Jaký trest synovi - 9 let/4.třída?

Já také chodila na akordeon a rovněž za školu, moje sestra rovněž a poslední do houslí, bože jak my ty nástroje nesnášely. Podotýkám, že pro radost si zahrajeme i dnes. Zeptal jste se ho někdy zda do houslí chce nebo jste rozhodl, že z něj prostě bude virtuoz? K zamyšlení je to zhoršení ve škole, tím bych se zabývala a hledala příčinu. Zkuste s klukem promluvit jako s dospělým, ptejte se co ho baví, s kým se kamarádí, co chce v životě dělat...Nehledejte trest, hledejte příčinu problému a východisko.

Dobrý den, dříve než udělíte nějaký trest, tak zkuste zapátrat, proč se synek zhoršil v prospěchu. Housle syna třeba unavují a nemá čas na svoji vlastní zábavu. Bude z něho druhý Paganini? Ne? Tak to tak nehroťte. Jako ten váš řád - škola, housle, DU, zábava - to je dost drsné, nemyslíte? I dítě potřebuje mít čas jen tak pro sebe a ne jen plnit nějaké úkoly. Já mám např. doma zkušenosti se šikanou dítěte, velmi tvrdou a hnusnou šikanou. Neříkám, že je váš synek šikanován, ale zhoršení prospěchu, lhaní...být rodičem takového děcka, pátrala bych po příčině. A to, že vám syn zalhal, příčinu nějakou má. Pak teprve trestejte. Nesmějí se mu třeba děti kvůli těm houslím? Jinak - trest, no jestli si myslíte, že to k něčemu bude, tak mu dejte ten tlačítkový mobil, to vašeho syna srazí na kolena...

Já od 1 třídy: pondělí- ZUŠ- výtvarka + na trénink- atletika. Přijížděl jsem domů po 19 hod.Uterý- ZUŠ- nauka. Středa Klavír+ trénink. Čtvrtek ZUŠ- zpěv. Pátek- trénink. Pak honem úkoly a na kamarády nebyl již čas. Také jsem 2x nešel na nauku, ale učitelka hned volala mamině, že jsem nedorazil na nauku. Tušila, kde asi jsem a tak si pro mne došla. Lítal jsem s partou. Doma mi řekli, abych si napsal na papír, jaké mám kroužky a škrtnul ten, který nechci dělat, abych mohl být více venku. Nemohl jsem se rozhodnout. Všechno mne bavilo. Jen jsem věděl, že se nedostává čas. Tak rodiče posunuli domácí úkoly. Nejdříve jsem mohl ven a v určený čas být doma a dělal úkol. Od 3 třídy jsem nechal zpěv. Klavír a výtvarku jsem ukončil zároven na SŠ s maturitou. Atletice se věnuji stále.

Pokuste mu dát více volna. Třeba posunout úkoly. Takhle je ve škole, pak hudebka, úkoly a zábava je nakonec. Musí se také od povinností trochu odreagovat. Nebo at si napíše na papír zájmy a vyškrtne sám co nechce. Ještě at připíše, proč se zhoršil ve škole, zda nemá nějaký problém. U nás to takto fungovalo spolehlivě. Napsali jsme vždy co máme za problém, a pak se to teprve řešilo ústně. Takto se lépe v klidu rozhodne, než před rodiči. Třeba by vám opět neřekl pravdu, aby vás nezklamal. At se svěří papíru a pak to řešte, hlavně v klidu, at je tam napsáno co chce. Zatím bych trest nedával, protože nevíte, co ho ke lži vedlo a proč se zhoršil ve škole.

Mně připadá, že má příliš striktně nastavený režim, my v devíti letech lítali po venku a pokud pamatuju, hudebku mívali spolužáci jednou týdně. Ćili první co mě napadlo, že toho má dost a potřebuje si odlehčit, nakonec je to malý kluk, a tohle je taková malá revolta, a když si neví rady, je to za pomoci lží - vcelku normální. Příliš bych netrestala, spíš se zamyslet...

