Dobré ráno,poslední dobou se mi stává docela nepříjemná věc. Prostě mě rozesmívají věci, které nejsou vůbec směšné, hraničí to někdy až s nějčernějším humorem a směju se v nevhodných situacích a pak mě to strašně mrzí, když se na to podívám zpětně. Bohužel to nejde nijak potlačit a přijde to samo, stačí malá záminka. Nechci tu psát nic konkrétně, protože bych asi vypadal jako úplný psychouš. Drogy neberu. Nevíte co s tím?
1x
Kamarádi mi kydsi vyprávěli, když jsem řekla, že smích patří všude, jen snad na hřbitov ne, jak byli na pohřbu. Síň narvaná, rakev, vůně květin, slzy, kapesníky, živá muzika tragicky prožívala uměni. Přišel řečník a když zapnul mikrofon, sálem zabouřilo: Moooravanka, to je chasa veeeselá. . . Všichni se vyjevili, řečník vypnul mikrofon, hrobové ticho. Slzy se změnily v úlek. Při zapnutí mikrofonu zase veselá dechovka, plná otimizmu. Potřetí a to se už sál usmíval a někde se ozval hlasitý smích. A bylo po tragedii, po smutku, život šel dál. 
Kluci zvukaři říkali, že mikrofon zafungoval jako anténa.
Vůbec nemějte pocit provinění. Vůbec! Užívejte si toho, že nevidíte věci černě a tragicky. Je to dar. A taky si přejte, ať vám smích vydrží co nejdéle, než surovec život ho změní na slzy.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.