Nejste přihlášen/a.
Mám zlomenou nohu, jsem už 3 týdny naprosto nepohyblivá. Venku krásné jaro a já zavřená doma v miniaturním bytě, odkázaná na pomoc druhé osoby. Jsem z toho už šílená, nemám s kým popovídat, jak to zvládnout a nezbláznit se. Jste na tom někdo stejně, ozvěte se, prosím.
Dobrý den, a nemůžete někomu zavolat? Nemůže někdo přijít na návštěvu? Co ta druhá osoba - to není osoba hovorná? Nebo nahoďte téma a tady si pokecáte. Zdravím!
P.S. Pokecat lze ve Volné diskuzi!
doplněno 04.06.15 11:23:Ani se nezdá, že by tazatelka chtěla komunikovat - původně to vypadalo dramaticky.
Tři týdny?...Hmm...Já jsem měla před několika lety zlou nehodu při sportovních aktivitách.Pak se říká -sportem ku zdraví.Noha byla zlomená na třikrát,prvně mně ji chtěli amputovat,ale stal se zázrak a Pán Bůh mně seslal Anděla strážného v bílém hávu,pana primáře,který mi ji zachránil.Následovalo pět operací,dráty,šrouby,berle...Bezmoc,bolest,strach...Nesměla jsem na nohu šlapat více než rok.Denně sem byla sama prakticky až do pozdních odpoledních hodin,než přijela rodina z práce a ze škol.Kdybych jen ležela,asi by mně opravdu hráblo...Naučila jsem se chodit pomalinku po té jedné,respektive skákat.Takže sem doskákala do kuchyně a začala vařit.V sedě,samozřejmě,jak jinak.A ejhle,ono to šlo.Pak jsem zapla myčku,pračku,utírala prach,vysávala -také v sedě,šoupala jsem se po zadku.Mezitím jsem telefonovala s rodinou,se známými,poslouchala jsem mé oblíbené skladby,hrála na kytaru,na klavír,učila se jazyky,pletla jsem,háčkovala,psala básně a povídky,malovala obrázky,atd.,atd.
Nechci se dál rozepisovat,bylo to těžké období.Jen tím chci říci,že když se chce,tak jde vše.Práce a pozitivní myšlení,to je ten motor !
Můžu dát historku? Třeba se zasmějete. Měla jsem zlomenou nohu, nechodící sádru a vysoké berle. Ono to vypadá jakože sranda, ale poskuste se přenést třeba hrnek
Co nešlo v zubech, to jsem nepřenesla a hodně jsem potřebovala pomoc. Starší dcera byla v puberně a tak pyskovala. Až toho bylo dost, já, v té bezmoci, jsem na chviličku zešílela. Řvala jsem a házela jsem po ní všecko, na co jsem dosáhla. Včetně vázy s vodou a kytkami, solničkou, táckem s nožem a zakončila jsem to berlemi. Jasně že mladá zdrhla, protože bych ji jinak asi zmrzačila, když ne zabila. Po několika minutách jsem začala znovu vřískat: A kdo to bude uklízet? Ihned pocem a podej mi berle a jdi si pro smeták a kyblík s vodou. A dej se do toho!
Víme přesně, jak funguje vzpomínkový optimizmus. Jak tragedie může být, když vyšumí zlost a nebezpečí, komická a srandovní. A dnes, víc než po třiceti letech se tomu od srdce zasmějeme. To teda musel být pohled!
Zlomená noha a jste nepohyblivá, to moc neberu. Zlomenina krčku-totálka kyčelního kloubu a za týden chodítko nebo berle a šup na vycházečku. Osteosintéza otevřené zlomeniny femuru, sádrová dlaha, podpažní berle a o žádné nepohyblivosti ani řeč. Kde je vaše noha zlomená, kdo vás nutí ležet a být nepohyblivá? Vy ani nejste v nemocnici ale doma, to znamená, že ta vaše zlomenina není žádná hrůza a zrovna mě se nesnažte namluvit, že se sádrou i nechodící se nedá chodit minimálně po bytě a že se nedá utřít prach, uvařit...Jsem na vozíku, mohla bych brečet od rána do večera, ležet v posteli zakrytá až po uši a čekat až umřu, včera jsem byla s vnučkama na přehradě, svezla se parníkem, létala na "labutích" a jezdila v elektro autech-stálo to půl důchodu ale byla to prča a užila jsem si to. Co tak pozvat kamarády? Neskuhrejte a začněte něco dělat!
Byla jsem doma prakticky rok s nemocnýma očima.Sice bydlíme v domečku,ale je jedno,kolik pokojů to je.Naprosto Vám rozumím a vím jaké to je...Dneska- je to už 5 let - se divím,že jsem to vydržela a vzpomínám na to s doslova hrůzou.Od té doby jsem každý den venku co to jde.Co poradit? Sedejte u okna,od jara i -pokud je teplo-u otevřeného a koukejte hodně do dálky ven-oči odpočinou a mozek taky.Pokud můžete ven-nevím jak bydlíte-aspoň na terasu by vás mohli odnést nebo zapůjčte-někdo z příbuzných či kamarádek-inv.vozík,vejde se do výtahu a před domem poseďte.Musíte mluvit s lidmi,koukat ven nebo se vám bude zhoršovat nálada...Kašlete na to,co řeknou lidi venku,každého to může potkat,prohodí s váma pár slov,to potřebujete.Nepomůže TV a čtení - to je spíš horší a nudné...ven,ven...
Taky to mám za sebou, noha v kotníku, sedm týdnů o berlích, nohou se nedotknout podlahy... Na WC se člověk dobelhá, tak se dobelhá všude. Tedy, když chce. Já s tou nohou vařila denně rodině. Nechala jsem si k lince donést židli, klekla zlomenou nohou na ni a obstarala v kuchyni všechno. Podle potřeby jsem si židli přesunovala. Vysávat a zametat jsem tedy nezvládala, ale prát ano, věšet musel manžel. Jinak, coby žena v zápřahu, jsem si to fakt užívala, že můžu číst, čučet libovolně dlouho na internet, video, TV, luštit sudoku, křížovky... No kdo to dneska má? Tedy kromě mladých, bez závazků?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.