A takový dotaz? Do houslí chce on, nebo je to váš nápad. Baví ho to, nebo je to povinnost. Trest domácích prací je určitě lepší než zaražený počítač. Syn se dostává do věku, kdy si sám začíná určovat priority a je pod větším vlivem kamadů. Pokud mohu radit více komunikovat a nejlépe při společných zájmech, případně procházkách. Nebude pod takovým tlakem jako když budete řešit problémy u stolu.

aby to nakonec nedopadlo jako u mne chodil jsem 7 let na akordeon a nebavilo mne to, ale zařekl jsem se že jak vyjdu školu tak se na nástroj ani nepodívám a je tomu tak už přes 20 let dneska jak ho vidím u našich doma tak bych nejraději sebral sekyru a rozštípal ho tak si dejte pozor a%t nejsou naplněné Vaše ambice před Vaším dítětem, ale nadruhou stranu bez nucení by nebylo spoustu muzikantů, zpěváků, sportovců atd. to zas na druhou stranu uznávám, ale kdyby moje děti chtěli chodit do hudebky tak jen přes moji mrtvolu !

Za školu jsme snad někdy chodili všichni.. Já bych zkusila takové malé citové vydírání - strašně jsi mě zklamal, teď nevím, jestli ti budu moci někdy věřit, vždy při blízkosti syna být trošku odtažití, smutní, myslím, že si brzy bude chtít získat důvěru zase spět. Ale nejsem rodič - nevím jestli je to adekvátní trest.

Kluk byl v 5 letech houslemi zaujatý, líbilo se mu to. Jenže roky utíkají, 4 roky hraje a už se mu to třeba trochu zajídá. Ostatní kamarády v hodině houslí asi nenajde, raději by teď hrál fotbal či jezdil s kluky na kole. Málokdo vydrží tvrdě cvičit od 5 let až do dospělosti.

Promítněte si kouzelný seriál Bylo nás pět, kdy tatínek Bajza /Oldřich Navrátil/ nutí svého synka ke hře. A ten jen přemýšlel, jak se z houslí vykroutit.

Chlapce nijak netrestejte. Sedněte si spolu, třeba i mamka a začněte se ptát: Zda ho to už nebaví, proč tam nebyl, co by ho bavilo víc, jestli už nechce pokračovat...Všechno v klidu. Pokud nechce, jeho věc, proč něco lámat přes koleno? Ušetříte za kroužek, kluk bude spokojený, že už nemusí cvičit. Pokud to opravdu není "talent od Boha", jako že asi ne, bude mu jistě teď na jaře lépe s balónem a kamarády. Jaga.

Asi dává přednost kamarádovi, což se mu ani nedivím. Tak ho v tom podpořte. Dětství je i neorganizovaná zábava.

Poukud si housle přál a je to jeho hobby, potom nechápu, proč by měl být trestán za to, že se nedostavil na své vlastní hobby. To jednak. Druhak je zde ještě moment lhaní. Ten je ovšem - jen tipuji způsoben tím, že synek předpokládá, že ono hobby není ani toliko hobby, jako spíše zbožné přání pánů rodičů a tedy absence se neodpouští. Nejsem přívržencem konstruování takovýchto rádoby hobby programů, takže těžko poradím trest pro synka. Doporučím jen revizi zálib synka.

Nestačilo by domluvit hudebku na jednou týdně? Kluk si oddechne, bude mít víc času na učení i lumpárny s kamarády. S mobilem souhlasím, ale stačí týden či 10 dní, ale až po zjištění příčiny zhoršení prospěchu.

No to víte... třeba ho ty housel opravdu přestávají bavit. Já si přesně pamatuji, že někde okolo 6. let jsem také začal milovat housle. Líbilo s mi v televizi když na ně někdo hrál a stále dokola jsem otravoval rodiče, že bych chtěl pořídit housličky. Tak mi je rodiče tedy pořídili a přihlásili mě do hudební školy. Tam jsem se začal učit noty, které jsem absolutně nechápal a dodnes nepochopil a navíc hra na housle mi šla dost mizerně. Tak jsem asi po roce začal do hudebky chodit s odporem i když ze začátku jsem byl nadšen. No a pak to naši vzdali, páč to nemělo budoucnost.

