Deprese ze samoty

"U nezneho pohlavi zkratka nemam sanci uz jen kvuli tomu, ze jsem geek, kvuli tomu jak vypadam a ze nemam spolecenskou hodnotu"

Myšlenky tvoří realitu - co si o sobě myslíš, to jsi. Když změníš své smýšlení o sobě (a především tím, že ho změníš), změníš i sebe.

Ještě dodám, že je potřeba rozlišovat depresi jako poruchu chemie v mozku (která se léčí práškama, co předepisuje psychiatr) a "depresi" ve smyslu blbá nálada, která se řeší například psychoterapií.

Mirku, je Vám 22 let. Máte ještě život před sebou. Nemá smysl se utápět v samotě a pěstovat si sebelítost. Na deprese jsou odborníci (psycholog, psychiatr). Máte nízké sebevědomí, měl byste na sobě tudíž začít pracovat. Zkuste si najít i jiné zájmy, které by Vás přivedly mezi lidi. Zůstávat zavřený doma a u pc je na nic. Píšete, že jste ošklivý, ale i nehezcí muži si dokáží najít partnerky. Jistě máte nějaké své osobní kouzlo. Záleží na tom, co z Vás vyzařuje, jak se chováte, jak komunikujete, jak se tváříte...To druhým hodně o Vás napoví. Pokud budete pohodový a komunikativní, jistě si dokážete partnerku najít. Ani ženské nejsou všechny krasavice a nikdo z nás není bez chyb. Ale o depresivního ufňukánka zájem nebude. Vím, že za své rozpoložení člověk leckdy nemůže, ale zkuste s tím bojovat. Protože především Vy sám musíte začít se sebou něco dělat. A smiřovat se s tím, že zůstanete sám ve 22. letech, je fakt nesmysl.

já mám něco podobného, s depresemi se léčím už víc jak pět let...udělal jsem značný pokrok ale stále si se sebou nevím moc rady. Je to celé o myšlenkách jak na sebe navazujou, ale nějak se to pořád nemohu naučit. I terapeutka má se mnou dost práce. Snaží se mne posílat víc mezi lidi, ale jsem pak dost nervozní a pak zase nějaký čas trvá než se sklidním. Jsem též technicky založený, ale už i ty koníčky mne přestávají bavit,..něco se ve mne tehdy zlomilo a nák se mi nedaří se narovnat a zařadit mezi ostatní... ale hlavní je to nevzdávat a zkoušet to po kouskách dál...hledat nové cíle a touhy

-řekla bych (i ze zkušenosti), že člověk je takový, jaký si myslí, že je.

Všimněte si, jak se třeba herci dokážou přetransformovat do své postavy tak, že ze sebevědomého frajera je náhle ubohý prosťáček. Takto na mne působí např. herec Michal Novotný, který není zrovna "hezoun", přesto působí jako frajer.

Proč si myslíte, že jste ošklivý? a už vůbec nevím, proč byste neměl mít společenskou hodnotu, zvláště pokud jste v něčem dobrý ! A všechny holky taky nejsou zrovna hvězdy a mnoho z nich určitě taky nemá o sobě valné mínění a trápí se stejně jako Vy. Tak zapřemýšlejte.

- za člověka, který nemá tzv. "společenskou hodnotu" bych považovala narkomana, nebo opilce v posledním stadiu. Ale ani oni si to častokrát o sobě nemyslí, tak proč si to myslíte Vy?

Zdravím Mirku,

za prvé si musíte zvýšit sebevědomí. Člověk je takový, jaký si myslí, že je, musíte se mít za lepšího

Mirku, vaše problémy, jsou takové nebo podobné jaké máme všichni. Každý bojujeme s nejistotou, sebehodnocením. Každý máme problémy s láskou, přátelstvím, soužitím. Život nás nechá na pokoji jen chviličku. Pak nám nastrčí pastičky, překážky, zlomyslné odbočky, osamocené večery, bolavé večery a noci, cestičky vedoucí odnikud nikam. Všichni, ať jsme staří nebo mladí, vzdělaní i jednodušší, krásní i obyčejní, všichni sebe vidíme podivnýma očima. Klasik dokonce pravil, že kdybychom se potkali, musel by nás někdo další představit, protože bychom se nepoznali. Vidíme jiné lidi jen chvilku a ta chvilka nám stačí k přesvědčení, že ten druhý, ten někdo, je vyrovnaný, sebejistý, šťastný, krásný, oblíbený a obletovaný. Ale věřte, není tomu tak. Všecko je jen v každém z nás. Úspěch i neúspěch, štěstí i neštěstí, optimizmus nebo skepse. Takže opravdu platí: Jaký si to uděláš, takový to máš. ;.) Neztrácejte hlavu a naději. Tohle všechno je lidské, máme to tak všichni, jen to nedáváme najevo. Zítra nebo už dnes večer to bude jiné, budeme se cítit jinak, ikdyž se vůbec nic nezmění.

