Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, už celkem dlouhou dobu si všímám, že kolegyně v práci má opakovaně modřiny na loktech nebo zezadu na paži poblíž loktu, někdy celkem velké, jindy jakoby otisk prstu. Nechci malovat čerta na zeď, ale je fakt že mě napadlo i domácí násilí (kolegyně co jsou na pracovišti déle než já tvrdily, že kdysi přišla i s monoklem a tvrdila že ji bouchly dveře)... Samozřejmě se jí nechci na nic vyptávat, ale podle toho, jak o své rodině mluví, to vypadá, že vše je v nejlepším pořádku, manžela podle mě hodně miluje... Ale je mi jasné, že o takových věcech ženy mluvit nechtějí, stydí se nebo tak... Jistěže ty modřiny mohou mít i jiné vysvětlení, jen mě nenapadá, jak by jinak mohly vzniknout, fakt to vždy vypadá, že ji někdo hrubě chytil... Nechci nikomu strkat nos do života, ale zase nechci být úplně laxní...Jak byste se zachovali vy?
Dobrý den, pokud by šlo o dítě, tak bych nějak jednal. Pokud jde o dospělou osobu, tak je to její věc. Možná je vše v pořádku a jestli není, tak si to musí vyřešit ona. A pokud toho není schopna, tak bude trpět - až jednou najde sílu to řešit. Zdravím!
P.S. Když se jí nezeptáte, tak stejně nic nevyřešíte (a ona to stejně ze strachu nepřizná).
doplněno 03.06.15 11:04:eivlis - pomoci nechce nebo se tak obává útočníka, že se nesvěří. Nebo je už ve stavu rezignace a smíření s osudem. A celé to může potom "odskákat"ten, kdo nabídl pomoc.
Možná by mohl tazatel/ka "nenápadně"nadhodit, že existuje toto viz odkaz.
Dobrý den. Názory mohou být různé, ale já bych se do toho vůbec nepletla. Pokud je žena dospělá , svéprávná a nechá si ubližovat, je to její rozhodnutí a její život. Ale takové ženy žijí ve strachu, podepisuje se to na jejich psychice, vyhýbají se komunikaci o rodinných věcech a i toho by si druhý člověk všiml... Jiná situace by byla, kdyby se sama svěřila, chtěla to sama řešit a hledala by pomoc. Pak bych se jí pomoci snažila. Ale pokud setrvává v manželství dobrovolně a chová se, že je vše v pořádku, co bych se pletla do věcí, do kterých mi nic není a tahala z ní rozumy? Mohla bych nadělat víc škody, než užitku...
Souhlasim, ze u ditete bych taky reagovala hned a tady bych vahala.Osobne bych se ji snazila nejak citlive zeptat, zjistit a dat ji najevo, ze ji pripadne urcite pomuzu, ale pokud by me odpalkovala, tak vic tezko co delat, protoze ono opravdu plati, ze neni pomoci tomu, kdo pomoci nechce..
U domácího násilí na dospělé osobě jde o to, že ona osoba si moc neuvědomuje, že je jí činěno násilí. Tedy - uvědomuje, protože je například bita, ponižována. Ale horší je to, že je už tak zmanipulována tím, kdo jí ubližuje, že si myslí, že je to všechno její chyba. Že kdyby byla jiná, tak by se k ní partner/ka tak nechoval/a. A snaží se chovat přesně tak, jak to vyžaduje její trýznitel, a čeká, že se vše obrátí k lepšímu. Jak chcete pomoci takové osobě, která nemá sama sílu cokoliv změnit? Snad je takto - mezi řečí v práci prohodit něco o domácím násilí, odkazy na poradny ohledně tohoto apod. Přímo se zeptat můžete, ale jakou asi dostanete odpověď? Oběť většinou vše popře - má strach z útočníka, může mít strach o děti... a co je horší, může takového tyrana dokonce i milovat!
Jediné, co mě napadá, je při nějaké podnikové oslavě jí pozvat na panáka, lehce ji přiopít, a při té přiležitosti se pokusit z ní něco vytáhnout, a dát jí najevo, že to není normální...
Pravděpodobně to nepomůže, ale pokud Vás to trápí, je to jediné, co můžete dělat.
Týrané ženy to, bohužel, po nějaké době berou jako "normu", cosi, co patří k životu, a nedá se s tím nic dělat... A musejí si to nechat líbit, protože si nic či nikoho lepšího nezaslouží...
Kdysi jsem takto "hučela" do týraného muže... Bylo to o to horší, že jako chlap se nedokázal své manželce bránit... A hrozně se za to styděl, že se mu, chlapovi, něco takového děje. Neuspěla jsem, a občas si na něj vzpomenu, jak dopadl...
Když se jí zeptáte, otevřeně to nepřizná a možná se ještě bude na Vás zlobit, že ptáte. Já bych se s ní dala do řeči a zkusila jí vyprávět příběh o jiné týrané ženě, nazvala bych tu ženu svou přítelkyní a řekla jí kam ta se obrátila o pomoc a jak to nakonec dobře dopadlo. Snad se nad tím aspoň zamyslí.
No, je fakt, že já modřiny kolem loktů mívám také furt, nové a nové. Jsem nemehlo a např. se mi nedaří vyhnout se klice, když jdu kolem dveří, z toho mívám cca 3cm modřiny jakoby navenek vnitřního ohbí loktu. A i jinak se pořád něčím mlátím Ale... stejně jako kolegyně víc než radu a pomoc, pokud ONA SAMA bude chtít, dát nemůžete. Asi bych jí taktně řekla, že jsem si modřin všimla, a kdyby chtěla, že jsem tu pro ni - a můžete jí přitom předat kontakt na nějakou pomáhající instituci. Uvidí, že se staráte, ale nevnucujete, takže i kdybyste se mýlila, mohla by to vzít v pohodě.
ono tezko rict, obite modriny maji jiny tvar a vetsinou jsou hlubsi (modre uprostred a do kraju zelenaji) ale jestli je tvar nejaky divny a divne rozprostrena zelenozluta, tak je to od hrubeho chyceni
Nebudte naivni ze nadhozeni nejake stranky pomoci apod necemu pomuze, takovy clovek nikdy nikoho nekontaktuje sam od sebe, pokud nepretece pohar... spis bude narceno vlezlosti a ochladne vztah kolegu v praci
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.