Dobrý den,
Jmenuji se Jana, je mi 31 let. Jsem deset let vdaná, mám s manželem dvě dcery. Jedné bude devět a druhá má devět měsíců. Žijeme s manželem v bytě 3 1 a druhý byt, menší, pronajímáme.
Nevím co dělat. Jestli se rozvést nebo se pokoušet o nápravu našeho manželství. Vzali jsme se, protože jsem byla těhotná. Věřila jsem, že nám to vydrží. Manželovi zanedlouho zjistili nemoc RS a dnes bere plno prášků a píchám mu injekce. Jinak chodí a celkem to na něm není nijak vidět.Ovšem vím, že když s ním chci něco probrat tak nechce mluvit a začne být ve stresu a ještě se mu přitíží. Je ti introvert. Kdybychom se rozváděli tak mu to určitě zdravotně nepřidá. Ovšem já s ním nejsem šťastná. Za celých deset let jsme nikde nebyly. ani na hloupém výletě. S rodinou se mu prostě nikam chodit nechce. Doma sedí ve své místnosti u PC a má svůj svět. Já a děti se nějak nehodíme do jeho časového rozvrhu. Spát chodí dlouho v noci, když já už spím. Komunikace probíhá jenom v nejnutnějším případě a pokud ho prosím o cokoliv, odmítá. Sexuálně spolu vůbec nežijeme. Teď 9 měsíců po porodu vůbec a léta před tím, minimálně. Chtěla bych aby se nám více věnoval. Žiji vlastně sama, jen s dětmi.
V poradně jsme byli asi předšestli lety, ze stejných důvodů. Už několikrát jsem se chtěla rozvést, ale vždy jsem si to rozmyslela. On se nezmění.
Děkuji Smetanová.
3x
1x
Zdravím Jano! Těžko se jednoznačně odpovídá na Váš dotaz. Je v tom hodně pro i proti řešit razantně Vaše manželství. Jste moc mladá na to, abyste svůj život nežila a roky Vám utíkaly bez lásky a pohody. Na druhou stranu to asi všechno ovlivňuje manželova nemoc, která není běžné onemocnění, ale je to vlastně nemoc na celý život. Pokud tedy někdo nevyzkoumá nějaký účinný lék. Ale na druhou stranu celkem dobře znám člověka mezi 30 a 40 roky, který mimo ataky nemoci žije tak, že by člověk nevěřil jakou nemoc má. Je s ním sranda, je pracovitý - prostě bezva chlap. Ale jistě to není u každého stejné. Píšete, že máte dva byty. Napadla mě jedna věc. Nebylo by možné zkusit na čas odloučení, kdy by manžel bydlel v menším bytě a Vy s dětmi zůstaly ve Vašem bytě? Třeba poznáte oba dva, že přece jenom se máte rádi a nechcete bez sebe být. Já bych na to docela vsadila. Manžel si může uvědomit, že by svůj styl samotářského chování měl změnit, pokud Vás nechce ztratit. Bylo by asi dobré, sehnat si hodně informací o jeho nemoci. Zda to jeho chování souvisí pouze s jeho nemocí a nebo je to jeho uzavření se před okolním světem a vlastně i před rodinou. Něco asi udělat musíte. Myslím si, že Vaše povídání je opravdu upřímné a hledáte cestu, jak to všechno řešit dál a přitom manželovi neublížit. 
1x
Milá Jano, díky za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Myslím si, že není dobré setrvávat ve vztahu, kdy jeden je hodně velký sobec a soustředí se pouze na sebe (tedy Váš muž), zatímco starost o "rodinu", resp. toho co z ní zbylo, je pouze na Vás. Potíž je, že Váš manžel je nemocný, a chápu, že byť k němu máte spoustu výhrad, nechcete mu ještě přitěžovat. Přesto si myslím, že pokud má člověk volit mezi sebou a někým jiným, funguje pud sebezáchovy, který už na Vás křičí "honem pryč". Manžel Vás využívá, i když o tom možná neví. Má zázemí, o které se ale nijak nezasloužil, pomáháte mu v nemoci, ale on nijak neprojevuje vděk. RS je jistě těžké onemocnění, ale ne nezvládnutelné, navíc když jste připravená a ochotná mu pomáhat, jak píšete.
Jste ještě mladá, jen (doslova) o pár let starší než já. Jsem s přítelem 4 roky, žijeme spolu, a byť nejsme manželé, vlastně je to u nás klasický případ "soužití bez papíru". Neumím si představit, že bychom jenom seděli doma! Jasně, někdy sklouzneme k šedi, to už tak v soužití bývá, ale nelze to vydržet do nekonečna. Ve Vašem případě, pokud se zvládnete starat o dvě dcery sama, bych skutečně doporučovala odejít, dokud je čas. Máte vlastní život, celou dospělost jste prožila s někým, komu vlastně nestojíte za to, aby Vám věnoval trochu ze sebe, svého času, omezil své koníčky. Možná že i Váš muž si teprve potom uvědomí, co zlepšit, kde udělal chybu - dokud vše má, nic mu nechybí.
Vám navíc soužití s ním brání najít si někoho, kdo by Vás více podpořil, kdo by se za Vás postavil a měl Vás, snad trochu jinak, ne nutně víc, rád... 
No bezva! Alespoň nějaký krok a snaha z manželovy strany k nápravě. Držíme Vám pěsti! 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.