Nevím, co vedlo Vašeho syna k tomu, že tam nešel a lhal. Třeba na něho leze puberta, housle ho prostě přestávají bavit, těžko říct. Jestli to udělal poprvé, tak bych si s ním sednul a hezky to s ním probral. Žádné emoce, hezky v klidu. Když by mi řekl, že ho to prostě nebaví, tak bych ho dál nenutil. Ono nejhorší je dělat věci z donucení. Ovšem kdyby tam chodit chtěl a udělal by to znovu a lhal, dostal by vejprask tož asi tak. Hezký večer přeji.

Já osobně si myslím, že ty housle jsou pro něho trestem samým o sobě. Mám stejně starého syna, ale do houslí bych ho nenutil, ani kdyby sousedům zaškrtil babičku... Spíš zjisti, jestli netrpí tím, že do nich musí chodit...

držím vašemu klukovi palce! ; )

Chodit na housle? To se mu vůbec nedivím : ))

Ale teď vážně. Já sám jsem se snažil dostávat z kroužků, ke kterých mě nutili rodiče (kreslení, nábožák...).

Ke kreslení jsem se v dospělosti vrátil. Ale protože jsem chtěl, bavilo mne to a také kreslím co mě baví. Je to jen koníček.

Pokud se kluk bude chtít něco naučit, naučí se to i sám od sebe z vlastní iniciativy. Já jsem se rozhodl v 21 že se naučím angličtinu, nikdy předtím jsem jí nestudoval. Naučil jsem se jí sám, bez kurzů, prostě proto že mě bavila. Stejně jako to kreslení.

Po doplnění otázky autorem - zas by byla škoda houslí nechat, když ho to baví a ta vystoupení ho těší. Ten zlom je takový náhlý a sázela bych na tu šikanu, i když třeba ne zrovna drastickou, ale stačí pár výsměchů spolužáků a citlivá dušička neví co s tím...A pokud škola není zrovna zárukou dobrých pedagogů, pátrejte...

Drobný trest za to že nebyl na houslích, resp. že neřekl že tam nechce a jde jinam. Např. za trest příště na housle nepůjde a povinně si bude hrát s kamarádem.

A jasně dát najevo že mnohem horší je lhaní = citelný výchovný trest a že za příští lhaní bude trest mnohem tvrdší. Asi ten telefon - měsíc bude mít starý krám s kterým může jen volat a poslat zprávu, kredit jen pro rodiče, kroužky atd. (ono jiný telefon ani nepotřebuje)

Ten trest musí být hned, musí vychovat a neublížit... Aby sám pochopil že něco udělal špatně. Lhaní je hlavně o ztrátě důvěry...

Rozebral bych s ním, proč nechce na housle chodit. Pokud ho to nebaví, tak bych to nelámal, ale dal bych mu alternativu. Aby si vybral jinou zájmovou činnost (nemusí to být hudebka). Druhá věc je lhaní. Sedněte si společně a domluvte se předem na trestu, který bude následovat, když zalže. Můžete mu také nabídnout jeden trest nebo více možností. Pak bude vědět na čem je a jestli se mu lhaní vyplatí nebo ne. Bude to jen na něm, jak se k tomu postaví. Když mi bylo deset a něco jsem ve škole provedl, dostal jsem v kabinetu na výběr od učitele - facku nebo poznámku. Sám jsem se rozhodl pro první možnost a věděl jsem, že je to hned vyřešené. Nemusel jsem jít s poznámkou domů - s nepříjemným pocitem, co z toho bude. Tím ale nechci navádět na fackování za lhaní, tresty mohou být různé.

