Nejste přihlášen/a.
Dobré odpoledne, je mi skoro 18 a zanedlouho se poprvé v životě uvidím s otcem, nikdy jsme se neviděli, mí rodiče nebyli svoji a nikdy se mnou nežil.Schůzka proběhne v přítomnosti mojí mamky.
Máte někdo zkušenost s prvním setkáním mezi otcem a dcerou? Jaké to bylo a udržujete se dále v kontaktu?
Nejspíše máte přehnaná očekávání a budte nemile překvapená, jak se to bude časem vyvíjet. To setkání fi fakt dobře rozmyslete. Pokud jste mohla 18 let žít bez otce, nechte to tak - udělá vám to v hlavě zmatek a nic dobrého.
No jasně - po 18ti letech nezájmu dobrý kamarád... Nejhorší je, že jde o dívku v tomhle (naivním) věku a na 99% jí to přinese jen komplikace. Osobně jí to přeju, ale život mě naučil něco jiného.
Já jsem svou bilogickou dceru osobne spoznal ve jejich 20.Vše jsme si vysvetlili a postupne našli k sobe cestu.Dnes má 33,já mám od ní 2 vnuky, navštevujeme se a vše je v pořádku.Jdi do toho, nic si nevyčítejte, uvidíš reakce svého otce, podle toho se zařídíš.Fandím ti a přeju,aby ti to dopadlo přinejmenším jak nám.
Uvědomte si, že jste dospělá mladá žena a ne dítě, které se bojí setkání s tatínkem. Záleží na vás, jestli se vám bude líbit a jestli mu dovolíte přiblížit se. Nezáleží na něm, ale na vás. Mohl tatínkem být, ale nechtěl. Jestli budete chtít nebo moci vy, je to jen na vás. Narovnejte se, seberte sebevědomí a vezměte jen to, co budete chtít. Co nebudete chtít, to klidně, slušně, bez emocí, s díky odmítněte. Prosím, napište pak.
Jsme spolu v kontaktu přes skype 2 roky, našla jsem ho přes internet, celou situaci znám pouze z jeho strany, zatím to vypadá že to bude mít dobrý konec, jeho manželka si prošla něčím podobným tak doufám že nezklame!
Děkuji za podporu! Budu informovat , je dobře že to někomu takhle klape, doufám že budu patřit mezi vás!
To se máš, žes ho nepoznala. Já bych svého otce raději vůbec nepoznala. Napiš sem, jak to dopadlo. Sejdi se s ním a třeba bude fajn. Ale se zázrakem nepočítej.
Zajímavé, že se vůbec nikdo nepozastaví nad tím, jak asi dcera setkáním s otcem poníží svojí matku. Chudák máma. 18 let dře na holku a ta je teď z táty, co na ní 18 let kašlal, celá bez sebe. To rozum nebere.
Jestli je zakladatelky máma "v pohodě", tak holce setkání umožní a nebude se cítit ponížená, pokud je dcera dobře vychovaná, tak za to (a za všechno ostatní, co jí dala) maminku ocení. Ono to možná chvilku vypadat bude, že "hele táta hurá", ale jestli je rozumná, tak ví, kdo pro ni v životě udělal víc. Nevidím v zamítání styku s otcem nic pozitivního pro matku a naopak.
doplněno 26.02.15 18:28:No vidíte, jak je to vlastně naopak. Nejsem na tom úplně jinak, moje máma taky trochu stála za tím, že jsem se s tátou přestala vídat, ale nebylo to tak, že by to někomu zatrhávala. Byli jsme na tom špatně finančně, a vždycky, když jsem šla za tátou, tak vyžadovala, abych po něm chtěla peníze. Což jsem nechtěla, hnusilo se mi to, chtěla jsem tátu vídat, i když ty vztahy s ním taky nikdy nebyly lehké a on v podstatě mě nenavštěvoval, on zájem neměl, spíš naše návštěvy tak nějak trpěl. Takže je to tak půl na půl. Já to tedy trochu mámě vyčítám, je přece jasné, že jediné východisko pro mě bylo za tátou nechodit, protože mi bylo nepříjemné ho prosit o peníze a když jsem je nedonesla, ona se zlobila. A on pracoval na černo, aby měl nízké alimenty.
doplněno 26.02.15 18:29:Ale líbí se mi, jak se k tomu stavíte. Minulost je minulostí a teď jen s otevřenou hlavou hledět do budoucnosti. Přeju Vám, aby to vyšlo
Můj otec o mě měl zájem celý život ale mamka mu to zatrhla, dnes už mají spory vyřešené a zbývá setkání které navrhla mamka i otec.Samozřejmě ani jednom nic nevyčítám, prožila jsem si krásné dětství a nic mi nechybělo, mamce budu vždycky vděčná za to všechno co mi dala, o tom není pochyb!Minulost je minulostí , zajímá mě co bude teď!
V neděli 20.4.2015 v 11:42 proběhlo moje první setkání s tátou!Nakonec jsem na setkání přijela sama v doprovodu kamarádky která mi byla oporou na cestě k místu setkání, při loučení s otcem si mě kamarádka "vyzvedla" seznámila jsem je a jeli jsme domů.Průběh: čekal s květinou,oba jsme se klepali,nebyli schopni slova,zašli jsme si na oběd kde jsem se rozpovídali a konečně jsme se uvolnili, následovala procházka městem a zakončili jsme to kávou v kavárně,doprovodil mne na vlak.Bylo to setkání plné pozitivních emocí, jsme oba upovídaní,řeč nevázla,celá schůzka trvala bezmála 5hodin ale uběhlo to jako půlhodinka.Stále jsem plná dojmů nicméně vše dopadlo nad očekávání dobře,minulost uzavřená a hůrá do lepší budoucnosti,plány na další setkání jsou v jednání.
PS: když jsem k němu přicházela,mozek jako by měl zatmění,svět se zastavil, kéž tohle zažijí i ostatní "opuštěné děti"!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.