Zdravím,
dlouho jsem si to nechtěl přiznat, ale poslední dobou je to víc než jasné. Trpím sociální fóbií. Přečetl jsem si o tom něco na internetu a úplně to sedí.
Zkrátka - nikam nechodím (žádné akce, plesy, srazy, s partou, do hospody, prostě nikam - kromě práce samozřejmě, ale i tam se vyhýbám kontaktu s lidmi), když vidím někoho známého, raději se držím pozadu, aby si mě nevšiml a nemusel jsem s ním mluvit, strašně nerad chodím např. na nákupy do kontaktu s neznámýma lidma (prodavačka), když někdo zvoní, vždy se mrknu přes kukátko a pokud to jde, dělám, že nejsem doma. Tenhle stav trvá asi od mých 15ti let (je mi 21).
Prostě ve společnosti lidí se cítím hodně nepříjemně, je ve mně takové napětí, nejraději jsem sám, třeba v práci cítím strašnou úlevu, když jdu na WC, kolem mě jsou stěny a nikdo ke mně nemůže - zní to divně, ale je to tak. Dokonce ani jíst nemůžu, prostě když je někdo poblíž, ztrácím chuť k jídlu. Když slyším, že někdo mluví na chodbě nebo mi zaklepe na dveře, strašně mi začne tlouct srdce a jsem nervózní...
Nejsem si přesně jistý, proč se něco takového u mě projevuje, neměl jsem žádné problémy v dětství, akorát málo mluvím a jsem těžký introvert, ale nic proti lidem nemám, prostě se v jejich společnosti cítím hodně špatně. Nejradši bych byl na téhle planetě úplně sám, a to nepřeháním.
Dá se s tím něco dělat? Je to dost ubíjející, být pořád ve stresu, protože lidi jsou všude a do práce chodit musím.
doplněno 25.02.15 10:58:Když např. v práci jdu do zasedací místnosti kde se ohřívá jídlo, je tam plno lidí, nikoho si nevšímám, ignoruju je, prostě si to ohřeju a jdu pryč.. neprohodím ani slovo.
Když tam vejdu, tak je tam najednou ticho, nikdo nic neříká.. a když odejdu tak si něco šeptají a pak už mluví normálně. Vím, že vypadám jako namyšlenec v tu chvíli s nosem nahoru, ale není to tak, že bych se s nimi nechtěl bavit. Je mi to jen nepříjemné a nenapadá mě v tu chvíli vůbec nic, než - kdy odsud konečně vypadnu.
doplněno 25.02.15 11:03:Nejhorší jsou pro mě vztahové záležitosti: dřív jsem se snažil dívky nějak zaujmout, ale to se mi nedařilo, spíš jsem se jen přetvařoval, ať jsem chtěl nebo ne.. a lhal jsem - ani jsem o tom neuvažoval, prostě jsem mluvil a už to bylo. Jako by mě někdo ovládal.
Teď si bohužel o všech ženských myslím, že jsou to s prominutím ku**y a že mi za to žádná nestojí... jsem k nim hnusný. Může za to zřejmě i to, že naši jsou rozvedení a nikdy jsem neviděl, jak by měla láska a partnerské soužití vlastně vypadat.
doplněno 25.02.15 11:05:Vždycky jsem si myslel, že jsem natolik inteligentní, že bych do něčeho podobného nespadl. Přece se znám, dokážu racionálně myslet a logicky dedukovat. Teď jsem si o tom něco přečetl na netu a docela jsem se až lekl, jak to všechno sedělo. Když se ohlédnu zpětně, tak to dává smysl. Je to tak. Jsem v tom až po uši. Naši o ničem nevědí, moc s nimi nemluvím a jsem pořád u sebe v pokoji.
3x
Dle vašeho popisu by musela mít čtvrtina lidí fobii. Já taky nikam nechodím a lidi mi lezou na nervy a takovýc h lidí znám celkem dost. A nikoho z nich nenadne uvažovat o fobii. Jste zdravý a nemáte potřebu se předvádět. Jste samotářský člověk a nevyhovuje vám bujará společnost. Mně vaše jednání přijde normální.
