Váš nejoblíbenější básník?

Josef Kainar: Odjezd - moje nejmilejší, ale od něj můžu hodně věcí. Hlavně asi Český sen a Nové mýty.

Pak Holan - Příběhy. Zvl. Návrat či Smrt si jde pro básníka, Martin z Orle.

Nezval - třeba Edison určitě stojí za přečtení (byl zařazen v různých sbírkách).

Já se moc ráda vracím k Františku Gellnerovi, jinak za dob studií se mi líbila například Abeceda od Nezvala, S lodí, jež dováží čaj a kávu (Konstatntin Biebl), Strom života od Jaroslava Vrchlického, mnoho děl od Jaroslava Seiferta, hlavně sbírka Maminka, tu si ráda přetu i teď, nebo Na vlnách TSF. Hodně mě zaujala také poezie Adama Michny z Otradovic.

Ale myslím, že hodně záleží na tom, co člověk od poezie očekává, přijde mi, že tady víc néz u prózy záleží na vkusu každého z nás. Já jsem tak trochu mimoň, bavilo mě číst i Slávy dceru, tak nevím, jak se trefím do vkusu

Záleží na věku, momentální náladě... Já mám moc ráda básně Milana Kundery. Nejvíc mě oslovila jeho sbírka Monology. Když jsem byla na střední, byl můj favorit Stěpan Ščipačev, hlavně jeho Sloky lásky a v nich báseň Za vsí se modral les. S ní jsem vyhrála i nějaké soutěže. Pak taky mě svého času hodně oslovila Marceline Desbordes-Valmore svou Knížkou něžností. Všechny jmenované knížky leží teď přede mnou a díky tobě zbytek dnešního večera budu trávit s - Kunderou...

Jak už se jeden rádce zmínil, mám ráda Seifertovu Maminku. A taky Já se tam vrátím od F. Halase. Občas po nich sáhnu ještě dnes, kdy čtení básní pro mě už spoustu let není povinné. Nebo snad právě proto, že už to pro mě není povinné?

Mám po otci sbírku Wolkerových básní. V papírovém obalu, s názvem knihy a autora psaným jeho rukou. Inkoust už je vybledlý. Táta není mezi námi už 41 let. Tak si té knihy vážím. A i když Wolker už dneska není aktuální, spousta věcí už není, jako tehdy a hodně lidí by ho asi nechápalo, čas od času si ho taky přečtu. A že někdo třeba řekne - pfff, proletářský básník! Horší mě ta četba neudělá! A je tam spousta věcí k přemýšlení.

A mám ráda veselé básničky Skoumala a Vodňanského S úsměvem idiota. Když je člověku smutno, spolehlivě pomohou. Jaga.

Jiří Žáček

Dveře

Za dveřmi čeká celý svět,
svět ztrát a nálezů, svět věčných vart a štací.
Dítě se učí odcházet
a dospělý se celý život vrací.

Dílo Vítěslava Nezvala ... horké ti ho doporučuji. Určitě stojí za to

jak už tu psala zmatenka: "Záleží na věku, momentální náladě... "

Stále se dá vracet k básničkám, které si lidé pamatují ze školních let a i dnešní žáci se budou po letech vracet ke svým oblíbeným básním, veršům, textům a pod. I dnes se dá číst Svatopluk Čech a jeho Písně otroka, vydané před stodvaceti lety a i dnes aktuální V bázni boží na rohoži, šedý rab si hoví syt, za svůj hrnec stuchlé rýže, poníženě důtky líže, jimiž tisíckrát byl zbit...", alegorická báseň o opičí společnosti Hanuman, apod.

Stále se dá číst Wolker, František Hrubín, František Halas, atd. atd.. Někdo si dělá legraci z poezie Pavla Kohouta, ale pro všeobecný přehled se dá i tohle přečíst. A také nezapomenout na veršíky, říkadla, rozpočitadla a básničky pro děti ze všech dob.

Labužníci najdou poklady v různých překladech Shakespeara a jeho sonetech, někdo miluje zajímavou pozezii Alana Ginsberga, Majakovského, někdo má rád starou galantní francouzskou poezii, drsňáci místo zpěvu recitují texty skupiny Plastic People of Universe.

Božský pěvěc Lumír i další pěvci vpodstatě zpívali recitované texty a dá se říci, že texty písní jsou také v podstatě poezie, jenomže zpívaná. Takže se dá nejen zpívat, ale také číst i texty Jiřího Suchého, Pavla Dobeše, Jarka Nohavici, Karla Peterky, atd. Mezi moderní poety také patří Jiří Žáček, který snad dokonce po roce 1990 napsal pro děti učebnici, nebo veršíky ze hry S úsměvem idiota - Vodňanský, Skoumal (hudba), Štibich, atd. atd.