Je mi 14 let a chodím na osmileté gymnázium. Na ZŠ jsem byl v partičce kluků, kde jsme si rozumněli, chodili na výlety a prostě super parta. ALE po přestupu jsem narazil na problém, nikoho ve třídě jsem tam neznal, což se nedalo říct o jednom klukovi, který tam dal dohromady partičku a ta dělá problémy... Bez toho kluka, je s nima "bezva" řeč, dá se s nima mluvit, ano rejpnou si, ale to beru, ovšem přijde zmiňovamý kluk a začne se do mě navážet a nenechá mě říct svůj názor a partička se "pochopitelně" postaví za něj...
Celkem by mě zajímalo, jak tomu nejlépe vzdorovat - aby toho nechali. Postupem času se to lepší, ale stejně mě to někdy dost vadí.
Jinak jak říkám, problém je hlavně v tom klukovi a asi něco ve mě, jelikož např. Dnes u jedné akce (školní) chyběl a bylo to bezva. Ba dokonce i s tím klukem je o samotě dobrá řeč. Nejspíš se potřebuje vytáhnout před skupinkou..
2x
A co se zkusit s tím klukem skamarádit? Pokud je s ním o samotě dobrá řeč, stačilo by třeba říci, že se budete respektovat vzájemně. S ním i s ostatními..Že nechcete nikoho shazovat, do nikoho se navážet, ale nemáte ani důvod se ostatních stranit. Ať popřemýšlí, jestli nepatříte fakt mezi ně...A pak můžete společně vymýšlet co smysluplného začnete spolu podnikat, abyste nebyla partička, co dělá jen problémy..Vše chce čas, ale věřím, že toto se poddá...
2x
Je fakt, že jsme lidi, ale staré instinkty v nás stále třímají. Za mlada jsem byl taky takový přemýšlivý kluk, a měl jsem podobné problémy. Utnul jsem to na vojně (1986). Tam mě mazák začal vyhrožovat, ani nevím kde se to ve mě vzalo (jsem trochu bojácný), ale tenkrát jsem se postavil, a řekl jsem mu, že když na mě šáhne, tak ho tak nabonzuju ( smrtelný hřích) až se z toho posere. A od té doby jsem měl od všech mazáků pokoj. Nakonec jsem skončil na důstojnickém klubu, takže spíše mě vyhledávali ti ostatní.
To je těžký. Já jsem měl třeba štěstí, že jsem byl vždycky relativně bohatej a relativně chytrej. Zase fyzicky jsem neměl moc šance. Ono to není ani ve tělesné konstrukci, ale spíše o odvaze a odvaze dokázat někomu ublížit, zranit ho. Hlavně je to sebevědomí vzít na sebe odpovědnost. To nějak ostatní poznají, vycítí a pak respektují. Dnes jsem už starší, tak je tento boj o postavení ve smečce skoro jedno, ale za mlada si to musí každý prodělat. Co jsem poznal, tak v každém kolektivu byl ten vůdce, pak ostatní a nakonec si kolektiv vybral nějakého otloukánka, který si to všechno vyžral. prostě děti i mladí jsou dost krutí. Občas se vyskytl někdo hodně silný a inteligentní, který toho slabého dokázal bránit. Ale spíše se vždy prosadí ta stádnost a snažit se být konformní a nekofliktní. Jedině Vás můžu potěšit, že z těch průměrných studentů vyrostou jen průměrní pracovnící a ze zkušeností z těch na hraně může vyrůst i někdo úspěšný a respektovaný (nebo alespoň bohatý). Tak máte šanci.
To musím ještě jednou rozebrat - Vy potřebujete, aby se ostatní snažili ZLEPŠOVAT vztahy s Vámi, aby oni to chtěli. Aby chtěli dosáhnout, aby jste se s nimi "bavil" a byl jejich kamarád. Tam jsou možná ty kořeny sebevědomí. prostě tak se moc nekoukat, jaké mají názory jiní, ale soustředit se na to, abyste se sám choval autenticky, uvěřitelně, nevymýšlel jste si atd. Podívejte se v populaci je údajně 10% psychopatů - tak na ty nemáme. Další množství lidí trpí různými poruchami, které ovlivňují jejich soudnost. Prostě je to boj. Ale nevzdávejte to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.