2x
Zkuste se na to divat jinak. Snaha se ztotoznit s nejakym psychologickym profilem je nevhodna podobne jako hypochondrie. Jste proste uzavreny, introvert, davate prednost vetsimu soukromi atd. Poridte si podobnou partnerku a budete v pohode. Znam to z vlastnich zkusenosti. No a deti Vas k jakemusi minimu socialnich kontaktu dovedou prirozenym zpusobem. Nedoporucuji ovsem treba zmenit praci v kolektivu s nejakou formou podnikani z domova. Psychologum se vyhybejte.
doplněno 25.02.15 11:41:Podivejte se na Wikipedii - socialni fobie. Ja si nedovedu predstavit ze bych se podroboval skupinove terapii. Pripominalo by mi to Formanuv - Prelet nad kukaccim hnizdem. Jo a ted koukam, kdyz mam neprijemny pocit z toho filmu, nemam treba filmofobii nebo Formanofobii.
Ale i tak je to běh na dlouhou trať. Jestli se nepochlapíš a za psychologem nezajdeš, bude to tak celý život. Nepomohou ti rady, ať děláš sport nebo cokoliv jiného. Pouze psycholog!
0x
Jestli vám toto chování vadí, máte problém. Trpíte úzkostmi, soc. fobie se myslím řadí mezi neurotické, úzkostné stavy. Tady je rozhovor s MUDr Praškem o soc. fobií, vydal též příručku pro pacienty.
Vyhledejte odbornou pomoc, psychoterapii/ stacionář pro lidi s podobnými potížemi. Bývá v každém větším městě. Můžete se přihlásit sám.
doplněno 25.02.15 11:49:Příručka od MUDr Praška, dost známý lékař knihy.abz.cz/...
0x
Dobrý den, je vám 21 let, jste na prahu dospělého života. Jste těžký introvert, z toho docela vyplývá i ostych při setkávání s lidmi. A ještě ke všemu asi budete mít opravdu hodně nízké sebevědomí. Vše si umíte logicky zdůvodnit, ale cestu nápravy už nevidíte. A přitom vy máte vše na dosah ruky.
V první řadě si prosím přestaňte myslet, že všechny holky a ženské jsou k...rvy. Nejsou. Ale pokud se budete tvářit jak kakabus a nikdo nikdy neodhalí, že jste ve skutečnosti milý kluk, tak tomu tak bude, že všechny ženské jsou ku...rvy. Můžete samozřejmě začít chodit k psychologovi a ve spopráci s ním můžete začít na sobě pracovat. Hodně toho ale pro sebe můžete udělat i sám. Obyčejným tréninkem. Prostě si řeknete, že zítra půjdete nakupovat. Když někdo zazvoní, půjdete dveře otevřít. Po troškách si budete trénink dávkovat.
Proč o vašem problému nevědí rodiče? Minimálně aspoň máma, problém máte od 15 let, to není zase tak krátká doba.
Jako introvert zřejmě nebudete nikdy zbožňovat akce plné lidí - plesy, srazy, hospoda, přesto můžete prožít krásný život. Hlavně se zbavte černých myšlenek a sebepodceňování. Myslím si, že jste velmi inteligentní mladík a bylo by opravdu škoda, aby takového kluka jako vy někdy neobjevila nějaká dívčí duše, se kterou byste si vy rozuměl.
A pamatujte si, že lidé zahloubaní spíše do sebe, ostýchaví a ve společnosti mlčenliví vždycky na druhé lidi působí odtažitě až namyšleně. A přitom to není pravda, pouze ti druzí lidé vás neumějí pochopit.
Jak jsem psala, psycholog by vám pomohl, ale otevírat dveře s vámi nebude. To je jen na vás. Jste-li schopen vyjít ráno z domu a dojít do práce, tak určitě zvládnete i jiné věci, které vás trápí. Spousta lidí, co trpí sociální fobií, totiž nevyleze ráno ani z baráku...
