Ahoj. Nejdříve se asi pokusím nějak stručně (pokud možno) vysvětlit situaci.
Mé přítelkyni je 20, mně je 25, jsme spolu pět let a přes rok a půl bydlíme u mých rodičů (rodiče maj spodní patro domu, my máme horní). O společném bytě začala mluvit tak před dvěma lety, takže jsme se nakonec pak domluvili, že bude bydlet u nás. Problém je v tom, že mám ještě dva mladší sourozence (8 a 6 let) a hodně rád bych jim uvolnil horní patro, aby měli vlastní pokoje. Rodiče pronajímají byt, ale za měsíc nám budou odcházet nájemníci, takže jsem to viděl jako skvělou možnost, že bychom se tam mohli nastěhovat my a být ve svým. Ona to ale odmítla a odůvodnila to tím, že byt 3+1 je pro nás dva zbytečně moc velký a že radši bude bydlet u mých rodičů. Když jsem se jí zmínil o sourozencích a o tom, že si byt můžeme dovolit, včetně toho, že jednou budeme mít svoje děti, tudíž větší byt by byl stejně třeba, nijak na to nereagovala, případně pořád říkala, jak chce bydlet u nás.
Další problém, že za těch pět let jsem jí několikrát nabízel, že jí vezmu do restaurace na romantickou večeři (chtěl jsem tak oslavit výročí), vždycky odmítla, dokonce i na moje narozeniny, že to prostě nechce, protože to nepotřebuje. Když jsem se jí zmínil o tom, že já bych si takový večer, alespoň jeden, přál, nechtěla to rozebírat a vždycky dodala, že radši půjde na kebab nebo na pizzu, než na něco takového. Takže jsme za těch pět let společně chodili do fast foodů a v normální restauracích jsme byli asi jen 3x, přičemž šlo opravdu jen o "najíst se, zaplatit a odejít" - nic romantického. Asi bych pochopil, že prostě nemá ráda romantiku, takže bych jí to ani nějak necpal, ale nechápu, když mému staršímu bratrovi píše, jak nejsem vůbec romantický, jak neumím takový být a jak by třeba chěla na nějakou romantickou večeři. Když mi to bratr řekl, vytočilo mě to a urazilo zároveň, protože se tu fakt x let snažím jí na něco takovýho vzít, ale ona to vždycky akorát jen odmítne, a pak si za mými zády stěžuje.
Přijde mi, že ona si vždycky něco vysní/naplánuje ve své hlavě, ale když se to má skutečně zrealizovat, akorát to odmítne s tím, že to tak nechce - viz společný byt, o kterém dříve povídala, romantická gesta, apod.
Poslední dobou často mluví o zásnubách a dívá se na zásnubní prstýnky, beru to jako znamení, že chce, abych se s ní zasnoubil. I já bych opravdu rád chtěl, ale bojím se toho, že když bych to měl zase zrealizovat, odmítne mě.
Nevíte někdo, co s tímhle dělat? Děkuji.
3x
Ahoj, omlouvám se, ale přijde mi, že se tak nějak bojíš vlastní holky. Bojíš se toho, že by mohla nesouhlasit a být nespokojená, tak děláš vše, aby bylo podle ní. Což určitě není dobrý. Pokud bys chtěl jít do vlastního a uvolnit pokoje sourozencům, což je dobrý nápad, tak to rozhodně nesměť ze stolu jen proto, že přítelkyně na to nijak nereagovala. Jistě je i pro ni pohodlnější bydlet u rodičů, kde nemusí nic řešit. 3+1 je sice velký byt, ale pokud plánujete rodinu, tak proč se mačkat v 1+1, že.
Myslím, že se moc ptáš a moc se bojíš odpovědí. Zkus ji jednou bez plánování, ptaní se a nabízení prostě pozvat. Překvápko, momentální nápad. Pokud tě odmítá a pak za tvými zády píše bratrovi, že nejsi romantický, tak je to fakt divný. O tom jste se si už promluvili? Že odmítá něco, o čem si pak stěžuje, že nemá?
