Jsou vám nepřijemné vaše tělesné projevy?

Domnívám se, že na vině je Vaše malá sebedůvěra. Píšete, že u kamarádky Vám to nevadí = ona se zřejmě občas takto projeví. Vadí to snad jí? Podle všeho ne, protože jinak by svoje projevy tutlala a byla by tak nesvá jako Vy. Pokud se stane, řekněte omluvně "promiň" nebo "pardon", a dál to neřešte. Až byste měla přítele, partnera, manžela... to byste teprve žasla nad škálou zvukových a jiných projevů. My to doma bereme jako legraci. Pravda, máme spolu odžito 30 let. Ale neřešíme to, a když, tak se zasmějeme.

Ale to my máme taky výchovu, to se nebojte , jenom jsme to po letech přestali hrotit, když jsme doma sami. Jasně, ze začátku jsem se tvářila přesně jako "právnica" Chýlková v nesmrtelném Dědictví, ale prostě jsem se na to vykašlala. Tohle jsou malé věci, ve společnosti se samozřejmě chovat umíme a v soukromí tyhle drobnosti přehlížíme.

Nemáš proč se stydět. Děje se tak každému člověku a je jedno, jestli je to třeba český ministr, nebo anglická královna.

Jen se s tím prostě nechodí na veřejnost. Ráda to nemám, u sebe ani u druhých a snažím se to potlačit. Kdyby to náhodou nevyšlo, řeknu: Pardon, nemohu za to, že se stalo.

Pokud to nedělá někdo naschvál a neukazuje trapně, jaký je hrdina, nevadí mi to. Tělesné pochody probíhají v každém z nás. Jaga.

A pro odlehčení: Klečí chlápek u potoka, kartáčem drhne svoje rifle a brblá si: Dneska už nemůže člověk věřit ani sám sobě. A to jsem si chtěl jenom prdnout!