Těžký introvert? Většina holek je vychytralých - tedy se tazateli nedivím. Ono stačí dva tři nepřijemné zážitky... Promiňte mi, co je divného na tom, že někdo nevyhledává plesy, srazy, hospodu - mně to naopak přijde normální netrávit čas po těchto zařízeních. Že vy to považujete za normální a máte pocit, že to patří k prožití krásného života, no nevím nevím... Vezmu-li to dle sebe, v kine jsem byl před 2 lety, v hospodě si ani nevzpomenu, na srazy nechodím a na plese před 30ti lety. Nemám pocit, že bych byl nějak introvertní nebo ochuzený.
Je veliký rozdíl mezi vámi, nepřihlášený HSH, a tazatelem. Vy jste se svým životem už smířený a libujete si v tom. Tazatel má pocit, že jaksi nezapadá do běžné sorty lidí a je z toho špatný... Ale pochopit tuto jemnou nianci je možná nad vaše síly.
Mám pocit, že tazatel nemá problémy, jen konstatuje své pocity a myslí si, že nejsou vpořádku, protože je konfrontovaný konzumem okolo sebe, který se ho snaží přesvědčit, že by měl více utrácet a být happy, free a nevím, co ještě. Koneckonců i vy máte nějaký přístup k životu a máte pocit, že převážně se bavit je normální. Neberu vám to a rozhodně nezávidím. Mám za sebou 20 let mejdanů a přeji to každému. Nicméně dnes bych se tak nechoval a divím se, že mi tak dlouho trvalo, než jsem na to přišel, že to je nesmysl.
Bingo... máte za sebou 20 let mejdanů. Takže nejste žádný mladík na přelomu konce puberty a dospělého života, který má pocit, že má problém jako náš tazatel. Vy jste si už něco odžil. Ale ten kluk se evidentně trápí. Ale možná i on přijde časem na to, že být těžký introvert není špatné a že nemusí být nutně jako ostatní lidi. Ale zatím on problém má, jinak by sem na poradnu asi nepsal. On neví, že takových, jaký je on, je nás opravdu hodně. Proč to neříct na plnou hubu? Taky jsem introvertka, ale už se s tím umím poprat a co si myslí druzí lidi je mi opravdu šumafuk.
0x
Podle zkusenosti je nejhorsi neco studovat po internetu. Zajdete za doktorem a on Vam doporuci odbornika. Ma manzelka ze zacatku take vse studovala na internetu. Podle ni uz by byla asi 3x mrtva a meli jsme misto krasneho syna priserku. Takze vyhledejte odbornou pomoc a mozna zjistite, ze na tom tak spatne nejste.
Problem v internetu je i v tom, ze si dokazete nejake priznaky a chovani i vsugerovat, takze na tom budete ve finale jeste hure.
0x
Myslím si, že se u tebe nejedná o fobii, zajisté, neznám tě a z toho mála, co jsi napsal, se to posoudit nemá, ale vypadá to spíš, že je to tvá povaha, že jsi jen uzavřenejší povahy.. Mám vystudovanou VŠ zaměřenou na psychologii a fobie spočívá v tom, že bys nebyl schopen ani opustit byt.. v té horší variante, samozřejmě. Pokud tě to trápí, tak zkus po malých krůčkách svůj stav otupovat, například já trpím klaustrofobií a ze své zkušenosti vím, že pokud dlouho něco neudělám, tak pak už je to pro mě extrémně těžké, například, výtahem nejezdím nikdy sama, ale s ostatními lidmi ano, tedy v práci jedu výtahem třeba 10x a pak jdyž jdu domu, jdu pěšky. Pokaždé se musím trochu přimět se do výtahu vlést, ale kdybych se nikdy nepřinutila, tak bych se odepsala a už bych do něj nevlezla nikdy pokud chceš, zkus se měnit, ale nemáš to asi zapotřebí. Jen bych být tebou ale, pokud vejdeš třeba do té kuchyňky v práci, pozdravila, usmála se. Abys opravdu nebyl za arogantního blbce.
L.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.