Než začnete vůbec uvažovat o nějakém prstýnku, tak bys měl vyřešit to, abyste si vůbec rozuměli, nelhali si a dovedli se domluvit. Neumíte zatím ani jedno.
doplněno 15.03.15 14:38:Mrwey - upřímně to vidím jako nefungující vztah. Ona chce něco, co odmítá, ty se jí bojíš cokoli říct a raději ustoupíš. A ona to dobře ví, takže to vždycky bude po jejím. Zkus se zamyslet, kam to povede. Pokud ve vztahu není možná dohoda - v čemkoli, prostě pokud se jeden chce hádat tak dlouho, dokud druhý neustoupí, tak to takhle bude pořád a bude se to jen zhoršovat.
Přijdeš mi moc submisivní, moc bojácný. Umíš bouchnout do stolu a stát si za svým? Ona tě taky může vidět jako "sraba", promiň to slovo, který se hádat nechce a raději jí ustoupí. Možná si tě ani moc neváží, jen je s tebou pohodlný život, uděláš, co chce ona, bez řečí. Možná jste už přechození, přece jen být spolu od 15 let je výkon na dnešní dobu.
Sice by mě zajímal i její postoj, ale to, že jsou z tvého vztahu nešťastní všichni kolem, by taky mohl o něčem svědčit.
To máte pravdu, že se jí tak trochu bojím. Vyrostl jsem v nekonfliktní rodině, moji rodiče mezi sebou nikdy neměli problémy, které by museli řešit hádkami, když už, tak velmi výjimečně, takže tím, že to nechám podle jejího,se vyhýbám případným konfliktům, které by mohly nastat, kdybych si to musel vyhádat. Jednou jsme se takhle hádali dobrou hodinu a ona mi stejně neustoupila, vzdal jsem to, protože jsem na to už neměl nervy a bylo pro mě jednodušší jí vyhovět, než se nesmyslně hádat dál.
Co se týče bytu, tak to samozřejmě kvůli sourozencům neustoupím, stejně by nám to dříve či později začali navrhovat i mí rodiče, takže budu doufat, že tohle brzy pochopí a alespoň kvůli mým rodičům přistoupí na moje podmínky.
Překvapení nesnáší, to už jsem jednou zkoušel taky a byl jsem její reakcí překvapen víc, než ona svým činem - proto jí od té doby o všem říkám.
Proč si stěžuje mému bratrovi opravdu netuším a on to taky nechápe, protože mou snahu vidí a i jí to tak říkal. O tomhle jsem s ní tenkrát také mluvil, ale ona jen, že jí nerozumím a když jsem jí žádal, ať mi to teda vysvětlí, tak říkala, že bych to stejně nepochopil a že je to vlastně jedno a dál to nechtěla řešit.
O prstýnku sice uvažuji, ale uvědomuji si, že je třeba vyřešit tyto věci, než se začnu závažnějši vázat. Jen spíše nevím, jak to řešit, mám pocit, že z mého vztahu jsou už i rodiče docela zoufalí.
1x
Znáte se s přítelkyni pět let. Jestli cekate, ze se nějak změní k lepšímu, tak se nejspíš hodně nacekate. Jaké to máte nyní, tak to nejspíš budete mít stále a časem možná ještě horší.
doplněno 14.03.15 20:12:Ne přímo. Ale berte ten vas vztah tak, ze jestliže vám to skripe už nyní, tak není veliká naděje, ze se to obrátí k lepšímu. Podle me vám to prostě moc neklape.
Navrhujete mi tedy rozchod? Nebyla byste totiž první, říká mi to více lidí, že jsem se kolikrát už nad tím pozastavil. Bohužel ale city jsou city a já si nejsem jistý, že bych na tak radikální řešení měl.
