Nemám přítele. Jenom kamarádku a známé. Můj věk plus mínus 20. Před kamarádkou je mi hrozně trapné, máme-li třeba společný večer, díváme se v posteli na film (bydlíme spolu na bytě), když mi třeba kručí v břiše, když piju třeba kolu a krknu si (samozřejmě se omluvím), nebo si třeba prdnu (to už je extrém, který se snažím minimalizovat). Nesvá jsem třeba jenom, když je ticho v tom filmu a já musím hlasitě polknout. Nevadí mi tyto projevy u kamarádky, to vůbec, ale když je to u mě, šíleně uvnitř trpím, jestli to třeba neslyšela, co si o mě myslí a tak. Máte to také tak?
2x
Domnívám se, že na vině je Vaše malá sebedůvěra. Píšete, že u kamarádky Vám to nevadí = ona se zřejmě občas takto projeví. Vadí to snad jí? Podle všeho ne, protože jinak by svoje projevy tutlala a byla by tak nesvá jako Vy. Pokud se stane, řekněte omluvně "promiň" nebo "pardon", a dál to neřešte. Až byste měla přítele, partnera, manžela... to byste teprve žasla nad škálou zvukových a jiných projevů. My to doma bereme jako legraci. Pravda, máme spolu odžito 30 let. Ale neřešíme to, a když, tak se zasmějeme.
1x
z popsaných projevů neumím fyzicky ovládnout jenom kručení v břiše, ale i to se dá zmírnit tlakem na břicho. Krkání a prdnutí ovládnout jde, u nás doma to bylo samozřejmé.
doplněno 20.02.15 20:13:- můj partner to sice neřeší, ale mně je to protivné, i když mi nezbývá, než to tolerovat. Za "srandu" to nepovažuju, mám holt takovou výchovu.
doplněno 20.02.15 20:29:- nic ve zlém, já jsem vlastně jenom chtěla říct, že to ovládnout jde.
Ale to my máme taky výchovu, to se nebojte 
, jenom jsme to po letech přestali hrotit, když jsme doma sami. Jasně, ze začátku jsem se tvářila přesně jako "právnica" Chýlková v nesmrtelném Dědictví, ale prostě jsem se na to vykašlala. Tohle jsou malé věci, ve společnosti se samozřejmě chovat umíme a v soukromí tyhle drobnosti přehlížíme.
0x
Ze všeho jmenovaného by mi u druhého vadilo jen takové to chlapské říhání, kdy to tahají až z paty a stejně hlasité prdění. Jinak to prostě k lidským projevům patří a nestojí za stydění se a navíc se říká, že jeden prd je lepší než tisíc doktorů, takže si z toho fakt nic nedělejte.
0x
Nemáš proč se stydět. Děje se tak každému člověku a je jedno, jestli je to třeba český ministr, nebo anglická královna.
Jen se s tím prostě nechodí na veřejnost. Ráda to nemám, u sebe ani u druhých a snažím se to potlačit. Kdyby to náhodou nevyšlo, řeknu: Pardon, nemohu za to, že se stalo.
Pokud to nedělá někdo naschvál a neukazuje trapně, jaký je hrdina, nevadí mi to. Tělesné pochody probíhají v každém z nás. Jaga.
A pro odlehčení: Klečí chlápek u potoka, kartáčem drhne svoje rifle a brblá si: Dneska už nemůže člověk věřit ani sám sobě. A to jsem si chtěl jenom prdnout!
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.