Dobrý den ,

myslím, že řešit minulost nemá již v tuto chvíli smysl. Je možné že Vaše dítě jen navedl jeho kamarád či někdo jiný aby ten den na housle nechodil. Také mohl tehdy potkat někoho, kdo si vůči Vašemu synovi vybil zlost a kluk z toho mohl být následně rozrušen. Otázek je mnoho. Pokud Váš syn dopředu věděl že ten den na hodinu houslí nepujde pak je problém ve vaší vzájemné komunikaci a důvěry. Zkuste se zapřemýšlet jak byste reagoval ,kdyby Vám syn řekl: táto ...mohl bych jít zítra místo na housle ke kamarádovi? Člověk to samozřejmě bez jakýchkoliv poznámek odmítne. Pokud ale člověk chce, aby dítě mělo k nám nějakou tu důvěru, je dobré navrhnout v tomto případě jiné možné řešení ,jak jeho přání setkat se s kamarádem umožnit. V okamžiku kdy svému dítěti takovou možnost nedáme , vyřeší si jej po svém a nám pak bude pochopitelně lhát.

Je potřeba taky zvolit správný trest a dát najevo za co přesně trest je ... ve Vašem případě je vhodný trest za to že Vám syn lhal a ne za to že nešel na hodinu. Domácí hodinová práce jako např. pomoc s úklidem je určitě vhodná. Dále je možno jako trest omezit nějakou výhodu které Vaše dítě má , ale vždy by mělo mít možnost tuto výhodu získat zpět pokud se dítě opět polepší. Snažte se více dítě chválit než jej trestat.

Přeji mnoho radostných chvil celé Vaší rodině

Petr Baier

Zdravím, připojím se a popíšu svou zkušenost. Od druhé třídy jsem závodně plavala. Ve třetím družstvu jsem měla spoustu kamarádů, super, ale ve dvojce, kam jem přešla, i když se jednalo prakticky jen o změnu dráhy, jsem se potkala se synem trenéra a jeho kamarády, kteří se rádi posmívali a šikanovali, navíc ani hodiny kytary se jaksi neslučovaly s denním drilem v bazéně, pak přišly první lásky a já měla pro sebe sotva dvě hodiny v podvečer. Jenže táta trval na tom, abych plavala dál, dokonce mě na bazén doprovázel, aby viděl, že jsem na trénink šla. No, zkrátka jsem raději ráno hodinu seděla v parku poté, co jsem utekla zpoza dveří, když táta odešel, než abych zase viděla ty blbečky v bazéně, co byli schopní nás slabší kusy po tréninku zahnat do kouta a pást se na našem ponížení. Tak skončila má plavecká kariéra - a mimochodem začala schopnost se umět porvat. .

Kolik má syn času pro sebe? Na další zájmy, kamarády apod.? Co ve škole, ráno vstává v pohodě? Žádná změna v chování, nechuť jít do školy? Nějací noví kamarádi? A co slečna, nezakoukal se syn do nějaké? Když člověk zmagoří, jde všechno stranou :D.

Sama mam doma kluky 2 a z toho ten starsi bude mit brzy take 9 let.. Pisete potrestat..no.. Chapu, ze vas mrzi, ze vam zalhal, ale prvni co me napadlo je s nim hezky promluvit, snazit se pochopit co ho k tomu lhani vedlo.. Navodit pri hovoru pratelskou rec, aby velmi pocitil, ze jste tady pro jej, ze ho chcete pochopit, pripadne pomoci, poradit, vyslechnout a to mi ve vasem prispevku chybi...trestat je pro me az druhorade...