Rozchod je vždycky obtížný. I když vztah úplně neklape a člověk o tom přemýšlí, ten krok je prostě těžký. A víte jak to obvykle dopadne? Potkáte někoho jiného a to vás postrčí k řešení. Jedinou nevýhodou pak je, že to bude vypadat, že jste najednou potkal jinou ženskou, která vás odvedla pryč. A jen obtížně budete někomu vysvětlovat, že ta nová ženská byl už prostě jen ten spouštěč... Když navíc mezitím dojde k tomu, že si současnou přítelkyni vezmete, případně i dítě se zadaří...
Prostě a jednoduše - lepší je řešit problémy včas. A ona je bohužel pravda, že lidé se moc nemění a pokud je teď přítelkyně taková, tak se to spíš bude sunout k horšímu. Možná bych ještě vyzkoušela tu situaci navážno s přítelkyní probrat. Tak, aby pochopila, že je to pro vás problém a že pro další pokračování vztahu ho máte potřebu vyřešit. Pokud to nepůjde, je asi opravdu lepší to včas ukončit.
Ono některé dny s ní jsou hodně fajn, přijde mi v tyto dny úplně vyměněná, přesně taková, jakou jsem ji tenkrát poznal. Měnit se začala tak nějak postupně a teď z toho je spíš taková sinusoida jejích dobrých a špatných nálad. Občas mi říká, že o svých chybách ví a že se zlepší a že všechno bude dobré, takže naivně žiju v představě, že to tak bude, jenže když má potom šanci mi to předvést, neudělá to, a pak se buď hádá nebo slibuje dále.
1x
Na tvém místě bych si dal odstup a podíval se na váš vztah trošku s nadhledem. Těžko takhle soudit a nebo radit. Chyba může být na obou stranách. Podíval bych se jak funguje rodina z které pochází. Né nadarmo se říká ,, Jaká matka ,taká Katka " . To ti může trošku napovědět. Vypadá , že jsi zamilovaný a můžeš být i trošku ,,slepý". každopádně nikdy , rozuměj nikdy neudělej takovou chybu , že by jste šli do bytu s tím , že napíšete půlku bytu na ní. Kdyby došlo na zásnuby a na svatbu , tak vždy to konzultuj s právníkem a předmanželskou smlouvu. U toho také poznáš jak to s tebou myslí vážně. Hodně štěstí
Je pravda, že ona vyrůstala v hádavém prostředí, její rodiče se často hádají, ona se hádá s nimi a její matka má takovou vedoucí ruku rodinou, všímal jsem si už dřív, že to praktikuje i u mě, přitom mi říká, že taková být nechce. Ovšem s jejími rodiči problém nemám, mají mě rádi a i se mě před ní několikrát zastali - nebo spíš hlavně její otec.
Ohledně smlouvy apod. - můj táta je právník, takže o tomhle jsem nadmíru poučen. :D
doplněno 14.03.15 20:33:A děkuji. 
V tvém případě bych udělal to , že bych vytáhl svého otce někam na pivo a tam se mu svěřil se vším co tě trápí. Vypadá to , že spolu dobře vycházíte a asi to bude velice vzdělaný člověk , který má díky své profesi už určitě zkušenosti z obou dvou stran ať už dělá jakékoliv právo a zná nejlépe tvé domácí prostředí.
Matka = dcera . Geny nezměníš. Já jsem na svém otci některé věci přímo nesnášel a přistihuji se někdy při tom, že jsem jeho věrná kopie a to mi už je 50.
0x
na tom větším bytu trvej argumentace že tak velkej je zbytečnost je hloupá sám sem si ted s přítelkyní takovej pořídil a dávám ho do kupy
k tomu ostatnímu pokud se za ty léta z tebou nezměnila už to lepší nebude a mám pocit že vám to v budoucnu moc klapat asi nebude
0x
Mně přijde, jestli Vaše dívka není "ze vztahu poněkud unavená".
