Nejste přihlášen/a.
Pro něho to kravina není. Je prostě citlivější a dojímají ho smutné scény. Já bych si ho rozhodně k vůli tomu nedobírala. Vás zase dojímá třeba něco jiného. Každý má své slabosti a nikdo za své pocity a emoce nemůže. Není nutné se někomu k vůli takové věci posmívat a zvláště ne tomu, na kom Vám záleží a máte ho ráda. Omluvou nic nezkazíte, ale to už je na Vás.
Ať je to logické nebo ne, když člověka něco dojímá, tak považuji za neslušné dělat si z toho legraci nebo to nějak zlehčovat. Smát se mu? Já bych se omluvila. To se nedělá. Je to prostě jeho citovka, berte to tak - a možná buďte ráda za chlapa, kterého dokáže něco dojmout k slzám.
doplněno 03.03.15 19:12:Mezi námi - když mě dojme film (ani nevím, jak ti to tvůrci filmu dělají, že ačkoliv jsem docela netečná ženská, tak u filmů někdy bulím), a chlap se mi začne posmívat, tak u mě skončil. Může mi v klidu říct, že brečení kvůli filmu považuje za dětinské/hloupé/vtipné/..., ale přímo se mi vysmát, to bych si nesla hodně dlouho v sobě.
Souhlasim s Vami. Duverny vztah dvou lidi je o duvere. A ta je o tom, ze kdyz se jeden jakkoli odhali, druhy se tomu nevysmeje a ani toho nezneuzije. Slecna je ponekud jednoducha a zadelava si na vztah, ve kterem se nakonec kvuli jejimu chovani nebude hrat na ferovku.
Přesně tak. Já před ex-přítelem slzy u filmů vždy tajila, připadalo mi to dětinské a věděla jsem, že on to tak neprožívá. A když bych už přiznala barvu, že bulím jak želva, tak by mě jeho výsměch pěkně ranil. Tady totiž vůbec nejde o to, jestli bulet u jednoduchého německého seriálu je dětinské a nebo ne, ale o to, co vlastně píšete - "zneužitá" důvěra. Jo, kdyby se ten chlapec cítil dotčen natolik, že nepřijme její omluvu, tak ať jde do kopru, ale omlouvat se on za co nemá.
Hodně už tu bylo řečeno . Jenom bych chtěl dodat , že pokud je váš přítel citlivý , nemusí to znamenat že je slaboch a to vy jste mu svým výsměchem vlastně řekla. Jsou to dvě odlišné věci. Chápu , že s vámi ještě ,,mlátí puberta " - to neberte prosím jako urážku , tím jsme si prošli všichni , ale už se pomalu zkoušejte nad takovýma věcma trochu hlouběji zamýšlet. Přeji hodně štěstí.
Dojímat se nad tím, že nějaká fiktivní postava ve vymyšleném příběhu "zemřela", je opravdu trochu srandovní. Mě se to taky stává, když sleduju nějaký napínavý film, třeba u Django unchained, to jsem v kině brečela, a když si toho přítel všiml, tak jsme se tomu pak zasmáli oba.
ono je hlavne trochu neco jineho postava ve filmu, a neco jineho je postava z krimi serialu a ke vsemu, kdyz onen dil nekdo vidi uz po nekolikate
doplněno 03.03.15 21:06:@jr ne naopak ja jsem s vami
pochopim postavu cehokoli v nakem citovejsim filmu, dramatu nebo i serialu apod, ale u krimi serie, a ke vsemu typu kobra 11 mi to prijde fakt vtipny
me by se to rozhodne nedotklo, jsem ponekud jiny partner i clovek
pravdepodobne by to u nas dopadlo takto: "ty brecis u kobry 11? ", a ja bych se smichem a slzama v oku odpovedel "kdyz ja mel Simira rad uz od 8mi
"
Nezapomeňte, že u toho seriálu se mu mozek přepíná na 10-letého kluka a Andre pro něj byl starší brácha. Když umře, je to pro něj znovu smutný. Já dodnes slzim u Vinetua posledního výstřelu. Takže se mu nesmějte a buďte ráda, že má normální emoce a není to psychopat bez lítosti.
Jsi opravdu takový tvrďák, že Tě nedojme žádný film? To je pak opravdu zvláštní. Já stírám slzy, když umře Vinnetou, či doktor Štrojmajer, nebo jakýkoliv kladný hrdina. Pokud se člověk vžije do děje, automaticky je mu hrdiny líto. A nemusí být hned citlivka.
