Jak to mezi sebou rodiče mají?

Od: Datum: 14.04.15 01:01 odpovědí: 6 změna: 14.04.15 23:41

Ahoj,

mám takový problém, nebo spíš starost. Moji rodiče jsou spolu 23 let, ale nikdy jsem je neviděla se k sobě nějak mít. Za ruce se nikdy nechytli, jen tak z ničeho nic pusa či objetí také ne, usínat spolu nechodili(táta tráví hodně času v přízemí domu a usíná u televize na gauči) a mamka spí v patře v ložnici. On třeba vstane ve 3 ráno a jde si lehnout k ní. Nikdy jsem neslyšela, že by si řekli, že se mají rádi či se dokonce milují. Můj otec je o celkem dost let starší než mamka. Ted je jí 48 a jemu 62. Myslíte, že je to věkem a prostě už mají to nejlepší za sebou? Že jsou spolu jen ze zvyku? Nikdy jsem neviděla otce zajímat se nějak o mamku. Neptal se jak se cítí, neutěšil ji, když plakala, občas odjel i když věděl, že se jí to nelíbí (hospoda, kamarádi). Proč se tohle děje? Od mého prvního vztahu se snažím být ke svým partnerkám vnímavá. Chci jim dát to nejlepší, naslouchat, utěšit, pomoct, vyznat lásku do očí, ukázat na veřejnosti, že k sobě patříme a jsem hrdá, že mám tak skvělou přítelkyni, podporuji ji ve všem, pro co se rozhodne, pomáhám s domácími pracemi, usínáme společně a v objetí, prostě snažím se dělat to, co naši nikdy nedělali nebo alespoň ne přede mnou. Přijde mi automatické se chovat ve vztahu tak jak se chovám já a naopak mi přijde divné to, jak se chovají oni. Jaký na to máte názor vy?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: jj*
Datum: 14.04.15 01:21

Každý je jiný :) proč to řešíš

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 14.04.15 06:53
avatar

Pinky, budu ti tykat, neva? Manželství, to je takový malý mikrokosmos. Úplně přesně nikdo neví, co je uvnitř. Všichni znají historky, příběhy, vyprávění jednoho nebo druhého, pozorují, vidí. Vidí zvenčí. Ale to, co doopravdy mezi těmi dvěma je, to nikdo neví. Někdy nechápe, proč to tak je, co ty dva drží dohromady, proč nejdou od sebe nebo alespoň to nezmění. Je to někdy nepochopitelné, ale je to tak. ;) Jen čistě můj názor, bez lásky v manželství žít lze, ale bez úcty a sebeúcty ne. Tobě přeji hezký trvalý vztah, ve kterém se podaří vybudovat tajemný mikrokosmos, který bude krásný a ve kterém budete šťastné a spokojené obě.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 14.04.15 09:02
avatar

Nedá se toto porovnávat. Rodiče jsou muž a žena, každý pochází z nějaké rodiny a nesli si nějaký základ a fungování z těch původních. Ona totiž tenkrát byla taková doba. Prarodiče zažili válku a byly jiné starosti, některé rodiny asi fungovaly jinak, ale to byly vyjímky, ale všeobecně byl takový trend, že se tyto projevy opravdu nepraktikovaly. Já jsem je také u rodičů neviděla a též jsem si je přenesla do své. Vaši rodiče již mají každý svoji ulitu, možná, že je mezi nimi nějaká hráz, něco si řekli a nedá se to překonat. Ono v 62 letech je již člověk také někdy i unavený, přijdou nějaké zdravotní problémy.

Vy píšete o sobě jako žena a máte svojí přítelkyni. Jsme v jiné době, všude se píše o vztazích, informace jsou všude dobře dostupné, na veřejnosti se lidé chovají úplně jinak než kdysi. A člověk se stále učí, napodobuje, vše jde rychleji.

