Stydím se za věci, který jsem dělal

Od: Datum: 07.01.13 14:29 odpovědí: 5 změna: 09.01.13 15:34
Je to tak. Na střední jsem byl dost asociální, nevěděl jsem, jak mluvit s vrstevníky o těch věcech, o čem se bavili, byl jsem takovej zvláštní. Po několika letech jsem se s nimi sešel a vyprávěli o tom, jak jsem na ně působil. Uzavřenej, věčně zmatenej a dětinskej.
Neměl jsem tenkrát moc kamarádů a ve třídě jsem narazil na jednoho s kým jsem si rozuměl. Moje touha mít kamaráda byla tak velká, že mi nevadilo jezdit za nim na kole 50km. Cesta trvala dvě a půl někdy tři hodinky, ale zvládl jsem to. Cestou zpět jsem dojel vždy tak večer. Jezdil jsem k němu asi týden v kuse. Jenže moje povaha byla prostě divná. Choval jsem se dětsky. Teď si na to vzpomínám. Rozbrečel jsem se před nim, dělal před nim scény, jak mě všechno štve. Byl jsem vztahovačnej a dotěrnej.
Jenže já chtěl kamaráda. Ale nevím proč jsem si ho svým chováním spíš odradil.
Tohle celý chování ale teď pozoruju u dalšího kamaráda, nového. Úplně to samý. Taky pro něj udělam cokoliv a uznávám za vhodný, kdyby to bylo i z opačný strany.
Já mám zkrátka potřebu někomu říct o svým životě, vykecat se. Hodněkrát nám to teď nevyšlo, že jeden neměl čas na druhýho a mě to štve. On sice říká, že to vyjde příště, abych tomu nechal čas, ale já nevím, jestli můžu čekat.
Na jednu stranu chci zvolnit a neřešit takový blbosti a užívat si života a na druhou stranu chci se někomu svěřit a rozebrat můj život. My jsme dva nejlepší kamarádi, jenže někdy jeho chováním mi přijde, že mě spíš využívá, ačkoliv tvrdí, že to tak není. Dřív to bylo v pohodě, neměl jsem potřebu se vztahovat, domýšlet si. To až teď a strašně rád bych byl s ním tam, kde to bylo dřív. On to všechno chápu, když mu to vysvětlim. Asi má trpělivost... Mám další kamarády, ale těm nemůžu říct nic ze svého nitra. Proto jsem tak unešenej z nej kamaráda, že mu můžu říct všechno, ale trvá to moc dlouho a já bych se s ním i rád bavil.
Nejsem teplej, jsem na holky, ale jsem citově založen a opravdu cítím se někomu vykecat, kdo by mě pochopil.

Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 07.01.13 14:42
avatar

Každý jsme, jací jsme. Možná se odlišujete od většiny lidí, ale proč z toho mít mindrák. Jinak za sebe budu tvrdit, že nejlepšího kamarádskou a pomocnou ruku najdu na konci svého ramene. Kamarádi dokážkou zradit, i když se jim svěříte se svým nitrem. Ne každý ustojí být zpovědní vrbou. Toto je moje životní zkušenost. Netvrdím, že krásné kamarádství neexistuje, asi existuje. Kamarádství, kdy si člověk s tím druhým může naprosto věřit. Já jsem toto nikdy nepoznala, většinou jsem narazila. Řekla bych, že do kamarádství vy investujete víc, než kamarád. Možná byste měl trošku zmírnit, i když máte velkou potřebu se svěřovat, aby se to neobracelo proti vám. Nepřemýšlejte tak moc nad svojí povahou. Takovým jste se narodil, takový jste a proč byste se měl měnit? Ke změnám ve vašem životě asi dojde tím, jak budete stárnout, nabírat životní zkušenosti. Ale měnit se násilím fakt nemá cenu. Takže jak bych to celé uzavřela? Na vašeho kamaráda je toho možná hodně, neumí být psychologem, neumí tak moc naslouchat nebo neumí vám poradit. Nezkusil jste někdy svoje city vyjevit na papíře? Vést si deník, psát si, co vás štve, co vás trápí, a pak se k tomu občas vrátit a zjistit, jak někdy bláhovým jste mohl být a že jste už někde úplně jinde?

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 07.01.13 15:14
avatar

Nemáte se zač stydět. Každý se vyvíjíme nějakým směrem a na té své pouti životem, děláme i chyby. Poučte se z nich, ale nevyčítejte si je. Kamarádství je záležitost oboustranná, nevyloudíte si ho na nikom. Pokud chcete s někým rozebírat svůj život, svěřit se atd., co se obrátit na psychologa? Tam máte jistotu, že to, co se dozví, nikomu nepoví a rozebere to s Vámi. A jinak si myslím, že Váš problém nejspíš bude ten, že se skamarádíte těžko, ale když už, pak se na druhého upnete až nezdravě moc...Člověk musí dát druhým i trošku dýchat a nechtít je mít pro sebe pořád. Zkuste ke kamarádství přistupovat trochu volněji, nechtějte mít ihned z kamaráda toho nejlepšího, který by patřil jen Vám a byl zde jen pro Vás...Takových je moc málo. Jste asi opravdu hodně citlivý a tyto věci se Vám takto na dálku, myslím, nedají moc dobře vysvětlit...Víte, důvěru si musí člověk získávat někdy moc pracně a trpělivě a Vy zřejmě od druhého očekáváte až příliš. Pak jste zklamaný atd. Změnit chování ale nejde ze dne na den...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 07.01.13 15:26
avatar

Jo, tuhle touhu "vykecat se o svém životě" znám a je to hrůza. Je to prostě na nic, když všichni kolem řeší "nesmysly", ale nikdo není ochoten poslouchat sálodlouhé "vyprávění o minulosti a pocitech".

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 07.01.13 16:02
avatar

Kamarádství je dvoustranný vztah, nemůže fungovat jenom z jedné strany.

Nejde-li o vzájemný vztah, nelze mluvit o kamarádovi, natož nejlepším. Kamarádství neznamená mít toho druhého pro sebe, kdykoliv potřebujeme, nýbrž být tady pro druhého, kdykoliv potřebuje on.

Přestože Vy "nového kamaráda" považujete za svého nejlepšího kamaráda, může to on vnímat úplně jinak.

Vaše snaha být s ním co nejvíce mu může být nepříjemná. Také nemusí mít zájem o žádné svěřování. Možná, že vycítil, že máte problémy, a necítí se na jejich řešení.

___ Už zde byl zmíněn psycholog. Myslím, že by to nebyla špatná volba.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: jsemjiny
Datum: 09.01.13 15:34
Takže je lepší mít dvě tváře? Jednu pro osobní život a druhou pro profesní a venkovní život?
Asi to tak bude lepší nedávat emoce tak najevo předevšema.

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.