše.Práce a pozitivní myšlení,to je ten motor !

Byla jsem doma prakticky rok s nemocnýma očima.Sice bydlíme v domečku,ale je jedno,kolik pokojů to je.Naprosto Vám rozumím a vím jaké to je...Dneska- je to už 5 let - se divím,že jsem to vydržela a vzpomínám na to s doslova hrůzou.Od té doby jsem každý den venku co to jde.Co poradit? Sedejte u okna,od jara i -pokud je teplo-u otevřeného a koukejte hodně do dálky ven-oči odpočinou a mozek taky.Pokud můžete ven-nevím jak bydlíte-aspoň na terasu by vás mohli odnést nebo zapůjčte-někdo z příbuzných či kamarádek-inv.vozík,vejde se do výtahu a před domem poseďte.Musíte mluvit s lidmi,koukat ven nebo se vám bude zhoršovat nálada...Kašlete na to,co řeknou lidi venku,každého to může potkat,prohodí s váma pár slov,to potřebujete.Nepomůže TV a čtení - to je spíš horší a nudné...ven,ven...

Musíte se smířit sama se sebou, ta zlomenina je tu proto, abyste se zamyslela, co jste dělala v životě špatně, zastavila se a pokusila to napravit.

Taky to mám za sebou, noha v kotníku, sedm týdnů o berlích, nohou se nedotknout podlahy... Na WC se člověk dobelhá, tak se dobelhá všude. Tedy, když chce. Já s tou nohou vařila denně rodině. Nechala jsem si k lince donést židli, klekla zlomenou nohou na ni a obstarala v kuchyni všechno. Podle potřeby jsem si židli přesunovala. Vysávat a zametat jsem tedy nezvládala, ale prát ano, věšet musel manžel. Jinak, coby žena v zápřahu, jsem si to fakt užívala, že můžu číst, čučet libovolně dlouho na internet, video, TV, luštit sudoku, křížovky... No kdo to dneska má? Tedy kromě mladých, bez závazků?