Tak ono radit introvertovi, aby byl komunikativní, to je mimo mísu. Já sám jsem taky introvertní a když se mi komunikovat s někým nechce, tak prostě nekomunikuju-když zrovna nemusím..navíc s určitýma typma lidí si prostě nerozumím (např v práci), tak když něco musím říct, řeknu jen to nejnutnější a dál nic..protože řeči o ničem mi berou zbytečně energii a tu si chci nechávat na pro mě podstatnější věci.

Ted jsem měl v práci jeden "zážitek", kdy k nám nastoupila jedna nová spolupracovnice, vypadala tak nesmělejc, tak introvertně a taková osůbka mě prostě zaujme víc než nějaká, která je hned s každým velká a oblíbená kamarádka.. Tak jsem se překonal-což musíš udělat, pokud tě nějaká opravdu zaujme, i když ti to vycucne denní dávku energie a oslovil ji a daly se do řeči. Samozřejmě to byly takové prazvláštní řeči, prostě jen aby se mluvilo a seznámily se. Po pár dnech chtěla po mě číslo, tak jsem si řekl, ok, dám ji ho, dyt si můžem třeba i psát občas sms a třeba časem..kdo ví Asi 2 dny to bylo ok, psaly jsme si jen jako kamarádi..jenže pak se projevila a bez jakéhokoliv náznaku, že k ní něco cítím víc apod, mi začla psát na začátku sms "miláčku broučku.." apod. Což jsem si řekl, nechám to bez povšimnutí a třeba jí to docvakne a přejde jí to. Bohužel nepřešlo, tak jsem jí citlivě odpálkoval, aby dala pokoj. Hned mi začala psát, že to tak nemyslela a takové ty kecy. Tohle mě bohužel od ní uplně odradilo a od té doby jsem měl na ni zcela jiný pohled.

Zdravím,
hele kecy jsou na prd, na nějakého psychiatra, prášky, psychology a pod. v klidu zapoměň - na to máš času dost až ti bude nějakých -sát a víc. Musíš si uvědomit, co je příčinou stavu a podle toho se zařídit. Rozdělil bych to na 3 věci
- bod 1) seš romantik, tak toho využij - ženský všeobecně na to letí, na romantiku utáhneš skoro každou babu jako na vařený nudli. Zamilovaný SMSky, maily, občas přinést kytku, romantické procházky, miláčku sem, miláčku tam (ničím z toho neurazíš) a uvidíš sám - nakonec se budeš ženskýmu pokolení muset vyhýbat Vycházej z toho, že drsnost většina ženských stejně jen hraje, protože se to v současné době prostě nosí. Třeba jen tak - prostě koupíš kytku a pro srandu ji dáš první holce, kterou potkáš a bude se ti líbit - a sám uvidíš, jak ji tím rozhodíš. V tu ránu bude po drsnosti a pak už jen stačí kout železo, dokud je žhavé - pozvat třeba na kafe atd. No a pak můžeš třeba využít toho, v čem "seš doma" tj. počítače, protože většina ženských tomu ale vůbec nerozumí a rozhodí je každá ptákovina, tj. když pc nechodí tak, ony si představují. Takže nabídneš pomoc...
- a jsem u bodu 2) - seš geek. takže středobodem tvého zájmu jsou počítače a věci okolo nich. Tak toho využij, že víš o pc víc než lidí v tvém okolí. Třeba k tomu seznamování. Nabídni svému okolí pomoc při opravách pc - hlavně ženský to uvítají, že nemusí nic řešit, ale zvednou telefon a "přítel na telefonu" pomůže A z "přítele na telefonu" může být brzo třeba kamarád, co taky rád A pak třeba i něco víc než kamarád a tím odstraníš jednu z příčin svých depresí, které pramení především z toho, že ti momentálně chybí další bod. tj.
- bod 3) smysl života. Co si budeme vypravovat, jakmile člověk ztratí smysl života, je zle. Protože každý potřebujeme mít nějaký smysl dalšího života, potřebujeme za něčím jít. Jakmile se nám začne zdát, že nemáme smysl života před sebou, přestane nás všechno bavit a výsledkem je právě ta deprese. Smyslem života může být třeba nějaké práce, nějaký cíl, kam chceme dojít, prostě nějaký výsledek. Když se nám začne zdát, že nás nikdo nepotřebuje a poddáme se tomu, postupně nás to sežere a budeme se utápět v depresích. Pro tebe by nejspíš byl tím smyslem života v současné době právě nějaký te vztah. Takže mu jdi naproti (viz výše) a uvidíš, že žádného psychologa, psychiatra a pod vůbec nebudeš potřebovat.
A ženských se neboj, sice občas umí pěkně kousat a jsou to pěkné potvory, ale není zvířete, které by se nedalo ochočit

Psal jsi, že navštívíš noční klub, proč ne, radím jdi jdi tam, uvidíš zase něco jiného, i tam můžeš najít duši, která se ti bude věnovat. Každý máme nějaký problém.Já jsem v nočním klubu nikdy nebyla, asi bych musela jít tam, kde jsou hlavně pánové, ale když bude nezbytí proč se nejít pobavit?

Počítám se mezi introverty, občas je mi taky i smutno, že mám opravdu velmi málo přátel, ale mám své náhzory, uznávám určité hodnoty a mám se ráda. Proč se trápit tím, že jsem trochu jiná.