Když jste se seznámili, bylo jí 15, moc vztahů kromě Vás asi neměla,
tipuji, že je to její první vztah.
Neměla, kde se "otrkat", naučit se dohodě, kompromisům, akceptovat partnera, ...
Co s tím? Promluvit si s ní o všem, říct jí o svých představách, ale i obavách.
Vysvětlit jí, co od vztahu očekáváte, a zjistit, co očekává ona.
Nemůžete někomu vnucovat své představy, aniž byste se zajímal o jeho.
Zajímavé jsou ty zásnuby: Proč stojí o zásnuby, pokud neplánuje budoucnost?
0x
Evidentně ji máte rád a rozchod nechcete. Takže slečnu berte takovou, jaká je. Vztah je i o toleranci a důvěře. Komunikace je nezbytná, takže si spolu sedněte a promluvte si. Co se týče bydlení - chcete se osamostatnit, takže by měla chápat, že bydlení u Vašich rodičů není to nejlepší a tudíž by měla začít uvažovat jinak. A co se týče romantiky, zeptejte se jí, co si pod tímto pojmem přesně představuje a zároveň ji požádejte, aby si na Vás neztěžovala u rodinných příslušníků, ale naučila se říkat věci přímo Vám a řešit je přímo s Vámi. Jaké si to uděláte, takové to budete mít. Ani jeden z vás by se neměl ve vztahu nutit do ničeho, do čeho se mu nechce. Je to váš život, takže záleží jen na vás dvou, zda ho budete žít spolu, nebo každý zvlášť...
0x
Možná ... Ty nabízíš romantickou večeři v honosné restauraci, ona se tam možná cítí blbě. Chtěla by romantickou večeři, ale jen vy sami někde na chatě, doma, apod. Ty nabízíš větší byt, ale ona větší teď nepotřebuje; postavil bych to tak, že "mí sourozenci vyrostli a měli bychom jim to tu uvolnit, bude volný byt, tak se tam přesunem", tomu se odporuje dost těžko.
Asi občas nejste schopni se pochopit (což by bylo docela divné, po takové době).
Sakra, že zrovna já si troufám přispívat ..., radši už dost.
0x
Postupně si Tebe omotává kolem prstu. Až budeš tam, kde chce, tak ještě přitáhne. Vidí doma nadvládu u matky. Postupně bude jednat jako ona, ted si to třeba neuvědomuje. Ty budeš ustupovat, abys předešel hádkám, ona bude ta, co bude rozhodovat.
Musíš si také stát za svým názorem a prosadit se. Když uvidíš, že se jen hádáte, když něco navrhneš, tak nemá cenu dál spolu být. Žádné zásnuby zatím neplánuj ! Opět Tě někam chce dostrkat. Nejdříve si vše vyříkat a počkat, jak se zachová. Ze začátku se třeba bude snažit, ale dlouho se nedokáže přetvařovat. Kdyby mne přítelkyně za zády nepravdivě pomlouvala, tak už by nebyla mou přítelkyni. Připadá mi, že ona si jde za svým cílem, bez ohledu na druhého. Nebude brát ohled ani potom.
doplněno 15.03.15 09:48:Dva lidé, když se milují, tak si navzájem dělají radost. Dělá nám to dobře, když toho druhého potěšíme a opačně. Ty ji chceš potěšit, ale ona uzemní.
0x
přejel jsem to jen zběžně...ale takovou přítelkyní bych si rád vzal...je šerná... ..nemyslí to zle...věřím že Vám pomáha i přinějakých fyzických prací...nemyslím tahat něco..ale práce venku apod...není líná...já bych se jí držel...
Myslím..že Vaší přitelkyni stačí málo aby byla štastná..takových moc není...malým dárkem jí uděláte velkou radost než naopak...Zjednodušte své představy a vžijte se do jejích... zbytečně se obáváte...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.