Nas kluk chodi 3x tydne na karate, 1x klavir, krouzek fletny ve skole a jeste krouzek folkloru ve skole..Vse stiha.. Na me uz krouzku mnoho, ale je velmi aktivni a chce to..Taky me ted napadlo, ze pisete, ze zabavu ma az jako posledni..To u nas je to naopak a jak prijde ze skoly, tak ma zabavu hned na prvnim miste a povinnosti az pak.. Ukoly si muze udelat hned ze skoly, nebo pak, jak on chce, ale pravidlo u nas je, ze v 18hod.to musi mit pripravene..

kazdý se vyvíjí...možná se synovi tak často na housle chodit nechce...On se tím bude živit? Nezapomente, že to je také kluk...nebral bych mu dětství... Normálně se ho zkuste zeptat co si přeje v životě a mimochodem se zeptajte i na housle..třeba omezte jednu hodinu týdně...

tak zrovna housle jsou "jen konicek", jinak sami musite vedet, jestli ma na to byt Paganini, nebo je to šmrdlalista

Neznám vašeho syna, ale kdyby ho ty housle bavily jak tu píšete, tak by tam poctivě chodil. Puberta nastoupila a starý koníčky bude nejspíš potřeba vyměnit za nové.

Víte.. nutit k něčemu dítě je špatně jestli vidíte očividně jeho nezájem, promluvte s ním, prosím, netrestejte ho. V tomhle věku se díte hodně mění a s ním i to, co ho baví.. já si teda moc neumím představit, že 9letý chlapec drží v ruce tablet nebo dotykový mobil - já měla svůj první mobil až v 10 a to byl nějaký nejlevnější na volání a sms (pozn. je mi 18 :D a v té době teda ještě dotykáče nebyly), ale doba pokročila, tak dotykový mobil má dnes každý no.. ale zkuste s ním promluvit, nebo Vám to třeba řekne sám, jak se k houslím má - jestli na něj 3x týdně není fakt moc..

Rozhodně bych mu zařídil lekci houslí jen 1 x týdně. A podle toho, jak by doma cvičil, tak bych mu případně na jeho přání přidal hodinu.

Musíte synovi vymyslet nějaký specifický trest, aby si uvědomil své pochybení. K dobře zvoleným trestům patří například večer chodit spát v 7.30, zamezení vstupu k počítači na sedm dní nebo na syna mluvit pouze v nejnutnějších případech. V žádném případě syna netrestat fyzicky, ale důsledně dodržet délku stanoveného trestu.

Tak jako trest,to jsemúroti tomu. Já jsem taky chcíli hrál na nástroj, ale bez zájmu, bez chuti a hlavně mě nebailo cvičit a taky jsem se párkrát ulil. Více mě bavil fotbal,na který jsem začal chodit už jako kluk, u kteréhojsem vydržel dodnes,ikdyž už hraju jen jako stará garda. A i já,když jsem se ulil tak u nás ve městě občas jela parní lokomotiva a nad tratí byl přechod prolidi na autobusy,když se šibovalo aby stihli autobusy a my jsme tam kolikrát místo hraní soutěžili, koho to nejvíc očoudí. Samozřejmě za absence vhudebce mi nadávali sem tam jsem dostal lepanec a dokonce mi byl zakazován fotbal, ale já bylve škole premiant a jednu pounámku jsem taky dostal neprávem,protože z rodinných důvodů jsem ve čtvrtek zmizel v pátek jsem do školy nešel a v ponděli jsem dostal poznámku, že jsem neuklidil mapu a nepomohlo ani argument,že jsem v pátek nebyl ve škole. Nakonec jsme to oma nechali plavat stejně v pátek jsem skončil včervnu o týden dřív,protože jsme jeli na rybářský tábor a nechtěl jsem si dělat zle. Ale já jsem si svoje záliby fotbal a rybařinu taky vybral v 9.letech ve čtvrté třídě a tak to bývá,kolem 9,roku nebo po něm si dítě začíná vybírat něco, co by ho bavilo. A třeba i dcera souseda si vybrala taky v 9.letech ve čtvrté třídě rybařinu a asi jíto baví,protože se něky u vody potkáváme dodnes a dokonce k tomu dotáhla i svoji mámu. Takže pokud ho to¨vysloveně nebaví,tak sis ním o tom promluvte a najděte nejaký kompromis. Já to měl s koncem hraní trošičku lehčí,já mám totiž trochu chromé prsty na rukou,což mě omezovalo, takže hraní šlostranou.