Nebyl jsem pozván notářem k dědickému řízení

Tazatel se hlavně ptal, jestli je možné, že by ho notář vůbec neoslovil a nepozval k dědickému řízení. A i to je v za určitých okolností možné. A na to jsem odpovídala. V ničem jsem se nešťárala jeho rodinnou situaci jsem vůbec nerozebírala.

Tak sem pak prosím napište jak to dopadlo. Já jsem třeba vůbec svou nevlastní sestru nenašla. Ani totiž nevím, jak se dnes jmenuje a ve které části republiky žije. Ale ona dobře věděla kde žije maminka a od určité doby s ní přestala úplně komunikovat. Jelikož jsme spolu ani nevyrůstaly a ani se později nestýkaly, tak jsem ji zase nijak vehementně nehledala a navíc si to moje matka ani nepřála. Ale jsem si naprosto jistá, že kdyby bylo co dědit, notářka by ji musela najít a kontaktovat. Ona k tomuto úkonu má právně podložené páky. Nesmí vynechat případného dědice jenom proto, že by Váš bratr a otec chtěl Vaši existenci zatajit, nebo vykládat nějaké pomluvy. Do rodinných sporů notáři vůbec nic není, ba ani nesmí být.

A ještě jsem si na něco vzpoměla. Já jsem Čechy opustila nezákonně v roce 1978, se svým otcem jsem nevyrůstala, rodiče byli rozvedení, mne vychovávala babička, tudíž jsem otce téměř neviděla. Ten byl znova ženatý a měl dva syny, to jsem věděla. A když zemřel a bylo to za komunistů, a já v té době žila v Paříži, najednou mi přišel dopis od notáře, že můj otec zemřel a že se jedná o mé dědictví, ve kterém mne žádali, abych se k tomu vyjádřila a jestli si kladu nějaké nároky, nebo se svého podílu vzdávám ve prospěch svých nevlastních bratrů. Což jsem pochopitelně udělala a musela jsem jim poslat písemné prohlášení, že se svého podílu vzdávám. Takže není absolutně možné, aby Vás z dědictví vynechali, nebo dokonce zapřeli Vaši existenci. To je naprosto vyloučeno.

Já to cítím naopak. Otec a bratr notářovi zatloukli, že existuje druhý syn zesnulé. Maminka mohla být posledních pár let ve stavu, že nekomunikovala a tazatel s ní komunikoval zprostředkovaně, fyzicky ji neviděl, to je u pobytů v cizině klidně možné. Teď si má nechat líbit, že ho vyšoupli z dědického řízení a mnou si ruce? Na takovémhle činu má stavět svůj kladný vztah s otcem a bratrem?

No to se mi nějak ale nezdá, protože i zemřelá žena má své doklady a její děti jsou v nich uvedeny všechny. A to je právě práce notáře. Ten přece musí její děti vyhledat, je to jeho povinnost a za to si bere peníze. To by bylo velice snadné zapřít své sourozence a dělat, že jsem jediná dědička. A už určitě to nejde v případě, že je skutečně co dědit. To je přece přímo nemyslitelné. Pokud ovšem není co dědit, tak notář nikoho nehledá, nemá totiž proč a jedná s tím, kdo se k němu dostaví jako zástupce rodiny, třeba v tom případě, že dotyčná osoba byla umístěna třeba v nemocnici na LDN, kam také chodil té osoby důchod. Pokud té paní přišel důchod do nemocnice a ona třeba druhý den zemřela, pak jsou vyúčtovány náklady na nemocnou v nemocnici a zbytek je převeden na notáře. A pak se odehrává to, co jsem popisovala. Vím to naprosto přesně, protože mi za těchto okolností zemřela maminka. Také nic neměla a já mám nevlastní sestru, ale ani maminka a ani já jsme třicet let nevěděly kde žije. Neustále se vdávala, rozváděla a stěhovala z místa na místo. Styky s rodinou úplně přerušila. Ani na pohřbu nebyla, protože jsem ji jednoduše nenašla. Ale notářka o její existenci věděla. Jenomže nebylo co řešit, z důchodu po odečtení nákladů nemocnice a notářky, zbyly asi tři tisíce. Vyplatila je jednoduše plátci pohřbu, což je také uvedeno v dokladech.

Pokud žije v cizině, notář prostě neznal jeho adresu a táta mu ji zatajil.

no ale s bratrem jsi nemluvil o tom?

Noo, exisruje předběžné šetření a notář zjišťuje okruh dědiců a rozsahu majetku, který má být předmětem dědického řízení. Jedná víceméně formou dotazníku, kdy se pověřený pracovník notáře vyptává ..., když ho zatlučete a nejde o závěť...