Myslíte, že byste přišla s tímto chováním a vztahem v rodině a na veřejnost před 45ti lety? Ani náhodou. Vše byste tajila a sama věděla, že se to nesmí nikdo dovědět. Byla byste bílá vrána, lidé nevěděli, jak se k Vám chovat, rodiče Vám i třeba napráskali, vyhodili, nemluvili, tajili atd.

Takže, žijte si svůj vlastní život, tak abyste byla spokojená, možná že rodiče tenkrát v mládí nemohli a teď je to mrzí. Možná, že jste něco zdědila po některém z nich, ale oni to v sobě museli potlačit, proto se zdá, že každý žije svůj život. Nežijí spolu, ale vedle sebe.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 14.04.15 12:16
avatar

Myslím, že obojí je možné. Jsou páry, které spolu žijí víceméně ze zvyku, a jsou takové, které se vroucně milují, ale neříkají si to a navenek vypadají jako dva lidé náhodou žijící ve stejném domě. U nás to nebylo o mnoho jinak, já si pamatuji z dětství jednu pusu, když táta přijel po dlouhé době z Německa. Taková opatrná, žádná velká líbačka :-D Objímání, přitulení se, neexistovalo. Ani já si nepamatuji, že by mě mamka někdy objala nebo pohladila. Teď občas, když odjíždím nebo přijíždím, tak objetí. Nikdy mi neřekla, že mě má ráda; že je na mě hrdá jsem slyšela jednou v životě po dokončení studia. Ale dělala jiné věci, kterými mi dokazovala, jak jsem pro ni důležitá - na slova ona nikdy nebyla, spíš činy. Teď má partnera, také se k sobě nijak nemají, ale koneckonců je to její život a jejich věc, z jakého důvodu jsou spolu.

Jako druhý faktor bych viděla věk a délku vztahu - jinak je to ve dvaceti+něco, když jsou spolu lidé pár měsíců nebo let, jinak v době, když už spolu žijete dlouho, znáte se jako své boty, pravidelně si trochu lezete na nervy a pak nemáte náladu na nějaké tulení, ale přesto víte, že tohle je Váš životní partner a jiného nechcete.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 14.04.15 21:26

Ahoj. Moc zajímavé téma. Jsem si říkal, co na to asi napíšu a já nemusím. Všechno to krásně napsaly tady holky. Já jsem třeba měl své adoptivní rodiče starší o 20 let, než byli rodiče mých vrstevníků. A oni se k sobě měli docela hezky. I ke mně a to jsem dlouho nevěděl, že nejsem jejich pokrevní dítě. Jen bych doplnil, že by se asi mamce, tvé mamce, možná líbylo, kdyby jsi se k ní měla nějak hezky a příjemně ty. Tátu jí asi nenahradíš, ale přítulnost vlastního dítěte by jí mohla být milá. Co myslíš? Ať se vám žije blaze. Ahoj.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 14.04.15 23:41
avatar

To je tezko rici...Ja jsem presne tohle mela doma jako dite taky, ale tehdy jsem o tom nepremyslela a proste jsem to brala jak to je, protoze jsem nic jineho neznala.. Pozdeji jsem dospela a pochopila jsem, ze v budoucnu nechci zit s partnerem jako moji rodice a povedlo se mi to, nasla jsem,,U nas je bezne, ze si dame pusu pred nasima detma atd.. Po letech tata predcasne zemrel a ja jsem se uz jako dospela ptala mamky proc takto s tatou zili a rekla mi, ze jak sel cas, tak kazdej mel jine zaliby a pry fungovali jako 2 samostatne jednotky.. Tehdy jako dite jsem nemela s cim srovnavat a zkratka v tom vyrustala a dnes si zpetne uvedomuju, ze ten chlad vsude okolo byl neprijemnej..S mym manzelem se objimam denne a stejne tak s nasema detma a nechci, aby tohle me deti zazily a presne jak pisete vy..chci dat to nejlepsi, utesit, pomoci, naslouchat, vyznat lasku atd..

Ohodnoceno: 3x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.