Bulila jsem i v kině kdysi na kanadském /či americkém/ filmu Medvědi, kdy skála zasypala medvědici a zůstala po ní dvě osiřelá medvíďata.
Neudělala jsi dobře, když se kamarádovi posmíváš. Určitě bych se omluvila za pitomé chování. Ale být jím, už se Ti svěřovat nebudu a se svými city bych si k Tobě udržovala určitý odstup. Sama si hloupým chováním rozbíjíš vztah.
Je možné, že až dospěješ a získáš životní zkušenosti, nebudeš už tak drsná. Chce to poznat život. My se kdysi v 16 také v kině se školou dokázali smát při válečných filmech, když se mi ale narodily děti, pokaždé jsem si představila, jaké by to bylo, kdyby na místě těch chudinek byly ony a podobné filmy dneska ani vidět už nemohu. Život člověka obrousí a Tvé chování bylo úplně nepatřičné. Omluvou Ti budiž Tvá telecí léta a minimum zkušeností. Jaga.
A to, co Ty lehce nazveš kravinou, pro kamaráda zaručeně znamenalo víc, než kravina.
Dobrý den, no, tak jeden z Vás by měl ustoupit. Vy jste se vysmála jeho dojetí, i když to tak asi nebylo myšleno. On to vzal jako necitlivost z Vaší strany - holt, je citlivější, než Vy. Takže, buď se omluvit nebo omluvu očekávat (snad). A už se mu neposmívejte, protože to není nikomu příjemné. Zdravím!
doplněno 03.03.15 21:48:I muži mají své dny - a nemusí to být periodické. Na dojetí má nárok každý a není to ostuda.
Dobrý den. Vašeho mládence zamrzelo, že jste se mu vysmála, že měl slzy na krajíčku. Dotkla jste se ho na jeho citlivém místě... nedivím se mu, že se urazil. Já bych toto neudělala - vysmát se někomu, když je mu cokoliv líto. Příště se třebas on může vysmát vám a ranit na vašem citlivém místě. Každý ho má to citlivé místo. Příště byste se možná neměla chovat jako slon v porcelánu, ale brát ohled na city. A prosím, za co by se vám měl váš kluk omluvit? Nechápu
Když umřel Andre... oh... já mám na krajíčku, jen si na to vzpomenu... Pořád jsem věřila, že nějak přežil, s bráchem jsme na to vymýšleli způsoby, jak se z toho mohl dostat... hrozné... hrozné. Bylo to jedno z prvních "seriálových traumat". Později (o dost později) už jsme K11 přestali sledovat, ale prý se naše přání splnilo a Andre se vrátil... Já myslím, že byste se omluvit měla. Není nic špatného na tom poplakat si u dojemné chvilky ve filmu/seriálu, zvlášť když je to s vámi spjato od dětství. Je ale špatné se někomu za to smát. Kravina to jo, ale i tak to bolí.
Zdravím, já bych se omluvila, protože by mi přišlo nevhodné dělat si srandu z něčeho, co má milovaný člověk opravdu rád a ještě je to smutné. A očekávala bych i jakési vysvětlení z jeho strany, nemusí se z toho přece dělat takové drama.
Prostě přijít a říct "myslím, že jsme to zvrzali oba, já si z toho neměla dělat legraci a tys to mohl vzít víc s nadhledem. Omlouvám se".
Hotovo .
Doplním, že přítel miluje různé seriály o autech, strojích, motorkách a podobné (pro mě) nesmysly. Nemám s tím problém, ať se dívá, na co se mu zlíbí, ale on si občas dělá legraci z toho, že já zase ráda horory a podobně založené seriály, že jsou to ... a ...
Ale běda, abych se křivým slovem na seroš o autech ozvala já, to byl oheň na střeše , ale dohodli jsme se. Jeden nebude druhého popichovat a zeměšňovat jeho oblíbené pořady a je klid.
.
Já jsem podstatně starší,než váš přítel a u smutného filmu ,,brečím jako želva,,a nejen doma,ale např. i v kině! A věřte,že nejsem ani tam sama. Jsi ještě mladé,nevyzrálé děvče,co takové věci nechápou a zřejmě ještě nemáš vyvinuté city.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.