Deprese v zaměstnáni

Pokud děláte tak dlouho na jednom místě, tak jste jistě zdatný pracovník. Máte několik řešení.

Zvažte, jaká je poptávka po druhu práce v okolí vašeho bydliště, kterou vykonáváte a jestli byste opravdu bez problémů našel podobné a v téže platové třídě a nebo i lépe placenou.

Máte-li deprese a již se projevují neschopností usnout, nebo se v noci budíte, nepotřebujete jenom odpočinout od stereotypní práce? Buďto si vzít dovolenou, nebo zajít za doktorem psychiatrem a dostat nějaké prášky, nebo Vás nechá chvilku doma. Také jsou při neschopence od tohoto lékaře o hodně delší vycházky a Vy můžete po psychické i fyzické stránce hodně zrelaxovat, jezdit do přírody, sportovat, pracovat na zahradě.

Máte-li zaměstnání, kde je kontakt s lidmi, musíte se jim hodně věnovat, tak se může jednat o profesní vyhoření. Tady je opravdu potřeba si odpočinout, zůstat chvíli doma, nebo v rámci podniku změnit pracoviště i třeba na chvíli.

Nebo můžete změnit totálně směr Vaší práce. Ale dejte si před sebe papír a nalevo si pište klady a na druhou ty zápory. Kolik máte let ještě odpracovat, než půjdete do důchodu? Máte rodinu, kterou musíte zabezpečit? Máte bydlení, neplatíte nějakou hypotéku apod.

Víte, ne každý dokáže pracovat dlouhodobě na stejném místě, já jsem vydržela na jednom místě 7-8 let, a pak už mě to hnalo dál, jinam, poznat něco jiného, poznat jiné lidi, i třeba poznat jiný kraj. Cítila jsem stereotyp a chtěla jsem změnu. Záleží jak jste založený. Znám ale lidi, kteří pracují na jednom místě několik desítek let. A jsou spokojeni. Po takových letech mají práci již zmáklou, učí se jenom novinky, mzdová politika je u stabilních a dlouhodobých zaměstnanců určitě lepší než u nově nastupujících, nepeněžní benefity zde také hrají určitou míru, tak proč se stresovat psaním životopisu, oslovováním nového potencionálního zaměstnavatele, stresováním se, jestli budu na ÚP atd..

Každé řešení má svoje klady i nevýhody, záleží ovšem jenom na Vašem rozhodnutí.

Vaše otázka zněla, jak s tím bojujete? Ve svém volnu si naplánujte nějaké příjemné zážitky. Celý týden si připravujte, kam třeba vyrazíte na výlet, co si zabalíte na svačinu ssebou a těšte se na to. O víkendu si akci opravdu užívejte, a můžete z pozitivní nálady čerpat pár dní v týdnu. Máte kolo? Vyrazit na výlet, pěšky, nebo na kole, na koloběžce, vlakem na hrady, zámky, do Liberce na Babylon, na Ještěd, na tůru do hor, skanzeny, botanické zahrady, do muzeí a pod. Krásná místa jsou u nás všude.

Ano jedná se o práci kde člověk musí komunikovat s lidmi,a problem je take v tom že bohužel žadnou dovolenou dostat nemohu jelikoš momentalně se firma nachazí v pozici propouštění a tím chybějí lidi.A taky to že momentalně člověk musi zastat funkci za tři profese a ani jednu profesy nejde dělat pořádně,a bohužel to nepochopí ani nadřízení a ani ostani.

Pokud máte možnost přejít jinam, jděte. Pokud možnost jiného zaměstnání nemáte, snažte se o podporu v rodině, omezte alkohol, restaurace a hospody. Toto období prostě potká někdy každého pracujícího - já se snažil o max. prospěšnost v zaměstnání a odpočinek doma.

Výsledků může být několik. 1) stejně propustí i vás... 2) všimnou si loajality, odejde vedoucí a vás dají na jeho pozici 3) přečkáte určité období a zkušenost vás posílí - jak na pozici, tak na duchu 4) už to nevydržíte a dáte výpověď sám... atd.atd.

Záleží na vašich schopnostech...

S tím http://www.syndrom-vyhoreni.psychoweb.cz/ - já pracuji dnes téměř 7 let na místě, které mne první rok naplňovalo, další 3 roky dost likvidovalo. Je fakt, že jsem měl hodně špatné stavy, ale chtěl jsem bojovat za dobrou práci proti blbům, kteří k dnešnímu dni již několik let u podniku nepracují.

Pokud máte svou práci rád a nemáte lepší nabídku, najděte si nějakou zálibu či "smysl života" a práci berte jako činnost za účelem výdělku. Pokud někoho můžete poslat do oněch míst bez postihu, prostě ho tam pošlete. Pokud máte iritujícího nadřízeného, snažte se ho brát jako šéfa.

Doporučil bych max. možné jednání dle směrnic a vše si ukládat (maily, nahrávané hovory,...) - Pracovat na max. možnou kvalitu bez zbytečných přesčasů. Není váš problém, že vedoucí nemůže mít lidi k dispozici.. to je jeho boj. Dělejte svou práci, kvalitně a bez prodlev - práci navíc pouze jako nařízení, přesčas hrazený.

Asi Vám to nepomůže, ale musím konstatovat, že všech firmách je to dnes velmi, velmi podobné. Propouštění, a na ty ostatní se navalí práce za ty chybějící pracovníky. Jsme otroci.

Pokud máte povahovou vlastnost puntičkářství a nemůžete se plně věnovat jedné práci a dotáhnout vše do konce, jednoduše řečeno neumíte nic ošidit, tak je deprese a špatný pocit z nestíhání nasnadě.

Měla jsem to také tak, neuměla jsem nic ošidit a nakonec jsem ale i hlavně kvůli zdraví z práce odešla. Čekám nyní na důchod.

Znám toa nejen po 12letech ,ale průběžně jsem měla takové stavy.Naučila jsem se dojíždět do práce na kole a deprese byla pryč.Jak jsem po směně viděla svět z kola,rozkvetlá pole,ptáci...tak mě to odreágovalo.Sport pomohl,tak si třeba najít pravidelnou aktivitu.Taky mi pomohlo změnit halu.Změnit práci není tak lehké,ale nechat se přemístit na jiné pracoviště by mělo jít.Sice to byly nervy,rychle se zaučit na něčem jiném,ale zase dobrý pocit,že mám změnu.

To nejsou deprese, ale vyhoření. Ano, znám velmi dobře. Tohle se dá vyřešit jedině tím, že půjdete dělat něco jiného.

Zrovna jsem to chtěla napsat, taky si myslím, že to je klasický a ne výjimečný syndrom vyhoření..

Shánim jiné zaměstnáni jelikoš v rámci podniku neni kam jít,koníček sem míval aš do této doby trenoval jsem malé fotbalisty a i tohoto sem se vzdal jelikoš jsem neměl prostě chut jim něco předavat říkat že se nesměj vzdávat a že musej zakaždou cenu stím bojovat když něco nešlo nebo nedařilo.Nemohl jsem jim to říkat když to sam nevzvládam,do prace sem jezdíval na kole ale na to uš taky nemam morál.Ale ano asi budu muset zajit doktoroj,změnit zaměstnáni na tom usilovně pracuji ale zatím bez výsledně